Chodit do posilovny už dávno není jen výsadou kulturistů – pro spoustu lidí je to běžný způsob, jak se starat o své zdraví. Někdo řeší hubnutí nebo zpevnění postavy, jiný potřebuje posílit záda, další si chce udržet kondici i ve vyšším věku. Motivace se různí, jedno ale platí pro každého: cvičení má smysl jen tehdy, když respektujete možnosti vlastního těla. O dobrém tréninku nerozhoduje jen to, kolik kilo si naložíte na činku – mnohem víc záleží na technice, přiměřené zátěži a čase na regeneraci.
„V první řadě musím podotknout, že na těžkou váhu se musíme postupně připravit a adaptovat. Jak mentálně, tak fyzicky. Rozhodně neznamená, že když máte velké svaly, máte také velkou sílu,“ upozorňuje Komárek.
Více kilogramů neznamená automaticky lepší výsledky
Jednou z nejčastějších chyb v posilovně je honba za co nejtěžšími váhami bez ohledu na to, jestli je vůbec zvládneme kontrolovat. Jakmile si začnete pomáhat švihem, zkracujete rozsah pohybu nebo neudržíte správný postoj, je čas ubrat.
Odborníci z Mayo Clinic radí začít se zátěží, se kterou zvládnete zhruba dvanáct až patnáct opakování v čisté technice. Teprve ve chvíli, kdy už je pro vás váha lehká, má smysl ji postupně přidávat – pokud se ale u posledních opakování technika rozpadá, nemá cenu to lámat přes koleno.
Velký podíl na tom má i střed těla, a nejde jen o vyrýsované břišní svaly. Jde o celkové zpevnění trupu, které drží páteř ve správné poloze, pomáhá s rovnováhou a přenáší sílu mezi horní a dolní polovinou těla.
„Rozhodně je to věc, která je v našem sportu hrozně důležitá. Pokud střed těla bude oslabený nebo bude zaostávat, bude to pro nás brzda posouvat se dál s výkony,“ říká trenér.
Jeho význam přitom nekončí v posilovně. „Chodím pomáhat stěhovat těžká břemena, jako jsou kotle, piana, trezory nebo automaty, a to bez správného využití středu těla dělat nejde,“ dodává.
Proč při zvedání činek zadržujeme dech?
Při náročném cviku máme přirozenou tendenci zatnout svaly a na chvíli přestat dýchat. Tento mechanismus souvisí se snahou stabilizovat trup. Při nádechu a aktivaci břišních svalů vzniká nitrobřišní tlak, který pomáhá zpevnit oblast trupu a vytvořit oporu pro páteř.
„Hlavním důvodem zadržování dechu je nádech do břicha a aktivace bránice. Díky správné technice předcházíme zranění a aktivujeme střed těla,“ vysvětluje Komárek.
To však neznamená, že by měl každý návštěvník posilovny při zvedání činek automaticky zadržovat dech. Závodní siloví sportovci využívají specifické dechové techniky při maximálních výkonech, běžnému cvičícímu se ale doporučuje dýchat plynule.
Při překonávání odporu, například při zvedání činky nebo vstávání z dřepu, je vhodné vydechovat. Při návratu do výchozí polohy se nadechujeme. Zadržování dechu při námaze může výrazně zvýšit krevní tlak a u některých lidí vyvolat závratě nebo mdloby. Opatrní by měli být zejména lidé s vysokým krevním tlakem.
Uniká vám při cvičení moč? Není důvod se s tím smířit
Únik moči při dřepování, skákání nebo zvedání těžkých předmětů je problém, o kterém se příliš nemluví. Přesto se s ním setkávají i ženy, které pravidelně sportují a jinak nemají žádné zdravotní obtíže.
„Děje se to hlavně při posledních, maximálních pokusech, a to především u dřepu a mrtvého tahu. Dochází k tomu díky nitrobřišnímu tlaku, který tlačí také na pánevní dno,“ popisuje trenér.
Příčinou může být takzvaná stresová inkontinence. Slovo stres v tomto případě neznamená psychické vypětí, ale fyzické zatížení. K úniku moči dochází například při kašli, kýchnutí, smíchu, skákání nebo zvedání těžkých předmětů. Svaly pánevního dna a další struktury, které pomáhají udržovat moč, nedokážou zvýšenému tlaku dostatečně odolat.
Neznamená to automaticky, že žena cvičí špatně. Rozhodně však nejde o běžnou součást sportování, se kterou se musí smířit. Řešením není přestat pít před tréninkem ani pouze používat hygienické vložky.
Vhodné je obrátit se na gynekologa, urologa nebo fyzioterapeuta specializovaného na pánevní dno. Ten může posoudit, zda žena dokáže svaly správně aktivovat i uvolnit, a doporučit odpovídající cvičení. Britský institut NICE doporučuje ženám se stresovou nebo smíšenou inkontinencí odborně vedený trénink svalů pánevního dna v délce nejméně tří měsíců.
Třes svalů, pocení nebo závratě. Kdy už tělo volá o pomoc?
