Rybí polévka a těstoviny s rybou, další den pohanka a bulgur. „Je mi jasné, že moje dítě zase nebude jíst,“ zoufají rodiče

Paradoxní je, že plošná povinnost řídit se novým spotřebním košem ještě ani nenastala. Novela vyhlášky je sice účinná, školní jídelny však mohou až do 31. srpna 2027 postupovat podle předchozích pravidel. Povinný přechod na nové výživové normy tak nastane až 1. září 2027.

Přesto stačily necelé tři týdny nového školního roku k tomu, aby rodiče přesně věděli, které dny se jejich děti vrátí domů o hladu. „Polévka pohanková se zeleninou, cizrnové ragú, celozrnný bulgur, zeleninový bar, mléko, čaj. Toto má moje dítě v jeden den. Tento den je mi jasné, že nejí,“ popisuje Klára, jejíž dvě děti navštěvují Základní školu ve středočeské Kamenici. Jednotlivě na daných surovinách není nic závadného. Problém nastává ve chvíli, kdy se několik chuťově specifických ingrediencí nahustí do jediného oběda a výsledek se posuzuje výhradně podle výživových tabulek. Školní jídelna však nevaří teoretickou normu, ale reálný oběd, který musí splňovat i základní kulinářskou podmínku: strávník jej musí být ochoten sníst.

Slepá víra v to, že čím „zdravěji“ jídelníček působí, tím je přitažlivější, neplatí ani u dospělých. Český FOOD Barometr 2025 ukázal, že zdravější nabídku od restaurací očekávalo 45 procent respondentů, což představovalo meziroční pokles o 12 procentních bodů. Zároveň 47 procent strávníků uvedlo, že restauraci obvykle vybírá podle nabídky poledního menu. Pokud se dospělý rozhoduje podle chuti a konkrétní nabídky, je poněkud nerealistické očekávat od dítěte v družině bezvýhradnou výživovou disciplínu. „Mikrovlnnou troubu škola nemá a já nemám možnost, jak mu doručit teplý oběd, když je v družině do pěti hodin. Takový scénář se opakuje několikrát týdně,“ dodává Lucie z Liberce, která řeší obdobný problém.

Fiktivní alternativa a zdvojený rybí úder

Často opakovaným argumentem bývá možnost volby. Dva řádky v objednávkovém systému však automaticky neznamenají dvě reálné alternativy. Když vedle cizrnového ragú stojí fazolový guláš, jde pro dítě odmítající celistvé luštěniny o volbu ryze akademickou. Podobný scénář přinesla nabídka kombinující hrachovou kaši proti zapečené brokolici. „Nemá se čeho chytnout a všechno odnáší,“ popisuje Martina. I ta několikrát týdně řeší alternativní oběd pro svou dceru a zachraňuje ji dovážková služba.

Odborná data přitom ukazují, že přijatelnost jídla nelze při školním stravování přehlížet. Studie provedená v 90 školních jídelnách, která sledovala 14 717 dětí ve věku od dvou do šestnácti let, zjistila, že mezi nejhůře přijímané skupiny potravin patřily zelenina, ryby a ovoce. Výzkumníci přitom skutečně hodnotili množství jídla, které po dětech zůstávalo. Další výzkum 4 138 školních obědů ukázal, že nově zavedená jídla založená na rostlinných bílkovinách končila v odpadu častěji než běžně podávané masové varianty. Autoři ve svém závěru výslovně upozornili, že k vyššímu množství zbytků mohly přispívat neobvyklé kombinace potravin a viditelnost luštěnin v pokrmu.

Příkladem nešťastné dramaturgie je i zdvojení problematických surovin. „Obě děti navštěvují základní školu, kde mají v jeden den rybí polévku s krutony a hned těstovinový salát s rybou. Ani jedno z dětí ryby nejí,“ popisuje Klára z Písku. Servírovat rybu v polévce i v hlavním chodu dítěti, které ji odmítá, ponechává jen velmi malý prostor, aby z oběda vůbec něco snědlo.

Lekce z Krásné Hory: Kdy kuchařský nápad vítězí nad alibismem

Že nejde o boj proti zdravé výživě, ale mnohem spíše o způsob, jakým se zdravější suroviny dětem nabízejí, dokazují i příklady z praxe. Analýza více než 260 školních restaurací a jídelen Primirest ukázala, že mezi úspěšnými bezmasými jídly figurují například veganské čočkové boloňské špagety, které obsadily třetí místo mezi bezmasými pokrmy. Děti tedy automaticky neodmítají luštěniny jen proto, že jsou luštěninami. Velkou roli může hrát forma, chuť i pokrm, do něhož jsou začleněny.

Ukázkovým příkladem je Základní škola v Krásné Hoře nad Vltavou. Tamní jídelna se dětí ptá, která jídla jim chutnají, sleduje množství vraceného jídla a podle výsledků upravuje receptury a jídelníček tak, aby zároveň splnila výživové požadavky. V průzkumu společnosti Kalibro mezi 107 školními jídelnami byla spokojenost žáků druhého stupně v Krásné Hoře o 30 procentních bodů vyšší než průměr sledovaných škol.

Vedoucí jídelny Lucie Kabátová přitom otevřeně popisovala, že obtížnější bývají právě luštěniny, celozrnné těstoviny nebo ryby, tedy potraviny, s nimiž se některé děti doma příliš nesetkávají. Místní kuchařky však předvedly, jak může vypadat kuchařská invence v praxi: do sekané přidaly luštěniny tak, aby splnily výživové normy. Děti je v jídle nepoznaly, talíře podle reportáže zůstaly prázdné a někteří žáci si šli dokonce přidat. Norma byla splněna, ale současně bylo dosaženo toho podstatného — jídlo děti skutečně snědly.

Systémové selhání na plném talíři

Problém se školním stravováním přitom nevznikl letos v září. Průzkum společnosti Kalibro pro Seznam Zprávy a Právo ukázal, že se školním stravováním bylo spokojeno v průměru 60 procent rodičů, zatímco kvalitu výuky pozitivně hodnotilo 78 procent. Jídelny tak v hodnocení rodičů za dalšími oblastmi fungování škol citelně zaostávaly už před letošním školním rokem.

Letošní zářijový start pouze nasvítil hlubší problém. Prodloužení přechodného období k novému spotřebnímu koši až do konce srpna 2027 dává jídelnám další rok, který by neměl být promrhán mechanickým přenesením výživových tabulek na talíř. Ostatně právě Ministerstvo školství při oznámení odkladu uvedlo, že dodatečný čas má sloužit k odborně vedenému přechodu, metodické podpoře a lepší přípravě školních jídelen.

Rodič oběd zaplatil, kuchyně nakoupila kvalitní suroviny a normy sedí. Pokud však dítě odchází o hladu a jídlo končí v odpadu, něco podstatného se cestou mezi tabulkou a talířem ztratilo. Nutričně dokonalý oběd má totiž přesně nulovou výživovou hodnotu ve chvíli, kdy jej nikdo nesní.