Sdílet
České školní stravování řeší problém, který žádná výživová tabulka sama neodstraní. Obědy mohou splňovat předepsané normy, obsahovat doporučené množství zeleniny, luštěnin i dalších potřebných surovin, a přesto skončit nedojedené. Jak závažná je situace, ukázal výzkumný projekt Prague Food Waste. Ve čtyřech sledovaných pražských jídelnách skončilo jako odpad 31 procent hmotnosti připravených pokrmů. Téměř polovinu tohoto odpadu tvořily zbytky, které žáci nechali na talířích.
Výsledek nelze automaticky vztahovat na všechny české školy. Přesto upozorňuje na slabinu systému, v němž se dlouhodobě kontroluje především složení připravované stravy. Co z ní děti skutečně snědí, je přitom neméně podstatné.
Rodiče změnu chtějí, současné jídelny ale nezatracují
Rodiče si práce školních jídelen všímají a rozhodně ji nehodnotí jen kriticky, jak vyplynulo z průzkumu společnosti Fermato. Zapojilo se do něj 1 005 lidí, mezi nimi 187 rodičů školáků, uvádí tisková zpráva společnosti.
Přestože by si zhruba tři čtvrtiny z nich přály změny ve školním stravování, současná situace podle jejich názoru není zdaleka tak špatná, jak by se mohlo zdát. Každý druhý rodič je s kvalitou podávaných obědů spokojený a 76 procent dotázaných uznává, že se školní kuchyně snaží dětem nabízet jídla, která jsou nejen zdravější, ale také jim více chutnají.
„Je zajímavé, že rodiče nejsou ke školním jídelnám zdaleka tak kritičtí, jak by se někdy mohlo zdát. Naopak poměrně výrazně vnímají jejich snahu vařit zdravěji a chutněji. Data ale zároveň ukazují, že očekávání rodičů se posouvají. Nechtějí jen ‚zdravější obědy‘,“ říká Radim Stráník, zakladatel společnosti Fermato.
Rodičům nejvíce záleží na pestrosti jídelníčku (39 procent dotázaných), 37 procent by dětem dopřálo větší svobodu při výběru jídla nebo velikosti porce a 36 procent by ocenilo více čerstvé zeleniny. Naopak omezení masa či širší nabídku vegetariánských a veganských jídel označilo za prioritu shodně pouze pět procent rodičů.
Nový spotřební koš změní školní jídelníčky. Zda dětem zachutnají, je jiná věc
O tom, co se ve školních jídelnách vaří, nerozhodují pouze kuchařky nebo vedení školy. Musejí dodržovat také spotřební koš, který určuje, kolik potravin z jednotlivých skupin mají v daném období spotřebovat. Právě tato pravidla nyní procházejí úpravou. Na talířích školáků by se měly častěji objevovat luštěniny a celozrnné výrobky, zatímco přidaného cukru, soli a některých průmyslově zpracovaných potravin má v obědech ubýt. Pro jídelny to znamená nejen přehodnotit dosavadní receptury, ale v některých případech také změnit způsob nákupu surovin a přípravy pokrmů.
Na zavedení všech novinek mají školní kuchyně ještě čas. Ministerstvo školství totiž odložilo povinné dodržování nových výživových norem na 1. září 2027. Oproti původnímu termínu tak jídelny získaly další rok, během kterého mohou nové požadavky postupně zapracovat do svého provozu.
Složení obědů je ovšem pouze jednou částí problému. I pokrm připravený z kvalitních surovin a podle všech výživových doporučení může dítě vrátit téměř netknutý. Nezáleží totiž jen na tom, co se objeví na talíři, ale také na výsledné chuti, úpravě jídla nebo podmínkách, ve kterých se oběd podává. Na význam prostředí školních jídelen a času vyhrazeného na oběd upozorňuje rovněž Státní zdravotní ústav. Změna spotřebního koše proto sama o sobě nezajistí, že se bude vyhazovat méně jídla. S nedojedenými porcemi se ostatně školní jídelny potýkaly dávno před nynější reformou.
Nový spotřební koš proto nelze automaticky označovat za příčinu plýtvání. Jde o problém, který existoval již před reformou a který bude nutné řešit současně s ní.
