Past na zákazníka? Proč nápis na výrobku „bez přidaného cukru“ nezaručuje automaticky štíhlou linii?

Potravinářský trh dnes nabízí obrovské množství produktů pro každého, kdo se chce stravovat o něco lépe. Výrobci mléčných výrobků, snídaňových cereálií, dětských výživ i nápojů odvádějí skvělou práci a neustále přicházejí s novými, odlehčenými recepturami. Velkým trendem jsou potraviny s označením „bez přidaného cukru“. Když ale zákazník v rychlosti prochází mezi regály, tato slova si často v duchu špatně přeloží. Myslí si, že v produktu není cukr vůbec žádný.

Jenže realita je jiná a je potřeba změnit přístup k tomu, jak o jídle přemýšlíme. Výrobek bez přidaného cukru totiž může obsahovat poměrně dost sacharidů. Výrobci v tomto směru nijak nepodvádějí – pouze do potraviny nenasypali klasický bílý cukr ani nepřilili sladké sirupy. Cukr, který v jídle zůstal, tam poslala sama příroda. Je totiž přirozenou součástí základních surovin, ze kterých se produkt vyrábí, ať už jde o ovoce, mléko, nebo obiloviny. Celé tajemství správného nákupu tak spočívá v tom, že se spotřebitel musí naučit správně interpretovat informace z obalů.

Přísná pravidla: Co říká legislativa?

Při označování potravin neexistuje prostor pro nějakou lidovou tvořivost. Výrobci jsou svázáni velmi přísnými pravidly a každé slovo na obalu musí přesně odpovídat zákonu. Používání těchto nápisů konkrétně řídí evropské nařízení o výživových a zdravotních tvrzeních č. 1924/2006. Toto nařízení chrání trh a zajišťuje, že informace jsou transparentní. Problém není v tom, co výrobci na krabičky píší, ale v tom, že my jako zákazníci neznáme přesný význam těchto pojmů.

Zákon mezi dvěma nejčastějšími termíny dělá velmi tlustou čáru:

Pokud je na potravině napsáno „bez cukru“, platí zde extrémně přísný metr. Výrobek smí obsahovat maximálně 0,5 gramu cukru na 100 gramů nebo 100 mililitrů. To je tak zanedbatelné množství, že jde v podstatě o stopové prvky. U takového produktu máte jistotu, že je téměř stoprocentně bez sacharidů.

Nápis „bez přidaného cukru“ (nebo bez přídavku cukrů) ale znamená něco úplně jiného. Výrobce tím garantuje jedinou věc: do výrobního tanku nebyl v průběhu zpracování přidán žádný rafinovaný cukr, med, ani jiné suroviny, které se používají výhradně kvůli sladké chuti. Pokud jsou ale samotné výchozí ingredience sladké od přírody, cukr ve výsledném produktu logicky zůstane. Výrobci pak mají ze zákona povinnost přidat na obal informaci: „Obsahuje přirozeně se vyskytující cukry“. Tato věta tam vždycky je, jen jí my spotřebitelé nevěnujeme dostatečnou pozornost.

Přírodní cukry v hlavní roli

Abychom v obchodě správně vybrali, musíme porozumět základním vlastnostem surovin. Když si koupíte stoprocentní jablečný mošt, pomerandžový džus nebo banánové smoothie, kupujete produkt v té nejčistší podobě. Výrobce do něj nepřidal ani krystal cukru. Přesto je takový nápoj sladký a obsahuje glukózu, fruktózu a sacharózu z vylisovaného ovoce. Stejně tak čistý jogurt nebo kefír obsahují laktózu, což je přirozený mléčný cukr. Ovesné vločky zase obsahují sacharidy z obilovin.

Lidské tělo zpracovává tyto přírodní cukry z hlediska energie velmi podobně jako cukr řepný. Kalorie jsou zkrátka kalorie a tělo je využívá jako palivo. Pro naši kondici nebo hladinu krevního cukru je proto vždy rozhodující celkové množství, které za den sníme či vypijeme. Výrobky bez přidaného cukru jsou výbornou a kvalitní součástí jídelníčku, ale zákazník by k nim neměl přistupovat tak, že je může konzumovat v neomezeném množství bez přemýšlení.

Jak fungují sirupy a alternativní sladidla

Do řady receptur se místo klasického cukru přidávají ovocné koncentráty nebo zahuštěné šťávy. Ty v potravině plní hned několik praktických úkolů najednou, protože ovlivňují barvu, hustotu i výslednou chuť. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) v těchto případech pouze hlídá, zda výrobci označení „bez přidaného cukru“ používají správně. Kontroluje se hlavně to, jestli ovocná složka nemá sloužit jen jako maskované sladidlo, které by obcházelo předpisy.

Pak jsou tu potraviny, kde sladkou chuť zajišťují náhradní sladidla nebo takzvané polyoly, mezi které patří například erythritol či xylitol. Tyto látky mají velmi nízkou energetickou hodnotu, takže jsou vhodné pro lidi, kteří si zkrátka ze zdravotních důvodů musí hlídat kalorie. V tabulce výživových hodnot je ale nenajdete na stejném řádku jako běžný cukr. Chemicky i z pohledu zákonů jde o jinou kategorii. Kdo chce mít jistotu, čím přesně je výrobek oslazený, tomu stačí jediný pohled do složení na zadní straně.

Změna přístupu: Jak správně číst etikety

Jediný způsob, jak se v nabídce obchodů nenechat zmást, je naučit se pracovat s daty, která výrobci na obalech transparentně uvádějí. Pro úplnost je dobré znát ještě jeden termín, a to je „nízký obsah cukrů“. Tento nápis legislativa povoluje u pevných potravin do 5 gramů cukru na 100 gramů a u nápojů do 2,5 gramu na 100 mililitrů. To sice není nula, ale jsou to pevně stanovené nízké limity, které se dají snadno započítat do denního příjmu.

Pokud chcete mít o svém jídle dokonalý přehled, stačí si v obchodě osvojit dva rychlé kroky:

1. Najděte tabulku výživových hodnot: Na zadní straně obalu vždy vyhledejte řádek „sacharidy“ a těsně pod ním položku „z toho cukry“. Toto číslo je pro vás klíčové. Výrobci do něj musí povinně započítat úplně všechny cukry v produktu – jak ty, které tam jsou přirozeně z ovoce či mléka, tak ty případně přidané. Tento řádek nelze nijak obejít a ukazuje absolutní pravdu o složení.

2. Podívejte se na pořadí surovin: Seznam složení se nečte náhodně. Suroviny jsou seřazeny sestupně podle toho, kolik jich ve výrobku je. To, co je na prvním místě, tvoří největší část potraviny. Pokud jsou na začátku seznamu suroviny jako datle, sušené ovoce nebo ovocné koncentráty, produkt bude logicky bohatší na přírodní cukry a dodá vám více energie.

Výrobky s označením „bez přidaného cukru“ jsou skvělou a technologicky vyspělou alternativou ke klasickým potravinám. Pomáhají nám snižovat spotřebu rafinovaného cukru a nabízejí čistější složení. Výrobci nám na obalech poskytují veškeré potřebné informace a hrají podle jasných legislativních pravidel. Celá odpovědnost za správný výběr a pochopení textu je však na straně spotřebitele. Stačí jen přestat spoléhat na velká hesla z přední strany krabičky a začít se dívat na konkrétní čísla na zadní etiketě.