Sdílet
Nakupování potravin se v posledních letech změnilo v malou disciplínu. Nestačí přijít do obchodu, vzít vozík a koupit, co je potřeba. Zákazník dnes často porovnává aplikace, sleduje akční letáky, počítá, jestli se mu vyplatí vzít dva kusy místo jednoho, a občas má pocit, že bez detektivního talentu domů odveze spíš dražší nákup než výhodu. Právě toto napětí se teď pokouší otevřít nová pracovní skupina pro transparentnost potravinového řetězce, kterou vede potravinový ombudsman Jindřich Fialka.
Na svém prvním jednání se skupina věnovala několika tématům najednou. Mluvilo se o možnostech snížení nákladů v celém potravinovém řetězci, o větší cenové dostupnosti potravin, ale také o slevových akcích a podnětech od spotřebitelů. A právě slevy se ukázaly jako bod, který v lidech budí nejvíc emocí. Není divu. Češi jsou slevovým národem skoro z definice, jenže poslední dobou se stále častěji ptají, jestli slovo akce ještě opravdu znamená výhodnější nákup.
„Slevové akce ve většině případů nejsou slevové akce, ale falešné ceny. Pokud mám kupovat zboží, které je tři čtvrtě roku ve slevové akci, to období, kdy není v akci, je cenová přirážka,“ vyjádřil se Fialka pro ČTK. Je to výrok, který jde přímo do středu problému. Spotřebitel už totiž dávno neřeší jen to, že potraviny zdražily. Začíná řešit i to, jestli se v cenách vůbec dá vyznat bez toho, aby měl po ruce kalkulačku, archiv letáků a pevné nervy.
Když se z nákupu stane psychologická hra
Právě to je možná nejcitlivější rovina celé debaty. Nejde jen o pár korun nahoru nebo dolů. Jde o důvěru. O ten nenápadný, ale důležitý pocit, že když obchod tvrdí „sleva“, myslí tím opravdu slevu, a ne jen dekoraci kolem cenovky. Běžný zákazník nerozebírá paragrafy, ale velmi dobře pozná, když má dojem, že je voděn za ruku směrem, který se hodí spíš obchodníkovi než jeho peněžence.
Členové pracovní skupiny se proto mají do příštího jednání zabývat i tím, zda je současná právní úprava dostatečná a jak reagovat na případné nedostatky. To zní sice úředně, ale v překladu do běžné češtiny jde o docela prostou otázku: chrání dnešní pravidla zákazníka dost, nebo ne? Současný zákon přitom říká, že při oznámení slevy musí obchodník uvést i nejnižší cenu, za kterou výrobek prodával během posledních 30 dnů před zlevněním. Smysl je jasný. Aby se sleva nepočítala z nějaké hezky nafouknuté částky, která na regálu pobyla jen tak dlouho, aby se pak mohla slavnostně škrtnout.
V teorii to zní logicky. V praxi ale zůstává otázka, jak důsledně se pravidla dodržují a jak srozumitelně je zákazník vůbec vnímá. Protože přiznejme si, běžný člověk nechodí na nákup s právním komentářem v kapse. Vidí barvu, číslo, procenta a rychlé sdělení, že právě teď údajně šetří. A obchod velmi dobře ví, že právě na tuhle kombinaci lidské oko i hlava reagují skoro okamžitě.
Obchodníci mluví o bublině, ombudsman o problému
Do debaty se rychle zapojil také Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory ČR. Ten odmítl, že by cenotvorba byla netransparentní. „Pokud by měli zákazníci s cenami skutečný problém, tak by se tomu obchody dávno přizpůsobily. My žádné stížnosti neregistrujeme a máme pocit, že jde jen o uměle nafukovanou bublinu,“ uvedl ve vyjádření, které má ČTK k dispozici.
Prouza nesouhlasí ani s kritikou falešných slev. Podle něj je potřeba rozlišovat mezi skutečnou slevou a běžnou marketingovou komunikací ceny. Označení jako „naše cena“ nebo „skvělá cena“ jsou podle něj standardní nástroje, které pomáhají zákazníkovi zorientovat se v nabídce a odlišit jednotlivé produkty v silně konkurenčním prostředí. „Nejde o tvrzení o slevě, ale o běžné cenové sdělení obchodníka. Důrazně proto Jindřicha Fialku vyzýváme, aby neporušoval zákony a nekřivil jejich význam ve snaze získat si mediální pozornost,“ doplnil.
Jedna strana říká, že zákazník je dostatečně orientovaný a trh funguje. Druhá namítá, že právě množství slev, cenových her a marketingových formulací vytváří prostředí, v němž se člověk orientuje čím dál hůř. A upřímně, když se dnes člověk projde běžným supermarketem, nemusí být zrovna ekonom, aby pochopil, proč tohle téma budí tak silné reakce.
Ve hře nejsou jen slevy, ale i celkové ceny
Pracovní skupina navíc neřeší jen to, co svítí na cenovkách. Podle Fialky se mluvilo také o tom, jak snížit nákladovost v celém potravinovém řetězci a jak zvýšit cenovou dostupnost potravin. To je možná méně chytlavé než spor o falešné slevy, ale pro domácnosti ještě důležitější. Lidé dnes totiž neřeší jen to, zda byli nalákáni na pochybnou akci. Řeší také, proč je obyčejný nákup tak drahý, proč se některé základní potraviny drží vysoko a kde přesně se cena mezi výrobcem, dodavatelem a obchodem tak výrazně navyšuje.
Ve skupině sedí zástupci ministerstva financí, ministerstva průmyslu a obchodu, Českého statistického úřadu i Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Už to samo ukazuje, že nejde o drobnou epizodu, která po pár dnech vyšumí. Ve hře je širší otázka fungování trhu, dat o cenách i toho, jakou roli má stát v situaci, kdy veřejnost přestává mít pocit, že cenové prostředí je čitelné a fér.
