Sdílet
Představme si docela běžný nákup. Člověk se rozhodne žít trochu zdravěji a začne si hlídat, kolik cukru za den sní. Místo běžného sladkého jogurtu sáhne po tom se sníženým obsahem cukru. Sladkou müsli tyčinku vymění za proteinovou bez přidaného cukru, klasickou kolu za její Zero verzi a po fitku vypije ionťák bez kalorií. K tomu přihodí žvýkačky a po obědě si dá dezert s hrdým nápisem sugar free. Na první pohled naprosto bezchybná výměna. Ve skutečnosti do sebe ale během jediného dne dostane hned několik úplně odlišných náhražek cukru. A přesně tady je potřeba přestat vnímat umělá sladidla jen přes optiku strašáka jménem aspartam.
Jedno „bez cukru“ totiž nemusí znamenat totéž co druhé
Sladidla nejsou jen jeden bílý prášek se stejnými vlastnostmi. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) má na seznamu povolených látek pěknou řádku názvů. Patří sem například aspartam (E 951), acesulfam K (E 950), sukralóza (E 955), sacharin (E 954), steviol-glykosidy (E 960), erythritol (E 968), xylitol (E 967) nebo maltitol (E 965). Najdete je běžně v nealku, lehkých dezertech, mléčných výrobcích, cukrovinkách a spoustě dalších dietních potravin.
A tady na nás čeká první past. Líbivé nápisy „bez cukru“, „bez přidaného cukru“, „se sníženým obsahem cukru“ a populární „light“ opravdu neznamenají totéž. Podle evropských pravidel se může jako „bez cukru“ označit jen ten výrobek, který má maximálně 0,5 gramu cukrů na 100 gramů nebo mililitrů. Termín „bez přidaných cukrů“ zase říká jen to, že výrobce do receptury nepřisypal žádný cukr nebo med navíc, ale ten přirozený (například z mléka nebo ovoce) v něm klidně zůstat může. A „se sníženým obsahem cukru“ zaručuje, že je ho tam alespoň o třetinu méně než v klasické verzi. Takže takový jogurt vůbec nemusí být úplně bez sacharidů a dokonce v něm ani nemusí být žádné umělé sladidlo. Spoléhat se jen na velká písmena na obalu zkrátka nestačí.
Co se stane, když budeme konzumovat sladidla od rána do večera?
Tady přichází poměrně uklidňující zpráva. Naše tělo nefunguje tak, že by se ranní sukralóza, odpolední aspartam a večerní acesulfam K jednoduše sečetly do jednoho velkého toxického balíčku. Bezpečnostní limity se hlídají pro každé sladidlo zvlášť. Většina z nich má stanovený takzvaný přijatelný denní příjem (známý pod zkratkou ADI). Tohle číslo jasně říká, kolik látky na kilogram své váhy můžeme bezpečně přijmout každý den po celý život, aniž bychom si tím ublížili.
Když pak odborníci počítají, kolik sladidel do sebe reálně dostaneme (odborně řečeno odhadují expozici), neberou v potaz jen jednu vypitou plechovku. Počítají s tím, že si člověk dá sladidlo ve více jídlech. A to je pro náš modelový zero nákup naprosto klíčové. Například u zmíněné sukralózy experti z EFSA v únoru 2026 potvrdili bezpečný limit na 15 miligramů na kilo váhy denně. Zároveň zjistili, že i ten největší evropský milovník sukralózy do sebe dostane podstatně méně, než je tahle hranice. Podobně to dopadlo s acesulfamem K – tam dokonce v roce 2025 úřad bezpečný limit ještě zvýšil.
Co z toho plyne? Zkrátka to, že když během dne sníte pár produktů se schválenými sladidly, není to podle evropských úřadů důvod k obavám. To ale neznamená, že naskočit na „zero všechno“ nemá žádné háčky.
Břicho se může ozvat dřív, než čekáte
Pokud totiž vezmete útokem regály s proteinovými tyčinkami, dietními bonbony a žvýkačkami, dost možná narazíte na úplně jinou skupinu látek, než je probíraný aspartam. Jde o polyoly, neboli cukerné alkoholy. Mluvíme tu o sorbitolu, maltitolu, xylitolu či erythritolu. Ty fungují trochu jinak než klasická sladidla – kromě sladké chuti dodávají jídlu i hmotu, takže se jich tam dává víc.
Má to ale jeden nepříjemný detail. U citlivějších lidí může větší množství polyolů způsobit nadýmání, kručení v břiše nebo rovnou průjem. Evropské zákony proto přikazují, že potraviny s více než deseti procenty polyolů musí mít na obalu jasné varování před projímavými účinky. Sníst kolem 20 gramů denně bývá většinou v pohodě, ale každý máme trávení nastavené trochu jinak. Třeba u březového cukru (xylitolu) se ve studiích objevovaly střevní potíže u dávek nad 50 gramů, u erythritolu dělala paseku hlavně velká jednorázová porce. Pokud tedy ze dne na den nahradíte všechen cukr výrobky nadupanými polyoly, vaše vlastní střeva vám dost rychle a jasně vysvětlí, že „bez cukru“ nutně neznamená „bez následků“.
Jak je to doopravdy s aspartamem?
