Sdílet
Pod jedním názvem se přitom skrývá několik rozdílných režimů. Nejznámější je časově omezené stravování, třeba 16:8, kdy se jí během osmi hodin a šestnáct hodin se nejí. Jinou variantou je 5:2 nebo celodenní půst. Čím přísnější režim, tím důležitější je zdravotní stav člověka; výsledky jedné varianty proto nejde automaticky přenášet na všechny ostatní.
Pod osmnáct let raději ne
Nejjasnější hranice je na začátku dospělosti. Magazín Johns Hopkins Medicine uvádí mezi skupinami, které by přerušovaný půst zkoušet neměly, děti a dospívající mladší 18 let. Podobně se vyjadřuje také Mayo Clinic: „Přerušovaný půst je bezpečný pro mnoho lidí, ale není pro každého. Vynechávání jídel se nedoporučuje osobám mladším 18 let, osobám s anamnézou poruch příjmu potravy ani těhotným či kojícím osobám. Sportovci mohou mít potíže s doplňováním energie a správným doplňováním energie pro aktivní životní styl. Pokud máte cukrovku nebo jiné zdravotní problémy, je důležité, abyste se před zahájením jakéhokoli režimu půstu poradili se svým lékařem,“ radí klinická dietetička Romi Londre. U mladší věkové skupiny navíc existuje další varovný signál, což je vztah mezi půstem a problematickým jídelním chováním.
Data z Kanady mluví poměrně výmluvně. Studie 2762 dospívajících a mladých dospělých zjistila, že přerušovaný půst byl významně spojen s projevy poruch příjmu potravy. Výzkum neprokazuje, že půst poruchu přímo způsobí, ale ukazuje, že u mladých lidí není rozumné brát ho jako nevinný módní experiment.
Nejvíc dat máme o lidech středního věku
Prakticky může půst sednout zdravému dospělému s nadváhou či obezitou, kterému vyhovuje hlídat hodiny spíš než každou kalorii. Ani tady ale nejde o zázračnou zkratku. Meta-analýza publikovaná v JAMA Network Open zahrnula 29 randomizovaných studií a 2485 lidí. Časově omezené stravování vedlo v průměru k o něco většímu úbytku hmotnosti, rozdíl ale činil jen zhruba 1,4 kilogramu a autoři označili klinický význam za nejistý.
Někomu tedy může režim 14:10 nebo 16:8 vyhovovat hlavně proto, že je jednoduchý. Mayo Clinic připomíná, že někteří lidé jej snášejí lépe než každodenní počítání kalorií, zatímco při nepravidelném režimu může být obtížný. Samotné hodiny však nenahradí kvalitní jídelníček.
A co po šedesátce?
Tady vzniká největší mýtus. V odborných datech nenajdeme věk 65 nebo 70 let, od kterého by byl půst automaticky zakázaný. Systematický přehled z roku 2026 u lidí nad 60 let našel u některých režimů krátkodobý úbytek hmotnosti bez zjevné ztráty svalové hmoty. Zároveň ale upozorňuje na nedostatek dlouhodobých dat.
Ještě opatrnější je jiný přehled z roku 2026, který shrnul 20 dalších studií. Autoři výslovně varují, že výsledky nelze jednoduše přenést na křehké seniory, lidi se sarkopenií ani na osoby nad 70 let, protože těch bylo ve studiích málo.
„To, co funguje v padesáti, může být úplně jiné než to, co funguje v sedmdesáti,“ připomíná výzkumnice Sai Krupa Das z Tufts University. U starších lidí je klíčové nezhubnout na úkor svalů. Doporučení odborníků ESPEN proto u zdravých seniorů počítá nejméně s 1 až 1,2 gramu bílkovin na kilogram hmotnosti denně. Smysl má i pravidelný pohyb včetně posilování.
Kdo by měl půst vynechat
Vedle dětí jsou to těhotné a kojící ženy, lidé s poruchou příjmu potravy nebo její anamnézou, podvyživení a křehcí senioři. Opatrnost je nutná u diabetu. Při inzulinu či některých dalších lécích může půst zvýšit riziko hypoglykemie a léčbu je potřeba při změně režimu upravit s odborníkem.
Věk tedy není jediný filtr. U zdravého padesátníka může být přerušovaný půst praktickým režimem. U vitálního pětašedesátníka může fungovat také. U hubeného sedmdesátníka, který ztrácí svaly a bere několik léků, už může být stejný plán spíš rizikem než cestou ke zdraví.
