Ještě před několika desítkami let se o margarinech často mluvilo jako o nezdravé alternativě másla. Odkud tato pověst vznikla a bylo na ní tehdy něco pravdy?
Margariny lidé dlouho považovali za něco, co je méně hodnotné a má nahrazovat klasické máslo, toto pramenilo z historie. Jeho vznik se datuje do 19. století, kdy měl být používán francouzskou armádou a lidmi z chudších vrstev.
Ve druhé polovině 20. století, kdy se margaríny začaly vyrábět z rostlinných olejů, se pohled na ně začal měnit – k nedůvěře se navíc přidaly obavy z jejich průmyslového zpracování. Tehdejší kritika byla oprávněná. Starší výrobní postupy při ztužování tuků totiž vedly ke vzniku velkého množství transmastných kyselin, u kterých dnes už víme, že výrazně škodí srdci a cévám.
Hlavním problémem margarinů bývaly transmastné kyseliny. Proč se při jejich výrobě dříve používaly a jak moc se jejich složení a výrobní postupy od té doby změnily?
Margarin obsahuje ve složení tuky pevného skupenství i kapalné oleje, jejich složení a vzájemné poměry určují klíčové vlastnosti finálního produktu. Ve své době představovala hydrogenace (ztužování) tekutých rostlinných olejů nejsnazší postup, jak vyrobit tzv. strukturní tuk. Díky němu získá margarín pevnou strukturu a při pokojové teplotě se roztírá podobně jako máslo. Problém nastává v momentě, kdy je olej ztužován pouze částečně – v takovém případě z příznivých nenasycených mastných kyselin vznikají transmastné kyseliny, jež na zdraví působí negativně.
Transmastné kyseliny byly svým způsobem ve strukturním tuku dokonce žádoucí z pohledu technologického, tj. žádoucím způsobem ovlivňovaly jeho vlastnosti. Hodnocení transmastných kyselin přitom prošlo až překvapivým vývojem. Zatímco v 80. letech 20. století se pokládaly za příznivé a jejich účinek se dával na roveň mononenasyceným mastným kyselinám, v polovině 90. let už je výzkumy řadily vedle kyselin nasycených. Dnešní vědecké studie už pak bez jakýchkoli pochyb potvrzují, že na zdraví působí jednoznačně negativně. Proto se hledaly alternativy pro přípravu strukturního tuku.
Dnes je za tímto účelem využívají interesterifikace a frakcionace. Interesterifikace spočívá ve výměně mastných kyselin vázaných v různých polohách glycerolu, čímž získáme tuk mající požadované vlastnosti. Frakcionace spočívá v zahřátí tuku nad bod tání a po ochlazení vzniknou dvě frakce s větším a menším podílem nasycených mastných kyselin. Jako vstupní surovina se s výhodou používá palmový olej. Proces lze i opakovat, čímž získáme více surovin rozdílných vlastností. Při těchto procesech nevznikají transmastné kyseliny.
Evropská unie zavedla limit pro obsah průmyslově vznikajících transmastných kyselin v potravinách. Co toto opatření změnilo a jak je na tom složení margarinů dnes?
Evropská unie zavedla v roce 2019 závazný limit (platný od roku 2021), který omezuje množství průmyslově vznikajících transmastných kyselin na maximálně 2 gramy na 100 gramů celkového tuku v potravinách určených pro konečného spotřebitele. To přinutilo zbývající výrobce levnějších potravin definitivně upravit receptury. Pro kvalitní margariny to však byla spíše formalita, protože ty přední značky proces modernizace dokončily už o mnoho let dříve.
Česká republika v tomhle dokonce patřila k evropské špičce, hlavně díky osvětě mezi samotnými výrobci. Dnešní margaríny se tak vyrábějí z vody, kvalitních rostlinných olejů, jako je řepkový, slunečnicový, lněný nebo olivový, a ze strukturního tuku. Ten už se ale připravuje šetrnější interesterifikací nebo frakcionací. Většinu tuku tu tvoří prospěšné nenasycené mastné kyseliny, včetně omega-3 a omega-6. Navíc v řadě těchto výrobků najdeme i přidané vitaminy A, D a E nebo rostlinné steroly a stanoly, které pomáhají snižovat cholesterol.
