Sdílet
Viktoriánská éra byla obdobím extrémních kontrastů a trh s čajem to reflektoval dokonale. Čaj byl zatížen vysokými dovozními cly, což z něj činilo drahou komoditu. Poptávka střední a dělnické třídy však byla neukojitelná. Tato nerovnováha vytvořila ideální podhoubí pro falšovatele, kteří dokázali proměnit bezcenný odpad v „prémiové“ zboží.
Hlavním nástrojem podvodníků byl takzvaný „smouch“ – směs, která měla s čajovníkem čínským společného jen pramálo. Výroba smouchu byla v Londýně zavedeným průmyslovým odvětvím. Podvodníci vykupovali již vylouhované listy z kaváren a hotelů, které následně sušili na horkých pleších. Aby listy získaly zpět svou texturu a barvu, míchaly se s listy jasanu, trnky či bezu. Tato organická báze však byla jen začátkem. Aby byl podvod dokonalý, musela nastoupit anorganická chemie.
Chemická laboratoř v kuchyni: Barviva, která zabíjela
Možná se ptáte, jak bylo možné zaměnit sušené listí trnky za kvalitní čínský čaj. Odpověď leží v barvivy nasyceném vizuálu. Viktoriánští spotřebitelé posuzovali kvalitu čaje očima – čím zelenější byl zelený čaj a čím lesklejší ten černý, tím byl považován za čerstvější.
Pro dosažení kýženého odstínu u zeleného čaje se běžně používala měděnka (octan měďnatý). Tato látka dodávala listům nepřirozeně živý zelený nádech, ovšem za cenu těžkých žaludečních křečí a postupné destrukce jater konzumenta. Ještě děsivější byla přítomnost pruské modři (ferrokyanid železitý). Ačkoliv sama o sobě není v malých dávkách prudce jedovatá, v kombinaci s dalšími příměsemi, jako byl chroman olovnatý (používaný k dosažení nažloutlých podtónů), vytvářela v šálku čaje smrtící koktejl těžkých kovů.
Černý čaj nebyl o nic bezpečnější. Aby se zakryla šedivá barva starých, recyklovaných listů, používal se grafit neboli tuha. Ten dodával čaji kovový lesk, který budil dojem vysoké kvality. V nejhorších případech se k dobarvování používal i oxidsuřík (rumělka) nebo drcený magnetit. Tehdejší trh byl v podstatě neregulovanou chemickou laboratoří, kde byl zákazník nevědomým subjektem pokusu.
Arthur Hill Hassall: Muž, který pozvedl mikroskop
Zlom v této potravinové anarchii nastal v roce 1850, kdy do hry vstoupil doktor Arthur Hill Hassall. Hassall nebyl jen lékařem, byl vizionářem analytické chemie. Zatímco ostatní se spoléhali na chuťové testy, Hassall jako první v masovém měřítku použil k analýze potravin mikroskop.
Jeho výzkum byl pro britskou veřejnost šokem. Hassall nekritizoval pouze abstraktní „trh“. On jmenoval. Ve svých zprávách uváděl konkrétní adresy obchodů, kde zakoupil vzorky čaje obsahující olovo, měď nebo křídu. Jeho práce odhalila, že z 30 testovaných vzorků čistého čaje jich 28 bylo falšováno.
Hassallova metodika byla na svou dobu převratná. Pod mikroskopem dokázal odlišit buněčnou strukturu listu čajovníku od jasanu a identifikovat krystaly anorganických barviv. Tím vzal podvodníkům jejich největší zbraň – neviditelnost. Už nešlo o tvrzení proti tvrzení, ale o vědecky podložený důkaz.
Cesta k zákonné čistotě
Odhalení doktora Hassalla vedla k ustavení parlamentního výboru a následně k přijetí prvního skutečného zákona o čistotě potravin – Adulteration of Food Act v roce 1860. Cesta to však nebyla snadná. Lobbing obchodníků byl silný a argumentace „volným trhem“ (laissez-faire) brzdila snahy o státní regulaci.
Viktoriánská aféra s barveným čajem však nebyla jen lokálním skandálem. Změnila globální obchod. Britští obchodníci pod tlakem nových zákonů začali vyžadovat vyšší standardy od čínských dodavatelů, kteří do té doby barvení čaje pro export vnímali jako legitimní způsob, jak vyhovět estetickým nárokům „barbarů ze Západu“. Tento tlak nakonec přispěl i k rozkvětu pěstování čaje v Indii a na Cejlonu, kde byla produkce pod přímější britskou kontrolou.
Lekce z 19. století pro dnešní trh
I dnes, v éře vyspělých technologií, zůstává čaj jednou z nejvíce problematických komodit. Inspektoři SZPI bojují s neviditelnými hrozbami. Moderní „čajové kauzy“ už nejsou o křídě a tuhu, ale o koktejlu reziduí pesticidů, které překračují zákonné limity. Častým prohřeškem, který české dozorové orgány pravidelně zachycují, je přítomnost látek jako antrachinon (vznikající při nevhodném sušení) nebo zakázaných insekticidů, které nemají v šálku moderního člověka co pohledat.
Stejně tak se nevytratila touha po vizuálním klamu. Falšování sice už neprobíhá měděnkou, ale klamání spotřebitele barvivy v ovocných čajích nebo přimícháváním levných bylinných náhražek do prémiových sypaných směsí je stále realitou. SZPI ve svých zprávách opakovaně upozorňuje na čaje, které deklarují vysoký podíl určité složky, jež je ve skutečnosti nahrazena levným aromatem či odpadní drtí.
