Sdílet
Byla to vlastně celkem prostá letní zkouška bez psychologických triků, maskování nebo asistovaných manévrů se staršími kamarády. Syn dostal za úkol navštívit během prázdninových dnů všechny prodejny potravin v našem bezprostředním okolí — v menším městě zhruba dvacet kilometrů za branami Prahy. Cílem nebylo provokovat s tvrdým alkoholem, ale otestovat běžně dostupné nápoje, po kterých dospívající v jeho věku přirozeně sáhnou. Obyčejné světlé výčepní pivo nebo ochucený ovocný cider.
Do výběru bylo zahrnuto všech pět místních obchodů včetně dvou večerek provozovaných asijskými obchodníky, vůči nimž ve veřejném prostoru stále přežívá jakési automatické a zcela neopodstatněné stigma. Výsledek byl z pohledu náctiletého zákazníka absolutním debaklem. Neuspěl ani jednou. V jedné z prodejen byla obsluha dokonce tak nekompromisní, že synovi bez předložení dokladu totožnosti odmítla prodat i běžný energetický nápoj.
Anonymita velkoměsta a alibi u pokladny
Pro rodiče, kteří mají doma dospívající děti, je takový výsledek bezesporu povzbudivý. Jenže tento pocit úlevy dostává výrazné trhliny ve chvíli, kdy ho konfrontujete se zkušenostmi téhož chlapce z centra metropole. Tam má totiž z dřívějška zážitky o poznání jiné. Získat alkohol v některých pražských večerkách pro něj v minulosti nepředstavovalo žádný zásadní problém.
Synova pražská zkušenost ukazuje, jak propastná hloubka nepozornosti a nespolehlivosti u prodejců panuje. Když byl v metropoli vyzván k předložení dokladu, opakovaně vytáhl řidičský průkaz na malou motorku, který dospívající mohou legálně získat už od patnácti let. Zákon o silničním provozu skutečně stanoví 15 let jako minimální věk pro řidičské oprávnění skupiny AM. Obsluha za pultem však plastovou kartičku zaregistrovala pouze letmo. Vzhledem k tomu, že měla v ruce řidičský průkaz, automaticky předpokládala, že zákazník řídí automobil, a je mu tudíž minimálně osmnáct let.
Tento scénář se opakoval hned několikrát. Prodavač se na doklad ani pořádně nepodíval, nezajímala ho kategorie vozidla a především vůbec nezjišťoval datum narození. Doklad byl fyzicky ukázán, kontrola věku se zdála být naoko provedena a nápoj putoval do tašky. Chtít vidět jakýkoliv průkaz a reálně ověřit věk zákazníka jsou přitom dvě diametrálně odlišné disciplíny.
Zatímco ve velkoměstské anonymitě se kontrola smrskne na prázdné gesto, na malém městě funguje přirozená sociální kontrola. Prodavač tu nečelí anonymnímu davu, ale komunitě lidí, které vídá každý týden. Vědomí, že zákazníkem u pokladny je dítě souseda či známé a že rodiče mohou projít dveřmi za pět minut, vytváří velmi spolehlivou zábranu. Je to právě ten nepřenositelný pocit, že si lidé tak trochu vidí do talíře, co nutí obsluhu přemýšlet o následcích.
Paragrafy bez prostoru pro kompromis
Zákonný rámec přitom nenabízí absolutně žádný prostor pro vlastní tvořivost či přimhouření oka. Zákon č. 65/2017 Sb. výslovně zakazuje prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě mladší 18 let. Prodejce zároveň musí na místě prodeje viditelně uvést zákaz prodeje alkoholu osobám mladším osmnácti let. Hranice osmnácti let je neúprosná. Sedmnáct let a jedenáct měsíců znamená z pohledu práva úplně stejný zákaz jako patnáct. Přesto se zdá, že mezi literou zákona a reálným stiskem tlačítka na pokladně zevluje hluboká propast.
Tvrdá čísla z inspekcí i národních výzkumů
A potvrzují to i tvrdá data, ze kterých mrazí. Česká obchodní inspekce 29. září zveřejnila výsledky své letní kontrolní akce ADaM – Alkohol, drogy a mládež 2026. Inspektoři od poloviny června do poloviny září provedli napříč republikou celkem 355 kontrol a při 189 z nich zjistili porušení právních předpisů. To představuje více než polovinu provedených kontrol.
Zcela nejzávažnějším číslem je pak 154 případů, kdy byl mladistvým prodán nebo podán alkohol. Dalších dvacet prohřešků se podle výsledků akce týkalo neoprávněného prodeje tabákových výrobků, elektronických cigaret, bylinných výrobků určených ke kouření nebo nikotinových sáčků. Náš malý rodinný pokus z maloměsta tak v kontextu celé republiky působí spíše jako ostrůvek pozitivní deviace.
Snadná dostupnost se navíc potkává s tím, jak rozšířenou zkušenost s alkoholem čeští dospívající mají. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách ESPAD 2024 zjistila, že alkohol alespoň jednou v životě pilo 88,3 procenta českých šestnáctiletých a 56,2 procenta uvedlo jeho konzumaci během posledních třiceti dnů. Nadměrnou dávku alkoholu při jedné příležitosti vypilo během posledního měsíce 37,8 procenta respondentů.
Dlouhodobý vývoj je přitom poněkud paradoxní. Zkušenost s pitím alkoholu u dospívajících dále klesá, současně však výzkumníci zaznamenali mírný nárůst rizikových forem konzumace, zejména častého pití nadměrných dávek a zkušeností s opilostí. Oficiální tisková zpráva k ESPAD navíc konstatuje, že dlouhodobý pokles konzumace pozorovaný mezi lety 2011 a 2019 se v roce 2024 zpomalil a začal růst podíl pravidelných konzumentů i výskyt rizikových forem pití. Alkohol je navíc v české společnosti přijímán mimořádně tolerantně: podle poslední národní zprávy považuje příležitostné nebo pravidelné pití za přijatelné 89 procent dospělých.
Kde se pije nejvíc?
Kontroly přitom nekončí jen konstatováním, že obchodník pochybil. Česká obchodní inspekce během letošní letní akce dosud uložila 14 pokut v celkové výši 258 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že při 355 kontrolách bylo zjištěno pochybení ve 189 případech a samotný prodej či podávání alkoholu mladistvým inspektoři zaznamenali 154krát, nemusí jít o konečný účet – část zjištění může pokračovat správním řízením.
Rozdíly jsou vidět i mezi jednotlivými kraji. ČOI sice výsledky letošní akce ADaM podle regionů nerozepisuje, studie ESPAD 2024 už takové srovnání nabízí. Nejčastěji uváděli pití alkoholu během posledních třiceti dnů šestnáctiletí v Jihočeském kraji, kde šlo o 65 procent dotázaných. Na Vysočině a v Jihomoravském kraji to bylo shodně 60,7 procenta, ve Zlínském kraji 59,3 procenta a v Plzeňském 58,2 procenta.
Jihočeský kraj vede i v méně lichotivých statistikách. Nadměrnou dávku alkoholu při jedné příležitosti tam během posledního měsíce uvedlo 44,7 procenta šestnáctiletých. V Plzeňském kraji to bylo 42,9 procenta a na Vysočině 41 procent. Podobně dopadla i zkušenost s opilostí: v jižních Čechách ji přiznalo 22,6 procenta dotázaných, ve Zlínském kraji 20,9 procenta a v Plzeňském 18,4 procenta.
