Sdílet
Jenže pak se stane něco zvláštního. Stojíte u stromečku, někdo začne falešně pobrumlávat Tichou noc a vy najednou cítíte, jak se to hnusné napětí v ramenou rozplývá. Není to jen sentiment. Je to čistá biologie. Zpěv koled je totiž jeden z nejefektivnějších a nejlevnějších způsobů, jak si „hacknout“ nervovou soustavu a srazit kortizol z kritických hodnot zpátky na zem.
Kortizol vs. Koledy, souboj v našich nadledvinách
Kortizol, známý jako stresový hormon, je v prosinci naším stálým společníkem. Termíny, dárky, rodinná logistika a nedostatek světla ho drží v hladinách, které našemu tělu rozhodně nesvědčí. A právě tady nastupuje hudba, konkrétně zpěv. Když zpíváte, a je úplně jedno, jestli zníte jako Karel Gott nebo jako rozbitý vysavač, váš mozek začne okamžitě přepisovat chemické zadání.
Sborový zpěv uvolňuje masivní dávky endorfinů a oxytocinu, hormonu důvěry a pouta. Co je ale fascinující, je pokles kortizolu. Už hodina sborového zpěvu výrazně snižuje hladinu stresových hormonů a zánětlivých markerů v krvi. Koledy tedy fungují jako akustické antidepresivum s okamžitým účinkem.
Bloudivý nerv a vibrace, které léčí
Možná si říkáte, co je na tom zpívání tak speciálního. Tajemství se jmenuje nervus vagus neboli nerv bloudivý. Je to hlavní dálnice našeho parasympatického nervového systému, který má na starosti režim „odpočívej a regeneruj“. Tento nerv prochází hrdlem, blízko hlasivek. Když zpíváte koledy, vibrace vašich hlasivek tento nerv fyzicky stimulují.
Je to v podstatě vnitřní masáž nervové soustavy, jak vysvětluje se v kruzích moderní neurobiologie. Stimulace bloudivého nervu skrze zpěv vysílá srdci signál, aby zpomalilo, a plicím, aby se hlouběji nadechly. Právě specifická rytmika koled, která často nutí k delšímu výdechu, je klíčová. Delší výdech než nádech je totiž nejrychlejší cestou, jak přepnout mozek ze stavu úzkosti do stavu klidu. Takže až budete příště natahovat vysoký tón Ježíšku, panáčku, vězte, že právě provádíte špičkový respirační trénink.
Akustická synchronizace: Srdce bijí v jednom rytmu
Zpěv koled v rodinném kruhu má ještě jednu, téměř magickou rovinu, kterou potvrdila věda. Když lidé zpívají společně, jejich srdeční rytmy se začnou synchronizovat. Skupina lidí zpívající stejnou melodii v podstatě dýchá a tluče srdcem jako jeden organismus.
Tato akustická synchronizace neuvěřitelně silným lékem na izolaci. Mozek dostává signál. Patřím sem, jsem v bezpečí, jsme v tom spolu. To je mimochodem důvod, proč nás tak dojímá, když slyšíme zpívat davy na náměstích. Není to jen melodie, je to biometrické propojení, které cítíme v kostech.
Proč ty otravné koledy vlastně milujeme?
Hudební psychologie má pro naši lásku k těm samým písním dokola vysvětlení, jmenuje se to „efekt pouhého vystavení“, mere-exposure effect. Náš mozek miluje předvídatelnost. V chaotickém světě plném nejistot jsou koledy jistotou. Víme přesně, jaký tón přijde, víme, jak končí refrén. Tato předvídatelnost snižuje kognitivní zátěž. Mozek si u nich zkrátka „dáchne“.
Když si k tomu připočtete fenomén hudební paměti, která je úzce spjatá s hippokampem, centrem emocí a vzpomínek, zjistíte, že koleda je v podstatě stroj času. Stačí první tóny a vy jste zpátky v dětství, cítíte vůni „františka“ a chuť prvního cukroví. Tato nostalgie není slabost, je to evoluční mechanismus, který nám pomáhá udržovat kontinuitu našeho „já“ v čase.
Vykašlete se na talent, jde o zdraví
Letos se tedy nenechte odradit tím, že nemáte hudební sluch. Vašim nadledvinám a bloudivému nervu je úplně jedno, jestli zpíváte čistě. Jde o ty vibrace v hrudníku, o ten společný výdech a o tu chemii, která se vám rozlije v hlavě. Zpěv koled je ten nejčistší biohacking, který nepotřebuje žádné aplikace ani drahé přístroje. Stačí otevřít pusu a nechat ty staré melodie, aby odvedly svou práci.
Až tedy u stromečku začnete „Pásli ovce valaši“, vzpomeňte si, že právě teď aktivujete svůj parasympatikus, krotíte kortizol a propojujete se se svými blízkými na úrovni srdečního rytmu. A to je dost možná ten nejlepší vánoční dárek, který můžete svému tělu nadělit.