Děti mohou jíst více zeleniny, pokud dostanou možnost výběru
Jednou z cest jsou salátové bary, kde si žáci sami vybírají zeleninu a rozhodují o jejím množství. Nemáme tím na mysli náhradu hlavního jídla salátem, ale možnost sestavit si jeho doplněk podle vlastní chuti, což děti baví.
„Právě ve snaze o větší zapojení čerstvé zeleniny do jídelníčku žáků se na nás už obrátilo několik škol a my spolu s nimi vymýšlíme, jak to nejlépe udělat, aby dětem zelenina chutnala a jedly ji více. Jednou z cest jsou právě třeba salátové bary,“ vysvětluje Radim Stráník.
Zajímavé výsledky mají například v Základní škole v Jincích, kde dětem zavedli salátový a ovocný bar. Škola následně uspořádala anketu, do níž se zapojilo 209 žáků. Ukázalo se, že 92 procent z nich si z baru alespoň občas něco vezme a více než polovina jej využívá denně. Spokojenost s novinkou vyjádřily tři čtvrtiny oslovených školáků. V jiných jídelnách mohou být zkušenosti odlišné, jinecká škola ale potvrdila, že děti o čerstvou zeleninu a ovoce zájem mají, pokud mohou samy rozhodnout, na co mají chuť.
Menší porce a možnost přidat si mohou omezit plýtvání
Podobně by se dalo přistupovat i k množství jídla na talíři. Ne každé dítě má stejnou chuť k jídlu a rozdíly bývají značné i mezi stejně starými žáky. Přesto často dostávají porce podle předem stanoveného množství. Někomu takový oběd nestačí, jiný z něj polovinu vrátí. Možnost požádat o menší porci a v případě potřeby si přidat by mohla množství zbytků omezit. Dětem by navíc usnadnila ochutnávání méně známých jídel. Místo celé porce pokrmu, který nikdy nejedly, by mohly nejprve vyzkoušet několik soust a teprve potom se rozhodnout, zda chtějí další.
„Když děti dostanou možnost samy si vybrat, co chtějí a v množství, které skutečně snědí, mění se jejich role – nejsou jen těmi, kterým někdo naservíruje hotový oběd. Za důležité proto považuji dát jim postupně větší odpovědnost i za samotné jídlo, například možnost podílet se na jeho přípravě. Právě to může být přirozenou součástí vzdělávání o jídle,“ vysvětluje Stráník.
Rodiče by přitom uvítali, kdyby děti získávaly zkušenosti s potravinami také mimo školní jídelnu. Podle průzkumu společnosti Fermato si sedm z deseti dotázaných přeje, aby se školáci mohli více podílet na přípravě pokrmů. Ještě větší zájem je o výuku zaměřenou na původ potravin, kterou považuje za důležitou 80 procent rodičů. Stejně početná skupina je přesvědčena, že na chuti školních obědů záleží i z dlouhodobého hlediska. To, co dětem ve škole chutná nebo naopak nechutná, totiž podle nich ovlivňuje jejich vztah k jídlu i v dalších letech.
O úspěchu reformy rozhodne i to, co zůstane na talíři
Zkušenosti s plýtváním ukazují, že vedle nutriční hodnoty bude nutné sledovat také skutečnou oblibu jednotlivých jídel. Organizace Zachraň jídlo proto v roce 2026 zaměřila svou pozornost také na rodiče, odhlašování nevyzvednutých obědů a možnost podávání menších porcí.
„Pokud chceme, aby si děti vytvořily pozitivní vztah ke zdravému jídlu, musíme začít u jeho chuti. Zdravé jídlo, které děti odmítají, svůj účel nesplní. Stejně důležitá je ale pestrost a možnost poznávat nové potraviny. Právě školní jídelny mají jedinečnou příležitost ukázat dětem, že zdravé a dobré jídlo mohou být jedno a totéž,“ doplňuje Radim Stráník.
Skutečný přínos reformy se projeví, až se jídelnám podaří vařit podle nových výživových norem tak, aby děti obědy chtěly jíst. Čím méně jídla děti vrátí, tím méně surovin, peněz i práce přijde nazmar.
