Sdílet
Vlašák s rohlíkem zná několik generací. Kdy přišel nápad spojit obě věci do jednoho výrobku?
Nápad vycházel z toho, že jsme se rozhodli udělat takzvaný mlíčák, který známe z minulých let. Tehdy byl v každém městě nějaký mlíčák, kde se prodával vlašský salát a další saláty, které jste si mohli dát s rohlíkem.
Když jsme měli rodinnou radu a bavili se o tom, co budeme v našem retro mlíčáku nabízet, padla volba i na vlašský salát s rohlíkem. A protože jsme to chtěli udělat trochu jinak a v modernějším pojetí, začali jsme přemýšlet, jak na to.
Manžel mé spolumajitelky Evy Čepkové tehdy řekl: „Vlašák si rád dám, ale já řídím auto a během toho se těžko bude jíst salát s rohlíkem na talířku.“ A právě tehdy vznikl nápad dát vlašský salát přímo do rohlíku, aby se dal pohodlně vzít a jíst třeba i za pochodu.
Běžný rohlík by takovou porci nejspíš neunesl. Jak jste řešili samotné pečivo?
Necháváme si péct vlastní rohlíky. Jeden váží zhruba 100 gramů, takže je asi dvaapůlkrát větší než klasický rohlík. Musí být také trochu baculatější, aby se do něj dala udělat pořádná díra a vešla se tam pořádná porce salátu. Chtěli jsme totiž, aby to nebyla jen malá svačinka, ale aby si člověk opravdu pochutnal a dostal pořádnou porci.
RE: Bistro jste postavili na chutích, které si lidé spojují s někdejšími mléčnými bary. Proč jste šli právě cestou retra?
Chtěli jsme lidem nabídnout trochu retra. To, co většina z nás ve třiceti nebo čtyřiceti letech zná z minulosti, máme spojené se vzpomínkami a rádi se k tomu vracíme.
Dnes jsou všude fast foody, kebaby nebo pizzy. My jsme to postavili právě na nostalgii a na tom, že si člověk rád zajede do podniku, který zná z minulých let a kde si může dát pochoutky, které měl rád jako dítě.
U vlašského salátu se receptury v průběhu desetiletí měnily. K jaké chuti jste se chtěli přiblížit vy?
Salát nám dodavatel připravuje přesně podle našeho zadání, aby co nejvíce odpovídal tomu, jak se připravoval kolem roku 1980. Vlašský salát je ale obecně velmi široký pojem. Receptura se v průběhu let měnila, takže vlastně nikdy neexistovala jedna jediná ustálená podoba.
My se odkazujeme především na osmdesátá a devadesátá léta. Chceme, aby salát chutnal tak, jak si ho lidé pamatují, ale zároveň aby byl z kvalitních surovin a čerstvý. Snažíme se, aby v něm nebylo zbytečně mnoho konzervantů. Oproti běžným supermarketovým salátům je prostě jiný.
Z lokální speciality se postupně stal důvod, proč jsou lidé ochotni jet do Potštejna desítky i stovky kilometrů. Odkud dnes přijíždějí?
Začátky byli hlavně místní. Potom k nám začali chodit turisté, protože jsme na zajímavé turistické trase. Lidé jezdí na zámek, na hrad, máme tady pivovar, krásnou přírodu i kemp a konají se tu různé akce a koncerty.
Dnes k nám jezdí lidé opravdu z celé republiky. Často slyším: „Já jsem přijel z Roudnice nad Labem, z Plzně nebo z Brna. Slyšel jsem o vás nebo jsem vás viděl v televizi.“
A to nás samozřejmě těší. Lidé jsou ochotní vážit cestu kvůli jednomu výrobku a potom si u nás dají i další retro pochoutky.
Nostalgie přirozeně funguje u lidí, kteří podobné podniky pamatují. Čím si vysvětlujete, že retro nabídka přitahuje i mladší zákazníky?
Určitě. U lidí, kteří zažili šedesátá, sedmdesátá nebo osmdesátá léta, se okamžitě vybavují vzpomínky. Říkají: „Jé, to znám z dětství!“ Ať už je to vlašák, zelná placka, palačinka nebo jahodový koktejl.
