Sdílet
Když se řekne Monika Leová, velká část lidí si stále vybaví televizní obrazovku nebo soutěž krásy. V roce 2013 získala titul Česká Miss Earth, krátce nato se objevila ve zpravodajství televize Prima a před kamerami nakonec strávila řadu let. Její dnešní pracovní svět však vypadá úplně jinak. Místo televizního studia je v něm ruch restaurace, objednávky, plné talíře a hosté čekající na phở, závitky nebo bún bò nam bộ.
Mezi českou a vietnamskou kuchyní vyrůstala odmalička
Monika se narodila v Praze, vyrůstala však ve Dvořisku nedaleko Chocně. Její maminka je Češka, tatínek pochází z Vietnamu. Do školy chodila v Chocni a vystudovala zde také obchodní akademii. Později zamířila na Fakultu informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické a její profesní cesta nabrala úplně jiný směr.
Jídlo ale bylo v rodině přítomné dávno před vznikem restaurace. Když jsme se Moniky v roce 2024 ptali ve Světě potravin na její vztah k jídlu, odpověděla jednoduše: „Radost, dobré jídlo je pro mě opravdu potěšením.“ Mezi své oblíbence tehdy zařadila vietnamskou polévku phở, pizzu a s odzbrojující upřímností také smažený sýr s hranolkami a tatarkou.
Její jídelníček tak docela dobře vystihuje prostředí, v němž vyrůstala. Na jedné straně česká babiččina kuchyně, na druhé straně vietnamské chutě od tatínka. Sama nám tehdy prozradila, že doma se s babičkou u plotny střídají. Babička vaří česká jídla, Monika do domácnosti přináší více italských a asijských chutí.
Asijská kuchyně je přitom její dlouhodobou slabostí. Už před lety při návštěvě školy vaření v pražském SaSaZu říkala, že na ni „nedá dopustit“. Při kurzu si vyzkoušela například přípravu jarního závitku s asijskými surovinami a masa se zeleninou na bambusovém listě.
Z plánu na důchod vznikla restaurace
Zřejmě největší kuchařský vliv na ni měl její otec. Ve starším rozhovoru na otázku, kdo je jejím vzorem ve vaření, odpověděla bez přemýšlení: „Jednoduchá odpověď, tatínek.“ Ještě v srpnu 2024 byla přitom restaurace pouze možností, o níž se doma diskutovalo. Otec plánoval důchod a Monika tehdy předpokládala, že by možná mohl vařit jen několik dní v týdnu. Realita nakonec překonala původní plán.
Rodina otevřela v Chocni vietnamskou restauraci Chau Viet a zajímavé je, že jedním z impulzů byly právě fotografie otcových jídel. Monika je zveřejňovala na sociálních sítích a lidé jí začali psát, že by měl její tatínek vlastní restauraci otevřít.
V červnovém rozhovoru pro Český rozhlas už popisovala restauraci jako společný rodinný projekt. Podle ní je její otec výborný kuchař a otevření podniku nakonec oba sblížilo. „Otevřít restauraci bylo neskutečně dobré rozhodnutí,“ řekla letos.
Rodinný rozměr není pouze marketingový příběh. Leová připomněla, že v rodině jejího tatínka bylo samozřejmé, aby děti pomáhaly rodičům s prací. Sama jako malá poznala prostředí rodinného obchodu s oblečením. K opravdovému společnému podnikání otce a dcery však došlo až nyní.
V restauraci našla něco, co jí televize nedávala
Když se jí letos redakce iDNES ptala, zda přechod od televizního moderování k roznášení jídla nevnímá jako kariérní sestup, její odpověď byla jednoznačná. V restauraci podle svých slov nachází bezprostřední kontakt s lidmi a práci, ve které se cítí přirozeněji. S humorem popsala i nabídku svého podniku: „Dáte si bún bò nam bộ a k tomu máte pokec se mnou.“
Podobně mluvila také v Českém rozhlase. Televizní moderování ji podle jejích slov naučilo komunikovat a vystupovat před lidmi, přestože byla původně spíše introvertní. V restauraci se jí zkušenost paradoxně hodí možná ještě víc. Během polední špičky musí zvládnout několik věcí současně a přitom si zachovat úsměv před hosty.
A gastronomie se propsala i do jejího návratu do regionu, kde vyrůstala. Po letech v Praze se s rodinou vrátila na Choceňsko a restauraci dnes označuje za druhý domov. V rozhovoru pro ProŽeny vysvětlila, že ji baví ruch podniku, komunikace s hosty i okamžik, kdy vidí spokojeného člověka odcházet od stolu.
S tácem nakonec porazila konkurenci
Pomyslná tečka za touto proměnou přišla 30. srpna 2026. V Chocni se konal Běh choceňských číšníků inspirovaný slavnou scénou z filmu Vrchní, prchni!. Na startu bylo šestnáct číšníků a servírek z deseti místních podniků a Chau Viet reprezentovala právě Monika Leová. Závodníci absolvovali necelých 400 metrů a po trase je čekalo pět dalších disciplín.
Monika se během jedné z nich dokonce polila vodou z půllitrů, což přešla s humorem. Důležitější byl výsledek. Celou soutěž vyhrála a jako cenu získala třicetilitrový sud plzeňského piva.
„Myslela jsem, že vrcholem mé kariéry bude Miss nebo moderování. Nakonec stačilo vzít do ruky tác,“ okomentovala posléze své vítězství.
Korunka České Miss Earth jí otevřela cestu do médií a televizní zkušenost ji naučila vystupovat před lidmi. Přesto se její kariéra po letech zvláštním způsobem uzavřela tam, kde má možná nejhlubší kořeny – kolem rodinného stolu a jídla jejího tatínka.
