Cesta po stopách této hanácké specialitě přirozeně propojuje Olomouc a nedaleké Loštice. Zatímco na olomouckých náměstích ožívá tradice každoročním festivalem, v Lošticích, kde se sýr dodnes vyrábí, ji uchovává vlastní muzeum.
Jméno z olomouckých trhů, řemeslo z Loštic
Historie tvarůžků sahá hluboko do středověku, jedna z nejstarších písemných zmínek pochází už z roku 1452. Samotné pojmenování se pak objevuje v olomouckém soupisu pozůstalosti z roku 1583. Záznam o odměně pro studnaře z roku 1601 pak krásně dokresluje, jak pevně byl tento skromný sýr srostlý s každodenním hospodářstvím na Hané.
Po staletí se tvarůžky připravovaly podomácku v okolních vesnicích a přebytky putovaly na trhy do Olomouce. Právě tam se s nimi obchodovalo ve velkém a odtud si také odnesly své jméno, jak pro město Olomouc připomněl Leoš Kalandra, vedoucí obchodu a marketingu loštické společnosti A.W. Věhlas hanácké pochoutky brzy překročil hranice regionu, což stvrdilo i ocenění na mlékárenské výstavě ve Vídni v roce 1872.
Zásadní zlom přišel o čtyři roky později, kdy v Lošticích zahájil výrobu Josef Wessels. Podnik dále rozvinul jeho syn Alois, jehož iniciály nese výrobce dodnes, a později v rodinné tradici pokračovala Aloisova dcera Františka s manželem Karlem Pivným. Do provozu postupně pronikaly formovací stroje, avšak zručnost tehdejších pracovnic dodnes v loštickém muzeu připomínají dřevěné klapačky. Před jejich zavedením se totiž každý kotouček tvaroval výhradně v dlaních. Podle dobových záznamů dokázaly nejzručnější ženy vytvarovat ručně až šest tisíc kusů denně, s dřevěnými klapačkami výkon stoupl na devět tisíc. V tvarůžkárně se tak práce počítala na kopy stejně přirozeně, jako se později začala vážit na kilogramy.
Alchymie zrání pod zlatavým mazem
I když ruční práci časem nahradily stroje, samotnou podstatu výroby žádná technika nezměnila. Tvarůžky vznikají z netučného kyselého tvarohu a hlavní roli v nich hraje čas a působení ušlechtilých mikroorganismů. Ty na povrchu rozkládají bílkoviny a postupně proměňují vůni, chuť i konzistenci sýra. Jak popsal vedoucí výroby Jaroslav Klein, protože jde o sýr zrající pod mazem, proces postupuje z povrchu směrem do středu tvarohového jádra. Mladší kousek si tak uchovává jemnost, zatímco plně vyzrálý nabízí výrazně pikantní charakter. Dva na pohled stejné věnečky proto mohou na talíři překvapit docela odlišným chuťovým zážitkem.
Právě úzké sepětí s regionem a přesně daným postupem stojí za tím, že Evropská unie chrání název Olomoucké tvarůžky od roku 2010 jako chráněné zeměpisné označení. Specifikace přesně vymezuje oblast Hané, kde musí probíhat zpracování tvarohu i samotné zrání, a počítá s tím, že sýr za stanovených podmínek dál dozrává i po zabalení. Zároveň však pravidla ukazují, že ochrana tradice neznamená ustrnutí. Úprava specifikace zveřejněná v roce 2025 například výslovně umožnila přidávat koření na povrch hotového sýra, čímž se tradiční řemeslo přirozeně otevírá i novým chuťovým variacím.
Po stopách starých trhovců
Letošní duben dal historickému propojení Olomouce a Loštic slavnostní rámec. Tvarůžkový festival na olomouckém Horním a Dolním náměstí připomněl kulatých sto padesát let od zahájení loštické výroby a kromě ochutnávek nabídl i pohled na tradiční postupy přípravy. Kdo se na Hanou vydá mimo festivalový víkend, najde pokračování tohoto příběhu přímo v loštickém muzeu.
Spojení obou míst, které prověřoval i společný projekt Mendelovy univerzity a agentury CzechTourism, dává každému výletníkovi možnost projít si cestu tvarůžků v opačném směru než před staletími. Zatímco kdysi se hanácký sýr vydával z venkovských dílen na olomoucký trh za svými zákazníky, dnes může zvědavost přivést milovníky dobrého jídla po stejné stopě až ke kořenům jeho vzniku.
„Pro cestovní ruch je podstatné, že chráněný výrobek může návštěvníka přivést ke konkrétním lidem a místům a také skvěle doplnit návštěvu různých turistických atrakcí v regionech. Ochutnávku lze spojit s ukázkou výroby, návštěvou muzea, kurzem pečení, workshopem nebo procházkou po městě. Chráněný výrobek jako suvenýr si pak člověk odváží spolu se zkušeností, která mu pomáhá porozumět místní tradici,“ vysvětluje k věci Žaneta Vinopalová z Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky.
„Hlavním cílem bylo zmapovat a ověřit, nakolik jsou tyto tradiční regionální produkty a zážitky s nimi spojené připravené pro zahraniční návštěvníky a jaký mají potenciál v cestovním ruchu. Studentské výstupy nyní využije CzechTourism jako podklad pro další práci s těmito produkty a jejich propagaci směrem k zahraničním turistům, mimo jiné jako příklad udržitelného cestování založeného na autentických lokálních zážitcích,“ přibližuje projekt Andrea Králiková z Provozně ekonomické fakulty.