Při náročném tréninku se zrychluje tep, zvyšuje tělesná teplota a svaly spotřebovávají více energie. Pocení a přiměřená únava jsou proto přirozenou reakcí organismu. Někdy se může objevit také třes svalů, zejména při únavě nebo nezvyklé zátěži.
„Ve chvíli, kdy dochází k maximálnímu výkonu, se tělo dostává do extrémního stresu. Svaly a mozek spolu pracují a maximální vyčerpání nemusí být svalové, ale nervové, poslané přímo z mozku jako z centrály,“ vysvětluje Komárek.
Existují však příznaky, které bychom neměli přehlížet. Patří mezi ně výrazné závratě, pocit na omdlení, bolest nebo tlak na hrudi, nepravidelný tep či neobvykle silná dušnost.
V takovém případě je nutné cvičení okamžitě přerušit. Pokud se objeví bolest na hrudi, mdloba nebo výrazné dýchací obtíže, je namístě neodkladná lékařská pomoc. Ztrátu vědomí přímo při fyzické námaze není vhodné přičítat pouze únavě.
Pozornost věnujte také bolesti. Mírná svalová citlivost, která se dostaví několik hodin po nezvyklém tréninku, může být běžnou reakcí na zátěž. Ostrá, náhlá nebo zhoršující se bolest přímo při provádění cviku však může signalizovat zranění. V takovém případě cvik přerušte a nesnažte se bolest překonávat.
Jak často posilovat, aby svaly skutečně sílily?
Po jedné návštěvě posilovny zázraky nečekejte. Svaly si na zátěž zvykají postupně a aby sílily, potřebují hlavně čas na regeneraci – chodit cvičit každý den a pokaždé jet na doraz tak vůbec nedává smysl.
Světová zdravotnická organizace (WHO) dospělým doporučuje posilovat hlavní svalové partie aspoň dvakrát týdně. Vedle toho se hodí přidat i nějaký aerobní pohyb, třeba svižnější chůzi, kolo nebo plavání.
Pokud s tím teprve začínáte, úplně stačí odjet dvakrát do týdne trénink celého těla. Časem můžete přidávat další podle toho, jak stíháte regenerovat – vždycky ale myslete na to, že procvičené svaly si musí stihnout odpočinout.
„Nabírat svaly a zesilovat je je trochu odlišné, co se týká tréninku. Samozřejmě jde trénovat silově i objemově, ale lepší je zacílit na to, co pro nás má větší prioritu,“ říká Komárek.
Významnou roli podle něj hraje také genetika. „Další věc je strava spolu s regenerací. V našem sportu velice důležitá věc. Na to navazuje nervová soustava, která potřebuje odpočinek – regeneraci. Pokud tělo ‚zničíme‘ ve fitku, musíme mu dát živiny a odpočinek.“
Co jíst před cvičením a po něm?
O tom, jak se trénink projeví na výsledcích, nerozhoduje jen samotné cvičení. Velkou roli hraje i to, co jíte během dne a jestli tělu dáváte dost energie i živin – před samotným tréninkem se pak vyplatí najíst včas, aby vám jídlo při cvičení neleželo v žaludku. Vhodné jsou například ovesné vločky s jogurtem, banán nebo celozrnné pečivo.
Svaly po tréninku potřebují dvě věci: bílkoviny na opravu svalových vláken a sacharidy na doplnění energie – ideální je podle Mayo Clinic stihnout plnohodnotné jídlo s obojím do dvou hodin od docvičení.
Nemusíme přitom kupovat drahé sportovní doplňky. Vhodnou volbou je například skyr s ovocem, tvaroh s ovesnými vločkami, vejce s celozrnným pečivem nebo kuřecí maso s bramborami. Samozřejmostí je také dostatečný pitný režim.
Silový trénink má pomáhat i v běžném životě
Smyslem posilování nemusí být vyrýsovaná postava ani schopnost zvedat stovky kilogramů. Silnější svaly nám pomáhají zvládat každodenní činnosti, od nošení nákupů přes práci na zahradě až po zvedání dětí.
Podobný přístup zastává také Komárek, který se cvičení věnuje od šestnácti let a silovému trojboji devět let. Jeho závodní maxima jsou 310 kilogramů ve dřepu, 330 kilogramů v mrtvém tahu a 205 kilogramů v benchpressu.
Ani podle něj by však člověk neměl zůstat pouze u zvedání činek.
„Ovšem chce to být i trochu všestranný, a nejen zvedat těžké činky ve fitku. Doporučuji tedy cvičení kombinovat i s jiným sportem. Nehledě na to, že člověk chce být aktivní pro svou rodinu, především pro své děti, a tím jim ukázat aktivní způsob života,“ uzavírá trenér.
Nejde o to pokaždé lámat rekordy – mnohem víc se počítá pravidelnost, poctivá technika a to, že znáte své hranice. Trénink vám má dobít baterky a zlepšit kondici, ne vás dlouhodobě vyčerpat nebo odrovnat zraněním.
