Sdílet
V sobotu 19. září se brány bavorské metropole otevřely dokořán a do obřích festivalových stanů začaly proudit miliony návštěvníků ze všech koutů planety. Čtrnáctidenní maraton, který potrvá až do 4. října, nabízí přesně to, kvůli čemu sem lidé po generace jezdí: přehlídku tradičních krojů, říznou dechovku a neopakovatelnou kulisu. Letos je však tradiční veselí od prvního dne provázeno ještě jedním výrazným tématem – cenami, které z původně lidové slavnosti dělají čím dál exkluzivnější záležitost.
Astronomické účty pod festivalovým plátnem
Při pohledu na letošní ceníky je zřejmé, že tradice nabírá výrazný ekonomický rozměr ještě před prvním slavnostním přípitkem. Ceny festivalového litru se pohybují v rozmezí přibližně od 360 do 387 korun, přičemž celkový průměr dosahuje zhruba 380 korun. Ve velkých pivních stanech začíná nabídka obvykle na 363 korunách a na několika místech šplhá až k horní hranici 387 korun.
Zatímco v ikoničném stánku Augustiner-Festhalle zaplatíte příznivějších 363 korun, stany jako Löwenbräu-Festzelt nebo Armbrustschützen-Festzelt neváhají účtovat plných 387 korun. Výši těchto částek přitom neurčuje mnichovská radnice; stanovují je přímo jednotliví provozovatelé a pivovary, zatímco město pouze posuzuje jejich přiměřenost, jak vyplývá z letošního oficiálního přehledu bavorské metropole.
Pozoruhodnou kapitolou je pak srovnání nealkoholických alternativ, které jasně dokazuje, že abstinence na Oktoberfestu rozhodně nefunguje jako finanční úspora. Průměrná cena litru čisté vody činí zhruba 271 korun, za limonádu návštěvníci zaplatí v průměru 304 korun a litr nealkoholického piva vychází dokonce v průměru na 383 korun. Vyhnout se alkoholu tedy v praxi peněžence nijak zásadně neuleví.
Šest vyvolených a rituál primátora
Oktoberfest si úzkostlivě chrání svůj aristokratický charakter i v otázce dodavatelů. Na festivalu nenajdete náhodné výčepy ani hostující pivovary z jiných koutů světa. Výhradní právo čepovat ve velkých stanech má pouze historická šestice mnichovských pivovarů: Augustiner, Hacker-Pschorr, Hofbräu, Löwenbräu, Paulaner a Spaten. Právě jejich produkce plní obří festivalové haly.
Samotný start festivalu podléhá rigoróznímu protokolárnímu scénáři. Přesně v pravé poledne dochází v tradičním stanu Schottenhamel k naražení prvního sudu, po němž zní slavné bavorské zvolání „O’zapft is!“, tedy „Je naraženo!“. Teprve v tento okamžik se smí oficiálně rozběhnout výčep. Paradoxem je, že tento ikonický rituál, kdy primátor města osobně naráží první sud, je o poznání mladší než samotná slavnost — do festivalového protokolu byl zaveden až v roce 1950.
Od královské svatby ke kuchařskému a pivnímu mamutu
Původní smysl celé události byl přitom na míle vzdálený dnešnímu pivnímu průmyslu. První Oktoberfest v roce 1810 vůbec nevznikl jako oslava chmelového moku. Důvodem k celoměstskému veselí byla velkolepá svatba bavorského korunního prince Ludvíka, pozdějšího krále Ludvíka I., s princeznou Terezou Sasko-Hildburghausenskou. Obyvatelé Mnichova byli tehdy pozváni k oslavám za městskými branami, jejichž vyvrcholením se stal slavnostní koňský dostih. Obrovský úspěch akce vedl k rozhodnutí pořádat ji každoročně. Místo konání dostalo na počest nevěsty název Theresienwiese neboli Tereziánská louka, z čehož vzniklo i zlidovělé označení „Wiesn“, jak Mnichované festival běžně nazývají.
Dnešní podoba obřího festivalu se utvářela postupně. V roce 1818 se na louce poprvé objevily jednoduché kolotoče a houpačky, ale teprve na konci 19. století nahradily původní skromné pivní stánky velké dřevěné haly a stany. Pivo se tak z pouhého doprovodného moku lidové slavnosti postupně propracovalo až do pozice jejího ústředního symbolu.
Zářijový paradox neotřesitelné značky
Svébytný paradox představuje i samotný název festivalu. Ačkoliv Oktoberfest v doslovném překladu znamená říjnová slavnost, podstatná část akce se dnes odehrává v září. Původní říjnový termín se totiž v průběhu generací postupně posouval směrem k přívětivějšímu a teplejšímu zářijovému počasí, aniž by se tradiční název jakkoliv změnil.
Výsledkem je více než dvě století stará značka, jejíž obsah prošel fascinující proměnou. Z někdejší romantické oslavy královského sňatku a koňských dostihů vyrostl gastronomický a společenský kolos, který každoročně přitáhne přes šest milionů lidí ze všech koutů planety. Mění se atrakce, zpřísňují se bezpečnostní opatření a neustále rostou ceny. Jádro však zůstává neotřesitelné: Mnichov, drahé i tradiční pivovary, dřevěné lavice a litrový Maß. I když za něj návštěvníci letos zaplatí minimálně 360 korun, zájem o tento svátek tradice a bavorské identity to nijak neoslabuje.
