Výrobci potravin velmi rychle pochopili, že slovo protein funguje jako kouzelné zaklínadlo na peněženky spotřebitelů. Řada lidí podléhá přesvědčení, že nákupem takto označené potraviny dělají zásadní krok pro své zdraví, budování svalů nebo snadné shazování nadbytečných kilogramů.

Samotné označení „High Protein“ ovšem není prázdný reklamní slogan. Podle evropských pravidel jej lze použít pouze tehdy, pokud alespoň 20 procent energetické hodnoty potraviny pochází z bílkovin. Výrobek tedy skutečně musí splňovat stanovenou podmínku. To, zda jej ale potřebujeme právě my, je jiná otázka.

Proteinová přirážka existuje. Ne vždy je ale zbytečná

Za líbivým obalem se může skrývat takzvaná proteinová přirážka, kvůli které platíme za upravenou variantu běžné potraviny výrazně více.

Vyšší obsah bílkovin přitom rozhodně není něco, co by mělo smysl automaticky shazovat jako pouhý marketing. Pro zdravého dospělého se jako základní orientační hodnota uvádí zhruba 0,83 gramu bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti denně. Člověk vážící 70 kilogramů se tak dostává přibližně na 58 gramů. U řady lidí takové množství běžný jídelníček bez větších problémů pokryje.

Jenže s jedním číslem si v praxi nevystačíme. Jinou potřebu bude mít člověk, který většinu dne sedí, jinou aktivní sportovec a jinou senior. Právě ve vyšším věku začíná být dostatek bílkovin ještě důležitější. Doporučení ESPEN pracují u starších lidí nejméně s jedním gramem bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti denně a podle zdravotního stavu může být potřeba vyšší. U pravidelně sportujících lidí se běžně pracuje s rozmezím přibližně 1,4 až 2 gramy na kilogram.

V takové situaci už může proteinový výrobek dávat docela praktický smysl. Pokud se někdo během dne snaží dostat například na 90 nebo 120 gramů bílkovin, není vždy jednoduché celé množství poskládat jen z běžných jídel, aniž by zároveň výrazně rostl objem stravy.

Dobře je to vidět u mléčných výrobků. Proteinové pudinky, jogurty nebo dezerty bývají proti klasickým variantám dražší. Obyčejný čokoládový pudink o hmotnosti 200 gramů zpravidla pořídíte levněji než stejně velké balení s označením High Protein. Rozdíl v ceně ale sám o sobě ještě neříká, zda jde o zbytečný příplatek. Rozhodující je, kolik bílkovin výrobek skutečně obsahuje a zda je člověk ve svém jídelníčku vůbec potřebuje navyšovat.

Proteinový pudink běžně poskytne okolo 20 gramů bílkovin v jednom balení, což už je významná část denního příjmu. Vyšší cena proto nemusí být automaticky nesmyslná. Smysluplnější je porovnávat nejen cenu kelímku, ale také to, kolik bílkovin za dané peníze skutečně dostaneme.

Stejného cíle lze ovšem často dosáhnout levněji. Tvaroh, skyr nebo některé bílé jogurty přirozeně obsahují značné množství bílkovin a z hlediska ceny za 20 gramů proteinu mohou vycházet podstatně lépe.

Není přitom správné označovat proteinový pudink automaticky za méně hodnotnou potravinu jen proto, že obsahuje například škroby, stabilizátory nebo sladidla. Rozhoduje celkové složení, množství, které konzumujeme, a role konkrétního výrobku v celém jídelníčku.

Proteinové pečivo může mít velmi konkrétní smysl

Ještě výraznější cenový rozdíl může nastat u pekařských výrobků. Výrobci fitness chlebů a takzvaných večerních chlebíků slibují nízký obsah sacharidů a vysoký podíl proteinů. Zákazník za malé balení často zaplatí přibližně tolik, co za podstatně větší balení klasického chleba.

Samotná informace, že proteinový chléb stojí například 40 nebo 45 korun, je ale zavádějící, protože podobnou částku dnes může stát i běžný bochník. Smysl má až přepočet na kilogram, případně porovnání množství bílkovin a sacharidů. Teprve potom je skutečný cenový rozdíl vidět.

Současně nelze proteinový či večerní chléb považovat pouze za dražší variantu obyčejného pečiva. Některé výrobky se složením zásadně liší. Například Večerní chlebík uvádí 25 gramů bílkovin a pouze 5,9 gramu sacharidů na 100 gramů. To už není kosmetická úprava receptury.

Právě pro člověka na low-carb nebo velmi nízkosacharidovém režimu může být podobný výrobek užitečný. Při takovém způsobu stravování totiž není hlavním cílem pouze zvýšit množství bílkovin, ale především udržet sacharidy pod stanovenou hranicí. Rozdíl mezi šesti a třiceti či čtyřiceti gramy sacharidů na 100 gramů pečiva je v takovém případě zásadní.

Pro člověka, který množství sacharidů nijak neřeší, může být dražší proteinový chléb zbytečným výdajem. Pro někoho, kdo si kvůli low-carb jídelníčku sacharidy skutečně počítá, už má vyšší cena konkrétní důvod.

Jak jsme detailně popsali v analýze proteinového pečiva, vyšší obsah proteinu u pečiva neznamená automaticky méně kalorií.

