Sdílet
Řapíkatý celer patří k zelenině, u které jsme si zvykli soustředit téměř výhradně na pevné křupavé stonky. Nakrájíme je do salátu, namáčíme do dipu, přidáme do pomazánky nebo použijeme společně s mrkví a cibulí jako základ polévky či omáčky. Horní zelená část svazku má ale v mnoha domácnostech podstatně kratší život. Přitom není důvod listy vyhazovat. Jsou jedlé a mají dokonce výraznější celerovou chuť než samotné řapíky.
Čerstvé jemné listy nepotřebují prakticky žádnou další úpravu. Po omytí a osušení je nasekejte najemno a použijte podobně jako petrželovou nať. Dobře fungují v zeleninovém nebo bramborovém salátu, v omeletě, pomazánce, na pečených bramborách i jako poslední dochucení hotové polévky.
Z většího množství připravte celerové pesto
Pokud přinesete domů celer s pořádnou zelenou korunou, pesto je jeden z nejlepších způsobů, jak listy spotřebovat najednou.
Na menší skleničku pesta si připravte asi dvě větší hrsti celerových listů, hrst vlašských ořechů nebo mandlí, menší stroužek česneku a kousek parmazánu. Potřebovat budete také olivový olej, trochu citronové šťávy a sůl.
Omyté listy dobře osušte a silnější stonky odstraňte. Do mixéru dejte listy, ořechy, česnek a přibližně 40 gramů nastrouhaného parmazánu. Přidejte nejprve čtyři až pět lžic olivového oleje a krátce rozmixujte.
Další olej už přilévejte postupně podle konzistence. Na uvedené množství listů se obvykle spotřebuje přibližně 80 až 100 mililitrů, ale není nutné odměřovat jej na mililitr. Na topinku může pesto zůstat hustší, k těstovinám naopak přijde vhod trochu řidší.
Nakonec přidejte jednu až dvě čajové lžičky citronové šťávy, ochutnejte a teprve potom dosolte, protože parmazán sám o sobě přináší poměrně dost slanosti. Pokud je pro vás celerová chuť příliš intenzivní, nahraďte část listů petrželkou nebo bazalkou.
Pesto využijete na opečený chléb, k těstovinám, do sendvičů, k pečeným bramborám nebo jen po lžičce do zeleninové polévky.
Usušené listy poslouží celé měsíce jako koření
Máte-li listů víc, než dokážete čerstvé spotřebovat, vyplatí se je usušit. Opět je nejdříve omyjte a opravdu důkladně osušte. Mokré listy by dobu sušení zbytečně prodlužovaly.
Nejspolehlivější je sušička potravin. Listy rozložte v jedné vrstvě tak, aby vzduch mohl proudit kolem nich, a nastavte přibližně 35 až 45 °C. Správně usušené listy se mají při promnutí snadno drolit.
Pokud sušičku nemáte, použijte troubu na nejnižší možnou teplotu. Listy rozprostřete na plech v jedné vrstvě, sušte velmi pozvolna a pravidelně je kontrolujte. Neřiďte se tolik hodinami jako jejich stavem. Hotové musí být suché a křehké, nikoli měkké nebo vláčné.
Po úplném vychladnutí je rozemněte mezi prsty, rozdrťte v hmoždíři nebo krátce rozmixujte. Prášek přesypte do dokonale suché uzavíratelné skleničky a chraňte před světlem a vlhkostí.
Takto připravený celer můžete přidávat do polévek, omáček, dušených jídel nebo k pečeným bramborám. Protože je sušená nať koncentrovanější, stačí začít přibližně půl čajovou lžičkou na čtyři porce a další množství přidat až po ochutnání.
Z prášku snadno vznikne i celerová sůl
Ještě jednu domácí surovinu získáte během několika vteřin. Jeden díl jemně rozemletých celerových listů promíchejte se dvěma až třemi díly soli. Například k jedné polévkové lžíci celerového prášku přidejte dvě až tři lžíce soli a všechno důkladně promíchejte.
Výslednou směsí můžete ochucovat vejce, pečené brambory, maso, zeleninu nebo pomazánky. Při dalším solení pokrmu už jen počítejte s tím, že část soli jste přidali právě v této směsi.
Zelená část řapíkatého celeru tak rozhodně není bezcenným přívěskem k tomu, co jsme si skutečně koupili. Nejhezčí listy se dají nasekat do salátu, větší hrst proměnit v pesto a přebytek usušit na koření. Až potom má celer opravdu důvod zamířit do koše.
