Sdílet
Každý člověk voní jinak. Jak vysvětluje evoluční biolog Craig Roberts pro BBC Future, tělesný pach vychází z genetického nastavení, zdraví i celkové chemie těla. Právě proto je pach tak jedinečný, že se využívá i při kriminalistické identifikaci. Tento základ však představuje jen startovní pole. Druhou polovinu rovnice tvoří jídlo – konkrétní potraviny, které dokážou naši vůni krátkodobě změnit tak výrazně, že ji okolí zaznamená během minut až hodin.
Tělo na jídlo reaguje podobně jako na parfém. To znamená, že některé molekuly rozkládá rychle, jiné pomalu a další převádí na těkavé látky, které odchází potem, dechem a pokožkou. Dermatolog Stefan Kippenberg z Goetheho univerzity upozorňuje, že metabolismus s věkem mění to, jak potraviny v těle „voní“. Čtyřicátníci mají jiný pach než dvacátníci, protože tělo pracuje jinak s tuky i aminokyselinami. To ale není stárnutí – je to jen biochemická proměna, která ovlivňuje i to, jak vnímáme parfémy.
Klíčová otázka však zní – co přesně způsobí, že někdo „nevoní“ po určitém jídle? Wellness specialistka Lina Bedgacheová ze State University v Birminghamu pro výše zmíněný zdroj vysvětluje, že vše začíná v trávícím systému. „Metabolické procesy produkují plyny, které se dostávají na povrch těla a vytvářejí pach,“ popisuje. Pokud metabolismus pracuje pomaleji, vzniká více těkavých sloučenin – a ty se poté přenášejí i do potu. Sama připomíná, že pot sám o sobě žádnou vůni nemá. To, co okolí cítí, je kombinace potravin, kožních bakterií a rychlosti trávení.
Když potraviny „definují“ vaši výjimečnost
Nutriční terapeutka Kerry Beesonová uvádí, že potraviny bohaté na sloučeniny síry – cibule, česnek, brokolice, květák, zelí nebo vejce – mohou vést k ostrému zápachu. Je to přímý biochemický proces. Sloučeniny se dostanou do krevního oběhu a spolu s potem opouštějí tělo. Jednoduše řečeno, jíte brokolici – a po hodině ji tělo ventiluje ven.
Česnek má zvláštní výjimku. Způsobí silný zápach v dechu, ale studie ukazují, že v podpaží nezanechá téměř nic. Jeho aromatické sloučeniny se totiž metabolizují jinou cestou než typické sirné látky.
Podobně specificky se chová chřest. V těle vytváří methaniol a dimethylsulfid – těkavé látky, díky nimž získá tělo charakteristickou, krátkodobou vůni. Tyto molekuly se ale rychle rozptýlí, takže jde o efekt, který trvá jen několik hodin.
Na opačném konci spektra stojí ovoce a rostlinná strava. Studie dlouhodobě ukazují, že lidé, kteří jedí více ovoce a zeleniny, voní atraktivněji než ti, kteří konzumují převahu masa a sacharidů. Molekuly z jahod, papáji nebo manga se metabolizují lehce a kůži dodávají jemně sladký tón. Naopak sladké dezerty způsobují nárůst kyselých metabolitů, což pach zhoršuje.
Velkou roli hrají i nápoje. Alkohol i káva výrazně dehydratují a zpomalují produkci slin, což vytváří ideální prostředí pro růst bakterií v ústech – a tedy i nepříjemný dech. Alkohol navíc játra rozkládají na těkavé sloučeniny, které tělo vypouští pokožkou i potem ještě dlouhé hodiny po vypití.
Významnou roli v tom, jak tělo voní po různých potravinách, hraje také mikrobiom. Výzkumy publikované například v časopise Microbiome ukazují, že bakterie žijící na kůži i ve střevech přímo přetvářejí molekuly z jídla na těkavé látky, které určují naši osobní vůni. Každý člověk má jiný bakteriální „podpis“, a proto dvě osoby mohou po stejném jídle vonět rozdílně. Mikrobi, kteří milují sirné sloučeniny, zesílí účinek česneku nebo zelí, zatímco mikrobiom bohatý na druhy využívající polyfenoly dodává pokožce sladší tón po ovoci. Odborníci vysvětlují, že jde o totéž, co známe z vín a sýrů – stejná surovina voní jinak podle toho, jak ji zpracují mikroorganismy.
