Sdílet
Někteří lidé vtipkují o svých špíčcích, sladkostech, případně o nezřízené chuti na mléčný koktejl nebo hranolky. Jiní se v myšlenkách vracejí k maminčině kuchyni, další se snaží o jídle vůbec nemluvit a dodržovat nastavené jídelníčky tak, aby nepřibírali. Jídlo, ať už se na něj podíváte z jakéhokoliv úhlu, je téma, které lidi zaměstnává i několik hodin denně.
Chuť jako emocionální stopa
Jak už bylo řečeno, někteří lidé touží po jídle proto, že má podle nich skvělou nutriční hodnotu, jiní jej považují za emocionální kořeny – i ty negativní. Každý má v paměti pokrm, který nesnáší, nejí a nikdy by ve své rodině neservíroval. Pro někoho jsou to houby, pro jiné koprovka, někomu vadí v jídle kmín, dalším pecky v melounu.
Skvělé je, pokud dokážete získat přehled o vlastních chutích. Jde o hlubší způsob vědomí, jak uspokojit skutečné potřeby, které jsou chutí či nechutí často zastřeny.
Intuitivní stravování místo diet
Myslíte si, že důležité je dodržovat dietní pravidla, trápit se nejedením a jen tak budete zdraví a v dokonalé kondici? Jídlo takovou moc nemá. Na tom, jak k němu přistupujete, se podílí vaše psychika. I proto saháte v období smutku po sladkém, když jste šťastní po pikantním nebo po mořských plodech. Tyto chutě jsou ve vás zakořeněné dlouhými generacemi i vaším dětstvím, kdy bylo jídlo obdobím štěstí – a bylo nasládlé. Kašička, mrkvička, banán.
Zkuste místo sledování kalorických tabulek a dodržování restriktivních diet raději intuitivní stravování, kterým překonáte zažité vzorce deformující váš pohled na jídlo. Chuť a nechuť má mnoho příčin, proto se vyplatí tělu naslouchat a sledovat jeho potřeby.
Podle recenze publikované v časopise Appetite může intuitivní stravování pomoci s pozitivním vnímáním těla, sebeúctou i vnitřní pohodou. Jakmile tyto faktory nejsou v rovnováze, může se i při snaze jíst „sebezdravěji“ objevovat nespokojenost s vlastním tělem, obsedantní kontrola hmotnosti, užívání pilulek na hubnutí či záchvatovité přejídání.
Hlad jako metafora nedostatku
Pocit hladu může být podle autorky knihy Ženy, jídlo a Bůh: Neočekávaná cesta k téměř všemu Geneen Rothové pocitem vnitřního nedostatku. Stejně jako nezdravé stravování. Autorka vysvětluje, že přejídání i odmítání jídla jsou problém. Přijetí touhy po jídle je naopak bezpečné a důvěryhodné – znamená, že jste schopni naslouchat vnitřnímu hlasu, nikoli populárním dietním hláškám, které se zdravým stravováním často nemají nic společného.
Rovnováha místo tlaku okolí
Přemýšlejte o vlastních chutích a snažte se je upravovat tak, aby vám konvenovalo, kdy, co a jak jíte. Nepodléhejte tlaku, že by věci měly být jinak – že pokud nesnídáte avokádový toast, nedožijete se devadesátky. To se klidně může stát i vám, kteří dáváte přednost toastu s medem a kávě.
Touha po jídle a její zpracování může znamenat, že si dáváte dohromady život, máte jej pod kontrolou a dokážete řídit emoce. Pokud se budete stravovat intuitivně, je to dokladem toho, že nejste posedlí perfekcionismem a nebojíte se dát si věneček, když na něj máte chuť.
Více než jen jídlo
Styl, jakým se stravujete, není jen o jídle a chuťových preferencích, ale i o duševní pohodě, vyrovnanosti a ovládání hlubších pocitů. Pokud se naučíte ovládat spodní proudy vaší mysli, upevníte tím i chování v kuchyni či během společenské večeře.
Věřte v sebe víc než v jídlo – možná si nakonec pochutnáte i na dobrotách, které teď z jídelníčku automaticky odstraňujete.