Ale chodí k nám i mladí lidé, kteří už mají třeba plný krk kebabů a pizz a chtějí ochutnat něco jiného. Něco, co znají třeba z vyprávění rodičů nebo prarodičů.
Takže k nám chodí opravdu všichni. Babičky, školní výlety i lidé, kteří přijedou třeba na motorce. Každý si u nás najde něco svého.
Skutečný zlom přišel ve chvíli, kdy se fotografie vašeho vlašáku objevila na sociálních sítích. Co se tehdy stalo?
Takový úspěch jsme vůbec nečekali. Vzniklo to vlastně úplně samo. Když už jsme měli rohlík s vlašákem nějakou dobu v nabídce, konal se u nás koncert. Pokud si dobře vzpomínám, tehdy to měla být buď kapela Chinaski, nebo Marek Ztracený, ale už si to přesně nepamatuju.
Někdo z týmu, který tam stavěl stage, si u nás koupil svačinu, vyfotil si náš rohlík s vlašákem a dal fotku na Facebook do velké skupiny, která je zaměřená hlavně na jídlo. Napsal k tomu něco ve smyslu: „Hele, podívejte, co mají v Potštejně!“ Rozjela se velká diskuze, většina reakcí byla kladná a najednou už to bylo. Během pár hodin se z toho stal velký virál.
Postupně se o nás začala zajímat média. Přijela televize Prima, ozýval se Radiožurnál, Frekvence 1 i Český rozhlas Dvojka a v pořadu Dalibora Gondíka se dokonce komentoval náš vlašák v rohlíku.
O víkendech to pak byl opravdu mazec. Pekárna nestíhala péct, my jsme nestíhali nabírat salát a dodavatel nestíhal dodávat tolik vlašáku, kolik jsme potřebovali. Všechno jsme museli rychle zkoordinovat a zapojoval jsem se do toho samozřejmě i já.
Vlašák se ale na špičce drží dodnes. Prodáváme ho po stovkách, někdy i po tisících kusů měsíčně.
Vlašák je nejviditelnější položkou nabídky. Co dalšího u vás drží koncept někdejšího mléčného baru při životě?
Máme třeba jahodový koktejl, který přímo před zákazníky připravujeme v nádobě. Každý den je čerstvý, z jahod, zmrzliny a mléka. Je asi nejpodobnější tomu, který si mnozí pamatují třeba z osmdesátých let.
Dále máme párek s pečivem, vlašskou nebo čočkovou polévku, zákusky, například Harlekýna nebo věneček, slané i sladké palačinky, točené limonády a pivo. Oblíbená je také zelná placka, kterou připravujeme na grilu.
A děláme i kávu takzvaného turka. Používáme stoprocentní Arabiku, kterou čerstvě nameleme přímo na objednávku. Potom ji zalijeme horkou vodou minimálně na třikrát, aby vznikla krásná, bohatá pěna.
Co by podle vás měl ochutnat člověk, který přijede do RE: Bistra poprvé?
Určitě jahodový koktejl. Ten je výborný a pro mě je to ideální lehká svačinka. Já osobně mám ale nejradši zelnou placku. Na grilu se krásně rozehřeje, je křupavá a opravdu vydatná. A určitě bych doporučil i palačinky, třeba slanou se šunkou a sýrem.
Máme také vlastní zákusky, například Míša řez, Harlekýn, věnečky, o víkendech větrníky a samozřejmě punčák. Holky se dokonce byly školit u pana, který moderuje pořad Peče celá země, aby se naučily, jak správně dělat dorty a zákusky. Děláme je z poctivých surovin. Ale za mě? Já mám stále nejradši zelnou placku. Tu si můžu dát prakticky kdykoliv.
Autorský rozhovor se spolumajitelem RE: Bistra v Potštejně Bc. Radkem Hrdinou. Fotografie lze se souhlasem provozovatelů použít z Instagramu RE: Bistra a z jejich facebookové stránky.
