Sdílet
Oslavy státních svátků obvykle provázejí dobové fotografie zaplněných náměstí a tváře předních politiků. Vedle těchto velkých událostí však existují i dějiny všedního dne. Voní po hořké čokoládě, chroupou v ústech nebo zanechávají na skle půllitru hustou pěnu. Podívejme se na potravinové pamětníky, kteří existovali dříve než samostatný stát.
Bavor v Plzni a vlastenecký vzdor na jihu
Příkladem je naše nejslavnější pivo. Když 5. října 1842 bavorský sládek Josef Groll uvařil v Plzni první várku nového spodně kvašeného ležáku, položil základ budoucí světové pivní slávě. Místní právováreční měšťané založili nový pivovar z praktického důvodu: kvalita tehdejšího plzeňského piva byla nevyrovnaná. Zrodil se fenomén.
Samotná ikona však získala dnešní jméno až o více než půl století později. Označení Pilsner Bier si pivovar zaregistroval v roce 1859, kdy už se šířily napodobeniny. Ochranná známka Plzeňský Prazdroj – Pilsner Urquell přišla na svět až roku 1898. Pivo je tedy starší než jeho jméno, ale obojí pamatuje rakouského panovníka.
V Českých Budějovicích vyrostl pivovarský příběh na zcela jiné emoci. Český akciový pivovar – předchůdce dnešního Budvaru – vznikl v roce 1895 jako česká podnikatelská protiváha vůči tamnímu německy orientovanému Měšťanskému pivovaru. První várku uvařil 7. října a podpora českých spolků či školství patřila k jeho veřejnému působení. Ochrannou známku Budvar si však zaregistroval až roku 1930 pro exportní dvanáctistupňový světlý ležák. Pivovar republiku předběhl, zatímco jeho slavné jméno vyrostlo až s ní.
Souboj u plotny: Tovární nudle versus domácí tradice
Z hostince je to k rodinnému stolu jen pár kroků. V Březí u Boršova nad Vltavou zahájili bratři Vlastimil a Dobroslav Zátkové roku 1884 výrobu těstovin při rodinném mlýně. Stál před nimi náročný úkol: přesvědčit hospodyně zvyklé připravovat těstoviny doma, že tovární nudle mohou konkurovat těm domácím. Zátkové tím přispěli k proměně každodenního stravování.
Příběh z jižních Čech ukazuje i odvrácenou tvář zrodu republiky. Zátkova těstárna byla podle firemní historie po celou první světovou válku mimo provoz. Po válce chyběly suroviny a nová státní hranice mezi jižními Čechami a Rakouskem zpřetrhala obchodní vazby s alpskými zeměmi. Podnik přišel o dvě třetiny původních odběratelů. Zavedená firma proto musela pomocí rozsáhlé reklamní kampaně vybudovat novou zákaznickou síť v Československu.
Vůně z Loštic, kterou nepřehlédnete
Zatímco na jihu Čech se mlela mouka, na Moravě dávno zrála kulinářská tradice. Josef Wessels začal v Lošticích vyrábět olomoucké tvarůžky v roce 1876. Jeho syn Alois pak podnik výrazně rozvinul a jeho iniciály dodnes nese firma A.W.
Sýr s charakteristickým aroma existoval mnohem dříve – nejstarší doložená olomoucká zmínka o tvarůžcích pochází z 10. ledna 1583. Rok 1876 značí počátek rodinné výroby v Lošticích. Tvarůžky tak republiku předběhly dvakrát: jako tradiční delikatesa o staletí a jako podnikatelský příběh Wesselsových o dvaačtyřicet let.
Turecký med, čokoládová hvězda a barevné pokušení
Sladká kapitola našich dějin začíná u tureckého medu. Patřil k rané výrobě Albíny a Františka Maršnerových. Albína získala roku 1890 živnostenské oprávnění na výrobu orientálních cukrovinek. Společně s manželem vybudovala podnik, který v roce 1897 rozšířil výrobu o čokoládu.
Slavná značka Orion se rodila postupně. Firma si ji zaregistrovala 11. března 1914. Zavedení nového označení souviselo s modernizací výroby a jemnějším zpracováním čokolády na nových strojích. Se čtyřcípou hvězdou značku spojil výtvarník Zdeněk Rykr, který pro podnik začal pracovat v lednu 1921 a následně vytvořil stovky obalů a reklamních návrhů. Pod jedním obalem se tak potkala podnikavost z dob monarchie s designem prvorepublikové éry.
Do doby monarchie patří i legendární Lentilky. Ty spatřily světlo světa v Holešově díky podnikateli Philippu Kneislovi v roce 1907. Čokoládová dražé v cukrové krustě tedy mají kořeny ještě v císařských časech. Firemní historická publikace přitom rozlišuje zahájení výroby a registraci názvu Lentilky, která následovala o několik let později.
Mýtus jménem Opavia
Příběh opavských oplatek ukazuje, jak lze podlehnout letopočtům na obalu. Tradice výrobce se odvozuje od roku 1840, kdy v Opavě založili podnik na pečení oplatek Kaspar Fiedor a jeho žena Amálie. V rodinném podnikání pokračovali jejich syn Theodor a jeho manželka Marie. Právě Marie po Theodorově smrti převzala otěže podniku, modernizovala jej a rozšiřovala výrobu.
Název Opavia vznikl až roku 1958 při reorganizaci národních podniků jako označení odštěpného závodu. Za císaře pány se tedy chroupaly oplatky u Fiedorů, nikoli pod značkou Opavia.
Jak se chránila značka za monarchie
S rozvojem průmyslové výroby rostl také význam ochrany značek před napodobováním. V českých zemích se ochranné známky zapisovaly u příslušných obchodních a živnostenských komor, které vedly známkové rejstříky. Důležitým předpisem byl zákon o ochraně známek z roku 1890, později doplněný roku 1895. Zápis chránil označení, podle něhož zákazník rozeznal výrobek určitého původu, včetně označení na obalu. Nebyl registrací samotné receptury. I proto je při čtení historie potravin potřeba rozlišovat datum zahájení výroby a datum zápisu známky: každé vypovídá o jiné části příběhu.