Ani vysoké množství lněných, slunečnicových nebo dalších semínek ale není samo o sobě nevýhodou. Semínka jsou nutričně hodnotná, obsahují vlákninu, bílkoviny, nenasycené mastné kyseliny i řadu mikronutrientů. Současně jsou však kvůli vysokému obsahu tuku energeticky vydatná.

Právě to je důležité pro člověka, který si hlídá kalorický deficit. Low-carb nebo proteinový chléb může obsahovat méně sacharidů, ale zároveň stejně nebo dokonce více energie než běžné pečivo. Nízkosacharidový tedy automaticky neznamená nízkokalorický. Neznamená to ovšem, že by dva krajíce takového chleba samy o sobě „zmařily hubnutí“. Rozhodující je celková dlouhodobá energetická bilance.

Nejvíce si připlatíte za protein v tyčinkách

Kategorií samou pro sebe jsou pak proteinové tyčinky a nápoje. Zde rozpětí cen a kvality dosahuje velkých rozdílů. Běžnou müsli tyčinku pořídíte za zlomek ceny některých fitness tyčinek a při přepočtu na kilogram mohou proteinové varianty působit mimořádně draze.

Ani zde ale nesrovnáváme úplně stejné výrobky. Proteinová tyčinka může nabídnout 15 až 20 gramů bílkovin v malém balení a spotřebitel zároveň platí za trvanlivost, skladnost a možnost sníst ji bez jakékoliv přípravy. Pro člověka, který potřebuje rychlou svačinu po sportu nebo během pracovního dne, může být právě pohodlí důvodem, proč je ochoten vyšší cenu zaplatit.

Podle výsledků spotřebitelského testování navíc vysoká cena vůbec nezaručuje dobrou chuť ani výživovou kvalitu.

U některých výrobků se používají sladidla nebo polyoly, například maltitol či sorbitol, které mohou při vyšším příjmu u citlivějších lidí způsobovat nadýmání nebo jiné zažívací obtíže. Ani to ale není důvod odsoudit celou kategorii; je to důvod číst složení konkrétního výrobku.

Nejdůležitější otázka: odkud bílkoviny čerpáme

V debatě o drahých proteinových výrobcích se snadno ztratí to nejpodstatnější: bílkoviny bychom rozhodně neměli podceňovat. Jsou základní součástí jídelníčku a při vyšší potřebě může být jejich dostatečný příjem bez určitého plánování překvapivě obtížný.

Základem ale nemusí být pouze potraviny označené „High Protein“. Podle současných doporučení má smysl kombinovat živočišné i rostlinné zdroje. Mezi praktické zdroje patří mléko a mléčné výrobky, skyr, tvaroh, jogurty, vejce, ryby, maso, luštěniny, sója a výrobky ze sóji, ale také ořechy a semena. WHO doporučuje pestrou stravu založenou na různých zdrojích živin, nikoliv honbu za jedinou složkou potravy.

Výhodou běžných potravin je, že společně s bílkovinami získáme další živiny. Mléčné výrobky poskytují mimo jiné vápník, luštěniny vlákninu, ryby mohou být zdrojem omega-3 mastných kyselin a ořechy či semínka nenasycených tuků.

To ovšem neznamená, že proteinový pudink, nápoj nebo tyčinka nemají v jídelníčku místo. Mohou být praktickým doplňkem pro člověka, který potřebuje příjem proteinu zvýšit, ale neměly by automaticky vytlačit běžné zdroje bílkovin jen proto, že na přední straně obalu mají výraznější marketing.

Platíme někdy výrazně více. Musíme ale porovnávat srovnatelné

Když si všechny tyto potravinové kategorie porovnáte, je zřejmé, že za některé proteinové varianty skutečně zaplatíme podstatně více než za jejich běžné protějšky.

Nelze však obecně tvrdit, že za „pár gramů izolované bílkoviny“ vždy připlácíme 100 až 300 procent. U některých výrobků je rozdíl v obsahu proteinu skutečně velký a u low-carb pečiva se navíc dramaticky mění i množství sacharidů. Jinde naopak platíme vysokou část ceny hlavně za pohodlné balení, značku nebo marketing.

Nejlepší obranou proti zbytečné proteinové přirážce proto není proteinové výrobky odmítat. Mnohem užitečnější je podívat se na množství bílkovin na 100 gramů, energetickou hodnotu, sacharidy, složení a cenu za kilogram. U výrobku, který kupujeme hlavně kvůli proteinu, si můžeme dokonce orientačně spočítat, kolik nás stojí například 20 gramů bílkovin.

Nejekonomičtějším řešením často zůstávají přirozené a minimálně zpracované suroviny. Obyčejný neochucený polotučný tvaroh, řecký jogurt, skyr, vajíčka, luštěniny nebo kvalitní sýry vám mohou poskytnout významné množství kvalitních bílkovin za příznivou cenu.

Proteinový výrobek ale není automaticky horší volbou. Pokud někomu pomůže jednodušeji splnit vyšší potřebu bílkovin, zapadne do jeho jídelníčku a cenový rozdíl je pro něj přijatelný, může dávat velmi dobrý smysl.

Při nákupu proto není potřeba bát se slova „protein“, ani mu slepě věřit. Rozhodující informace nejsou velkým písmem na přední straně obalu, ale v tabulce výživových hodnot a ve složení. Teprve tam zjistíme, zda si skutečně kupujeme hodnotnější potravinu, praktické řešení pro svůj jídelníček, nebo jen dražší verzi výrobku, jehož bílkoviny bychom mohli získat jednodušeji a levněji.