Jaký je rozdíl mezi těmito přirozeně vznikajícími a průmyslovými transmastnými kyselinami? Jsou z hlediska zdraví stejně problematické?
Určité množství transmastných kyselin ale najdeme i v samotném másle, sýrech nebo hovězím mase. Vznikají totiž přirozeně v trávicím traktu přežvýkavců působením enzymů a nacházejí se v malém množství v másle nebo sýrech, ale také v hovězím mase.
Průmyslové transmastné kyseliny vznikaly převážně částečným ztužováním rostlinných olejů. Malé množství může vznikat i za vyšších teplot při rafinaci nebo smažení.
Vědecké studie ukazují, že transmastné kyseliny jak přirozeného původu, tak i vzniklé v rámci technologií mají negativní vliv na zdraví. Můžeme např. zmínit metaanalýzu WHO z roku 2016. S ohledem na legislativu EU nevede konzumace přirozených transmastných kyselin z mléčného tuku k nadměrné konzumaci, pokud není překročen tolerovaný příjem pro nasycené mastné kyseliny.
Když porovnáme máslo a současné margariny, jakou roli hraje obsah nasycených mastných kyselin? Co nám jejich množství říká o výživové hodnotě těchto tuků?
Nasycené mastné kyseliny v krvi zvedají celkový i LDL cholesterol. V másle, které je živočišným tukem, tvoří asi dvě třetiny obsahu. U margarínů je to ale jinak. Zvlášť ty roztíratelné na pečivo jich mají mnohem méně – často jen 20 až 33 % z celkového tuku, a většinu tak tvoří prospěšné mono- a polynenasycené mastné kyseliny. Margaríny na pečení jich sice obsahují o něco víc, na hodnoty másla se ale stejně nedostanou. Právě proto jsou moderní rostlinné tuky pro udržení dobré hladiny cholesterolu a ochranu srdce a cév lepší volbou než máslo.
Pokud si zákazník vybírá tuk na každodenní mazání, na jaké údaje na obalu by se měl zaměřit? Podle čeho pozná, který výrobek je z výživového hlediska vhodnější?
Sledujte obsah tuku (energetickou hodnotu). Pro běžné mazání jsou ideální kvalitní rostlinné tuky s obsahem tuku kolem 60–70 %. Výrobky s nižším obsahu tuku (20–40 %) nejsou vhodné na vaření a pečení. U výrobků s nižším obsahem tuku bývá někdy používán nepřirozený emulgátor polyglycerolpolyricinoleát. Těmto výrobkům je lépe se vyhnout. Některé výrobky mohou dodávat speciální funkční benefity a obsahovat přidané rostlinné steroly (vhodné pro lidi se zvýšeným cholesterolem v krvi) nebo vitaminy A, D a E.
Kdybyste měl vyvrátit jeden nejčastější mýtus, který mezi lidmi o másle a margarinech stále přetrvává, jaký by to byl?
Margariny jsou plné chemie hmoty a škodlivých transmastných kyselin. Chybí jedna molekula a je z něj plast. Margariny se vyrábějí ztužováním. Jedná se o vysoce zpracované potraviny.“ Tento mýtus vychází ze stavu před 30–40 lety. Dnešní kvalitní margariny jsou moderní potraviny vyráběné z přírodních rostlinných olejů, tuků a vody, přičemž technologický pokrok zcela eliminoval dřívější problém s transmastnými kyselinami. Z výživového hlediska tak představují plnohodnotnou a pro srdce šetrnější alternativu k živočišným tukům.
Navíc se margariny ztužováním nikdy (ani v minulosti) nevyráběly. Ztužováním byla vyráběna jen jedna složka (rostlinný tuk) v procesu odděleném od vlastní výroby margarinů. Jednou z charakteristik vysoce zpracovaných potravin je přítomnost přídatných látek ve složení výrobků. Na trhu jsou i výrobky, které neobsahují žádné přídatné látky. Roli emulgátoru zde plní přírodní složka – lecithin. Strukturní tuk byl získán fyzikálním procesem frakcionace, případně interesterifikací za účasti enzymů, což je obdoba dějů uplatňujících se v lidském organismu při metabolismu tuků.
