Ačkoli si svět automaticky spojuje pizzu s Itálií, její kořeny sahají mnohem hlouběji – až do starověkého Egypta, Řecka a Persie. Staří Egypťané pekli chlebové placky s bylinkami, vojáci perského krále Dareia I. si ohřívali těsto na štítech a přidávali na něj sýr a datle. Až v Neapoli, v 18. století, se z obyčejné placky stala pizza, jak ji známe dnes – levné jídlo pro chudé dělníky, které se jedlo na ulici rukama.

Opravdová sláva ale přišla až s pizzou Margheritou, pojmenovanou po italské královně. Ta vznikla v roce 1889 a její barvy – červená rajčat, bílá sýra a zelená bazalky – symbolizují italskou trikoloru. Dnes už má pizza nespočet podob, od klasických pecí v Neapoli až po extravagantní americké verze s ananasem, barbecue omáčkou nebo dokonce hranolky.

A proč k pizze zrovna pivo? Pivo díky své hořkosti neutralizuje mastnotu a sůl v sýru a salámu, takže ústa zůstávají „čistá“ a chuť se neotupí. Odborníci na senzoriku by řekli, že hořké a perlivé složky piva vytvářejí kontrapunkt k tukům a lepku, čímž posilují vjem svěžesti. Když si k tomu přidáte fakt, že obojí se nejlépe konzumuje s přáteli, v uvolněné atmosféře, není divu, že tato dvojice vládne hospodám i pizzeriím po celém světě.

Italové by možná namítli, že k pizze patří víno – nejlépe lehké červené chianti nebo bílé verdicchio. Ale upřímně, zkuste si představit pizzerii v pátek večer bez čepovaného ležáku. Kultura se mění a kombinace piva a pizzy je prostě geniální ve své prostotě.

Češi – národ pivařů a pizzových experimentátorů

Není náhodou, že Češi patří mezi největší konzumenty piva na světě – průměrně vypijí přes 130 litrů ročně. A pizza? Ta se stala jedním z nejoblíbenějších jídel na rozvoz. Statistiky z online služeb jako Wolt, Dáme jídlo nebo Bolt Food ukazují, že pizza je stabilně v top 3 nejvíce objednávaných jídel v Česku.

Klasika přitom stále vítězí. Češi zůstávají věrní osvědčené trojici – šunkové, sýrové a salámové. Jenže kde končí jistota, začíná experiment. Zatímco Ital by si nikdy nedal na pizzu kečup, kukuřici či ananas, v Česku se tyto kombinace objednávají zcela bez ostychu. Na „české“ pizze tak často najdete všechno, co dům dal – šunku, vejce, párky, papriku, cibuli i hranolky, a někdy dokonce tatarku. A nejsme v tom sami. Ve světě existuje švédská pizza s banánem a kari, australská s klokaním masem, ruská Mockba se čtyřmi druhy ryb, ale i sladká čokoládová pizza nebo izraelská varianta s kukuřicí a jogurtem. Největší bizár pak představuje pizza s krokodýlím masem nebo ta s kuřecí tikka masalou. Pravý Ital by při pohledu na podobné kreace nejspíš teatrálně rozhodil ruce k nebi – ale svět zjevně dokazuje, že představivost chutí je nekonečná.

Když se chuť mění v kulturu

International Beer and Pizza Day vznikl v roce 2016 jako neformální oslava dvou ikon světové gastronomie. Přestože má spíš americký původ, slaví se dnes po celém světě – a Češi, s jejich láskou k obojímu, patří rozhodně mezi nejopravdovější účastníky.

Takže dnes, 9. října, si dopřejte tuhle zlatavou a křupavou kombinaci bez výčitek. Vezměte přátele, otevřete pivo, vytáhněte horkou pizzu z trouby nebo ji objednejte z vaší oblíbené pizzerie. Protože jak se říká – život je příliš krátký na špatné pivo a studenou pizzu.

Jak na pizzu podle Emanuela Ridiho

Ingredience:

  • 500 g hladké mouky (ideálně typ 00 nebo chlebová mouka)

  • 325 ml vlažné vody

  • 10 g soli

  • 5 g čerstvého droždí (nebo 2 g sušeného)

  • 1 lžíce olivového oleje

Postup:

  1. Droždí rozmíchejte ve vodě a nechte pět minut stát.

  2. Přidejte mouku, sůl a olej, a hněťte těsto alespoň deset minut, dokud se nezačne táhnout a být pružné.

  3. Nechte ho kynout pomalu – ideálně 12 až 24 hodin v lednici v misce přikryté fólií. Díky dlouhému kynutí získá těsto lehkost a lepší chuť.

  4. Před pečením ho vyndejte a nechte ohřát na pokojovou teplotu, poté rozdělte na dvě koule a vytvarujte rukama – nikdy ne válečkem, jinak z těsta vyženete vzduch.

Nejlepší rajčatový základ je ten nejjednodušší. Rozmačkejte rajčata San Marzano (nebo jinou kvalitní konzervu), přidejte sůl, kapku olivového oleje, špetku cukru a pár lístků bazalky. Nic víc. Žádný kečup, žádná cibule. Italská pizza stojí na surovinách, ne na koření.

Na pizzu pak patří čerstvá mozzarella, ideálně „fior di latte“ nebo „buffala“, a pár lístků čerstvé bazalky. Pokud chcete český dotek, můžete přidat i tvrdý sýr, ale s mírou – méně je víc.

Největší chyba domácích pizz bývá nízká teplota. Troubu proto předehřejte na nejvyšší stupeň (250–270 °C), nejlépe s pizzovým kamenem nebo litinovým plechem, který nechte rozehřát alespoň 30 minut. Pizza se peče rychle – ideálně 5 až 7 minut. Okraj by měl zezlátnout, spodní část být křupavá a střed pružný, nikoli vysušený.