Sdílet
Agrární komora predikuje pro letošní rok citelný propad tržeb napříč celým tuzemským zemědělstvím. Nejvýraznější finanční ztráty hlásí producenti obilovin, olejnin, mléka, vepřového masa, krmných plodin a ovoce. Důvodů se sešlo hned několik. Sektor zasáhlo dlouhotrvající sucho, extrémní teploty i zrádné jarní mrazy. K nepřízni počasí se navíc přidalo zdražování vstupů, zatímco výkupní ceny zůstávají na nízké úrovni.
Hlavní úskalí pro farmáře spočívá v rozevírajících se nůžkách mezi náklady a příjmy. Za podstatnou část své produkce utrží méně, ale za pohonné hmoty, hnojiva či krmiva zaplatí více. Tento trend potvrzují i data Eurostatu za druhé čtvrtletí roku 2026: ceny zemědělské produkce meziročně klesly v průměru o 5,8 procenta, zatímco klíčové vstupy o 4,7 procenta podražily. Výsledný nepoměr tak tvrdě dopadá přímo na hospodaření jednotlivých podniků.
Krátkodobý výkyv dokáže většina agropodniků ještě absorbovat. Zásadní problém však nastává ve chvíli, kdy se slabší výnosy spojené s vysokými náklady stávají pravidlem. Následně dochází k odkládání investic, omezování výroby a někde i k rušení chovů či pěstování plodin, jež zkrátka přestávají dávat ekonomický smysl. Právě v tento moment se trable prvovýrobců začínají bezprostředně dotýkat i samotných zákazníků: českých potravin může být na pultech méně a jejich místo postupně obsadí dovoz.
Ovoce s českým rodokmenem může být ještě vzácnější
Zmíněný mechanismus je velmi dobře patrný právě u ovoce. Agrární komora vyčísluje letošní ztráty ovocnářů na zhruba 1,2 miliardy korun. Český trh přitom už v současnosti není v segmentu čerstvého ovoce ani zdaleka soběstačný. Ministerstvo zemědělství nedávno uvedlo, že míra domácí soběstačnosti dosáhla v roce 2025 pouhých 38,4 procenta.
Chybějící objemy sice obchodníci snadno dovezou ze zahraničí, platí však neúprosná rovnice: čím menší bude domácí produkce, tím více bude tuzemský trh závislý na diktátu nabídky a cen zahraničních pěstitelů.
Vepřové je už dnes z více než poloviny závislé na importu
Ještě varovnější je situace na trhu s vepřovým masem. Agrární komora odhaduje letošní negativní dopad na sektor chovu prasat na 2,5 až 2,7 miliardy korun. Rovněž Ministerstvo zemědělství počátkem září upozornilo, že tuzemská produkce vepřového dlouhodobě nedokáže pokrýt domácí poptávku. V roce 2025 se tak soběstačnost Česka v této komoditě propadla na historické minimum 46,1 procenta. Více než polovinu spotřeby proto musíme dovážet.
Pokud se ekonomika chovů bude nadále zhoršovat, prvním viditelným následkem nemusí být nutně raketové zdražení vepřové kotlety v supermarketu. Trh výpadek bez potíží vykryje dovozem. Zásadní riziko ale vyvstává ve chvíli, kdy se vlivem dlouhodobých ztrát nevratně zredukují domácí kapacity.
Obnova chovu prasat totiž zdaleka nefunguje tak jednoduše jako jarní osetí pole. Zrušené chovy, prázdné stáje, zastaralé technologie a chybějící personální zázemí se následně budují dlouhé roky.
Pro koncového spotřebitele by tak stávající potíže mohly znamenat především další postupné mizení českého vepřového z pultů a prohlubující se závislost na masokombinátech z Německa, Španělska, Polska či jiných evropských států.
