Jak vznikl nápad vytvořit restauraci, ve které u jednoho stolu večeří maximálně deset hostů?
S myšlenkou, alespoň pokud vím, přišel majitel Štěpán Návrat. Inspiroval se konceptem chef’s table a japonskými restauracemi typu izakaya. Prostor, ve kterém sídlíme, je poměrně malý, a bylo proto potřeba vymyslet koncept, který v tak omezených podmínkách bude dobře fungovat jak pro hosty, tak pro nás.
Vaše cesta ke gastronomii začala poměrně brzy. Bylo vaření od začátku jasnou volbou, nebo jste o své profesní dráze uvažoval i jinak?
V naší rodině se nikdo vaření profesionálně nevěnoval. Gastronomie mě začala oslovovat někdy kolem sedmé třídy, především díky pořadům z gastronomického prostředí, které tehdy běžely na kabelové televizi. Bavilo mě to, zkoušel jsem doma něco tvořit a pozoroval maminku při vaření.
Na střední školu jsem si podal pouze jednu přihlášku, což mi dnes připadá docela šílené, a to právě na obor kuchař. První dny pro mě byly velkým nárazem do zdi. Postupně jsem se ale oklepal a už jsem se neohlížel zpátky. Velkou zásluhu na tom měli i rodiče, kteří mě vždy podporovali. Pomohli mi například i s rozhodnutím odjet do zahraničí. Myslím, že to nebylo jednoduché především pro maminku.
Proč jste se rozhodli právě pro osmichodové degustační menu a zaměření na české lokální suroviny?
Náš koncept se během let trochu vyvíjel. Prostor, o kterém jsem mluvil, je ale pro degustace ve stylu chef’s table jako stvořený. Postupem času se ukázalo, že osmichodové menu je ideální platformou, na které se můžeme na talířích kreativně vyjádřit.
Zároveň chceme, aby byl večer pro hosty příjemný, pestrý a časově zvládnutelný, a to i pro ty, kteří s degustačními menu nemají příliš zkušeností. Důležité pro nás je také to, aby se host u nás dobře najedl, ale zároveň neodcházel nepříjemně plný.
Jak tedy vzniká nové sezonní menu? Kde hledáte inspiraci a podle čeho vybíráte suroviny?
Abych plně odpověděl na první část otázky, musel bych napsat kuchařskou knihu. V kuchyni pracujeme pouze ve dvou – já a sous-chef Michal. Přípravy samozřejmě zabírají dlouhé hodiny. Snažíme se hostům představovat české suroviny zpracované technikami, které jsme se často naučili i během působení v zahraničí.
Suroviny hledáme co nejblíže, u farmářů, pěstitelů, chovatelů a sběračů. Trochu kuriózní je, že nejblíže máme městskou farmu na kultivované houby Mushroomplanet, která se nachází přibližně 500 metrů od nás. To je ale spíše výjimka. Pokud je to možné, snažím se držet v rámci střední Evropy, tedy prostředí, ve kterém se česká kuchyně historicky formovala.
Záleží nám především na kvalitě surovin a jejich přirozené sezoně. Menu proto neměníme najednou. Proměňuje se postupně, chod za chodem, podle toho, jak jednotlivé suroviny do sezony přicházejí a zase z ní odcházejí.
V Benjaminu nemáte klasické číšníky ani servírky. O hosty se staráte přímo vy s kuchařským týmem. Proč jste zvolili právě tento způsob obsluhy?
V našem konceptu by klasická obsluha podle mě působila jako zbytečný prostředník. Celý večer by pro hosta byl více zprostředkovaný a méně autentický.
Tento způsob nám přináší okamžitou zpětnou vazbu od hostů a také mnohem větší přehled o tom, co se u stolu děje. Z pozice šéfkuchaře mám nad celým večerem přímou kontrolu. Nejvíce si ale cením možnosti osobně představit všem hostům, kteří k nám přijdou, co jsme pro ně připravili. Mohu jim jednotlivé chody popsat do detailů, kterých by se při klasickém způsobu obsluhy dosahovalo jen obtížně.
Hosté sedí společně u jednoho velkého stolu ve tvaru podkovy, často i s lidmi, které vůbec neznají. Jak na tento způsob stolování reagují?
Je to různé a reakce hostů se v průběhu let proměňovaly. Zahraniční návštěvníci většinou přicházejí lépe informovaní a koncept, ve kterém sdílejí stůl s cizími lidmi, je tolik nepřekvapuje.
Pro většinu českých hostů jsme ale stále poměrně ojedinělí. Občas se stane, že se někdo před návštěvou příliš nezajímá o to, jaký typ restaurace jsme, a náš koncept ho pak překvapí.
Každý host je jiný a za ty roky mi jich rukama prošlo opravdu hodně. Snažíme se, aby se u nás každý cítil příjemně. Někdo se mnou chce aktivně komunikovat, jiný si raději povídá se svým partnerem nebo partnerkou. Další se zase dá do řeči s lidmi vedle sebe nebo na druhé straně stolu.
Zažil jsem už všechno. Od večerů, kdy u stolu sedělo pět dvojic, které se chtěly věnovat výhradně sobě a užít si klidnou romantickou večeři, až po velmi živé diskuse všech hostů. A ne vždy se samozřejmě baví jen o jídle nebo víně. Někdy mám dokonce pocit, že u nás vznikají nová přátelství nebo obchodní kontakty.
Snažím se do těchto situací příliš nezasahovat. Nikoho nenutím do konverzace se mnou ani s ostatními hosty a snažím se odhadnout, co je komu příjemné.
Co byste chtěli, aby si hosté z návštěvy Benjaminu odnesli kromě samotného gastronomického zážitku? A kam chcete restauraci posouvat dál?
Myslím, že z vysoké gastronomie se někdy dělala a stále dělá raketová věda. Byl bych rád, kdyby si od nás hosté odnesli především pocit příjemně stráveného večera s nejbližšími nebo přáteli.
Pokud jim v paměti utkvěje nějaký pokrm, který jim opravdu chutnal, budu samozřejmě moc rád. Nemusí to ale být pro každého hlavní podstatou večera u nás. Co se týče budoucnosti, čekají nás například večery ve spolupráci s Winefriends. Hosté během nich budou moci ochutnat speciální menu s vinným párováním a setkat se přímo s vinařem.