Žádné jiné sladidlo nebudí takové vášně. Způsobil to hlavně rok 2023, kdy ho Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) hodila do škatulky 2B – tedy mezi látky „možná karcinogenní pro člověka“. Zní to děsivě, ale vědecká realita je střízlivější. IARC našla jen velmi omezené důkazy. Expertní výbor WHO v tu samou dobu posuzoval reálná rizika pro běžného strávníka a bezpečný limit aspartamu nechal tam, kde byl: na 40 miligramech na kilogram tělesné hmotnosti.
A s tím souhlasí i Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který své stanovisko potvrdil v únoru 2026. Aspartam je tak u nás dál naprosto legální a najdete ho v nápojích, dezertech, žvýkačkách nebo dietních koktejlech. Jediní, kdo se mu musí opravdu obloukem vyhnout, jsou lidé se vzácnou nemocí zvanou fenylketonurie. Pro ně je totiž obsažený fenylalanin nebezpečný, a proto to také musí být na každém obalu tučně vytištěno.
Vědci stále bádají
Zkoumání rakoviny se samozřejmě nezastavilo a letos se objevila nová data. Studie v uznávaném The Journal of Nutrition sledovala zhruba sto tisíc starších Američanů a našla určitou souvislost mezi vyšší spotřebou aspartamu a některými nádory. To určitě nelze brát na lehkou váhu. Ale pozor – nejedná se o důkaz, že aspartam rakovinu přímo způsobil. Takzvané pozorovací studie totiž umí odhalit, že se dvě věci dějí společně, ale už nedokážou potvrdit, co je příčina a co následek.
Ve stejné době navíc vyšla jiná velká analýza v JAMA Network Open, která shrnula data z jedenácti dlouhodobých sledování a zaměřila se na rakovinu jater (což byl hlavní důvod předchozího poprasku u IARC). Výsledek ukázal zajímavý kontrast: u uměle slazených nápojů nenašli vědci skoro žádné důkazy o spojitosti s rizikem onemocnění jater, zato u nápojů plných klasického cukru bylo riziko nádorů prokazatelně vyšší. Současný vědecký verdikt je tedy takový: při normálním pití a jídle se u aspartamu nepodařilo prokázat, že by to byl karcinogen, ale výzkumníci ho raději dál pečlivě sledují.
Umění zlaté střední cesty
Znamená to tedy, že když vyházíme cukr ze spižírny úplně, budeme zaručeně zdravější? Záleží na tom, z jakého bodu startujete. Pokud denně pijete litry sladké limonády, dlabete přeslazené jogurty a hutné dezerty, bude jejich výměna za odlehčenou nebo zero variantu fantastický tah. Výrazně si snížíte příjem kalorií a tělu se uleví. Sama Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje držet příjem volných cukrů pod deseti procenty našeho celkového energetického příjmu, ideálně dokonce pod pěti.
Z toho ale neplatí rovnice, že čím víc zero výrobků sníte, tím zdravější budete. WHO v roce 2023 vydala doporučení, ať sladidla nepoužíváme jako hlavní nástroj pro dlouhodobé hubnutí nebo boj proti nemocem. Ne proto, že by nás měla sladidla v běžných dávkách otrávit, ale proto, že chybí důkaz, že by to z dlouhodobého hlediska reálně fungovalo. Navíc některé studie naznačují možnou souvislost s cukrovkou 2. typu nebo problémy se srdcem. Organizace ale fér dodává, že v tom může hrát roli i celkový životní styl lidí, kteří sladidla často vyhledávají.
Řečeno úplně jednoduše: vyměnit půllitr sladké coly za zero kolu dává smysl. Ale postavit si celý jídelníček jen z extrémně sladkých věcí, kde je místo cukru namíchaná alternativa, je krok vedle. Sice se zbavíte kalorií, ale mozek si dál drží tu obrovskou potřebu sladké chuti. A co víc, při tomhle přístupu snadno zapomenete sledovat skutečnou kvalitu samotných potravin.
Zero ano, ale s rozumem
Podle toho, co dnes věda ví, se opravdu nemusíte děsit toho, když během dne vypijete plechovku zero limonády, sníte lehký jogurt a přidáte fitness tyčinku. Schválená sladidla mají své bezpečnostní limity a evropské úřady počítají s tím, že je jíme z více zdrojů. Překopat ale svůj život tak, že od rána do večera jíte jen sladké věci se zástupem chemických či přírodních sladidel, prostě nedává smysl.
Nejlepší přístup je nakonec ten nejprostší. Tam, kde zero produkt nahradí obrovskou hromadu cukru, dělá prokazatelně skvělou službu. Když ale začnete sladidla cpát tam, kde dřív stačila čistá voda, poctivý bílý jogurt nebo obyčejný neslazený čaj, její přínos rychle mizí.
Velký pozor si pak dejte na lákavý nápis zero sugar na alkoholu. To, že z drinku odstraníte zbytkový cukr, magicky nevymaže samotný alkohol. WHO na konci roku 2025 jasně zopakovala, že pokud jde o riziko nádorových onemocnění, bezpečná dávka alkoholu neexistuje. „Bez cukru“ tedy v tomto případě rozhodně neznamená „bez rizika“.
Tahle moderní zero revoluce není zlomyslný podfuk, ale není to ani zázračná pilulka na věčné zdraví. Je to prostě jen užitečný nástroj. Funguje parádně, když si jím pomůžeme odlehčit jídelníček. Skutečné umění dobře žít je nakonec v tom, že tenhle nástroj nebudeme aplikovat na každou věc, kterou si dáváme do košíku.