Produkce mléka pocítí drahé krmivo
Zdaleka největší část z celkových odhadovaných ztrát ovšem připadá na mléko a dojný skot – pohybuje se kolem pěti miliard korun. Hlavním viníkem přitom nejsou pouze nízké výkupní ceny. Letní sucho drasticky zasáhlo i samotnou produkci krmiv. Dle údajů Agrární komory se sklizeň některých krmných plodin lokálně propadla na pouhých 30 až 50 procent loňského průměru.
Chovatelé tak logicky musí chybějící krmivo nakoupit, složitě jej nahrazovat, případně předčasně sáhnout do strategických zásob, které by za normálních okolností vydržely mnohem déle. Jakýkoliv z těchto krizových scénářů generuje nemalé vícenáklady.
Zvýšené náklady se ale farmářům nemusí vůbec propsat do výkupní ceny mléka. Pokud se do ní přeci jen částečně promítnou, dorazí ke zpracovatelům a následně na pulty obchodů s nezanedbatelným zpožděním. Jak dlouhodobě upozorňuje i Evropská centrální banka, ceny prvotních zemědělských surovin, energií a dalších vstupů se do konečných cen potravin propisují velmi pozvolna a často jen částečně. Výslednou cenovku v regálu navíc silně formují sami zpracovatelé, mzdové náklady, drahá logistika či obchodní přirážky řetězců.
Dražší pšenice automaticky neznamená dražší rohlík
Absolutně nejvyšší položku v kolonce odhadovaných ztrát představují obiloviny, u nichž Agrární komora predikuje manko zhruba 5,4 miliardy korun. Ani v tomto případě by však bylo zavádějící překlápět meziroční pokles sklizně v poměru jedna ku jedné do zdražení pečiva.
Samotná hodnota mouky totiž tvoří pouze zlomek finální ceny upečeného chleba či rohlíku, přičemž zrno se standardně obchoduje na globálních burzách. Výslednou sumu u pokladny tak daleko více ovlivňují ceny energií, lidská práce, distribuce, provozní náklady pekáren i marže samotných obchodníků.
Smutný paradox letošního roku tak tkví ve skutečnosti, že nemalá část agropodniků vykáže slabé výnosy, a přesto za svou omezenou produkci utrží velmi nízké částky. Zákazník tak na podzim v obchodech nemusí pocítit žádný skokový cenový šok, a to navzdory faktu, že prvovýroba balancuje na hraně vážných ekonomických potíží.
To nejzásadnější se nemusí odehrát na cenovkách
Hlavním dopadem letošních rozmarů počasí tedy pravděpodobně nebude skokové zdražení potravin přes noc. Mnohem plíživějším, a o to závažnějším důsledkem, se stane tichý úbytek tuzemské produkce.
České zemědělství přitom ještě v loňském roce 2025 vyprodukovalo, dle předběžných dat Českého statistického úřadu, zboží v hodnotě 193,4 miliardy korun. Loňský rok byl totiž mimořádně příznivý, k čemuž přispěly solidní realizační ceny v živočišné výrobě i štědrá úroda. Letošní realita je však diametrálně odlišná.
Státní aparát proto aktuálně ladí mimořádnou pomoc a chystá úlevy v jinak přísných dotačních podmínkách. Smyslem těchto intervencí není jen záplatovat ztráty jednotlivým farmářům. Z pohledu běžného spotřebitele se hraje o to hlavní: zda se v Česku podaří udržet dostatečné výrobní kapacity do budoucna.
Pokud záchranná síť selže, tuzemské regály pochopitelně nezůstanou prázdné. Výpadky spolehlivě vykryje silný evropský jednotný trh. Reálně však hrozí, že typickou českou vlaječku označující lokální původ budeme na etiketách hledat s čím dál většími obtížemi.
A v momentě, kdy se produkce za hranicemi stane nedostupnou či příliš drahou, domácí agrokomplex už jednoduše nebude disponovat kapacitami, aby mezeru na trhu operativně zalepil. Právě to je pro peněženky i bezpečnost spotřebitelů mnohem zásadnější poselství než samotný účet na 25,6 miliardy korun.
