Sdílet
Kolik lidí s vámi obvykle sedí u jednoho stolu? Na první pohled banální otázka, která však podle vědeckých výzkumů vypovídá o životní spokojenosti překvapivě mnoho. Společná večeře totiž nepředstavuje pouhé sycení. Právě u jídla se odvíjejí rozhovory, na které v hektickém denním rytmu nezbývá prostor. Špičkoví restauratéři s touto lidskou potřebou vědomě pracují. Místo klasického servírování nabízejí koncepty postavené na kolektivním zážitku.
Význam společného stolování dokládá i zpráva World Happiness Report 2025. Analýza dat ze 142 zemí ukázala, že lidé, kteří pravidelně večeří s blízkými, bývají v životě podstatně spokojenější. Vliv společného jídla na psychickou pohodu se dokonce ukázal jako srovnatelný s tak zásadními faktory, jako je výše příjmu nebo jistota zaměstnání.
O to varovnější je trend opačný. Podle amerických demografických dat jedl v roce 2023 přibližně každý čtvrtý člověk veškerá jídla předchozího dne úplně sám. Oproti roku 2003 jde o nárůst o padesát procent. V době rostoucí samoty tak obyčejná společná večeře získává zpátky svůj původní smysl — spájet lidi u jednoho stolu.
Kde se vlastně sdílené stolování vzalo?
Přestože se dnes o sdíleném stolování hovoří jako o výdobytku moderní zážitkové gastronomie, jeho tradice trvá tisíce let. Společné hostiny tvořily základní pilíř starověkých civilizací. Ve starém Řecku existovala vyhlášená kultura takzvaných symposií – společenských setkání, při nichž se vedly filozofické diskuse, hodovalo se a sdílelo víno.
Představa, že koncept food sharingu vynalezl konkrétní moderní šéfkuchař, je tedy scestná. Společné stolování vznikalo přirozeně a nezávisle v různých kulturách a po většinu lidských dějin představovalo přirozené centrum společenského života.
Zatímco západní svět se postupem času přiklonil k individuálnímu servírování jednotlivých chodů přímo pro konkrétního strávníka, asijské kulinářské tradice si důsledně zachovaly zvyk servírovat pestrou paletu pokrmů doprostřed stolu, odkud všichni volně ochutnávají.
Právě v Asii se navíc rozvinul další klíčový prvek moderní zážitkové gastronomie: jídlo se nepřináší na stůl vždy v absolutně definitivní podobě. Hosté dostávají prvotřídní, precizně připravené suroviny a sami usměrňují finální kompozici chuti.
Železná plotna jako počátek kulinářského divadla
Za zásadní milník moderní interaktivní gastronomie lze označit rok 1945. Japonsko se vzpamatovávalo z válečného konfliktu a v přístavním městě Kóbe začínal podnikat Šigeji Fujioka.
Před válkou provozoval kavárnu, avšak po skončení bojů získal masivní železnou plotnu z místních loděnic a začal na ní připravovat pokrmy přímo před zraky hostů. Tak vznikly základy ikonické restaurace Misono, která celosvětově proslavila koncept teppanyaki.
Klíčovým momentem se stala návštěva amerického vojáka okupačních sil, kterému tradiční placky okonomiyaki příliš nevyhovovaly. Fujioka mu proto na horké plotně mistrovsky upravil vysoce kvalitní hovězí maso. Z pohotového nápadu se zrodil zcela nový restaurační styl.
Kuchaři začali připravovat prémiové hovězí, čerstvou zeleninu a mořské plody přímo před očima hostů. Samotný proces úpravy se stal divadelním představením. Návštěvníci fascinovaně sledovali virtuózní práci s noži, rychlé pohyby kuchařského náčiní i proměnu surovin v dokonalý pokrm.
Misono je dodnes uctíváno jako kolébka moderního teppanyaki. Je však nutné rozlišovat mezi teppanyaki, kde show předvádí profesionální kuchař, a konceptem yakiniku, u něhož si maso na vestavěném grilu přímo na stole opékají sami návštěvníci.
Revoluce s horkou nádobou
Jen několik let po vzniku Misono se v Japonsku prosadil další fenomén stolování u jednoho stolu.
V ósacké restauraci Suehiro vznikl v roce 1952 název shabu-shabu, který dnes zná celý gastronomický svět. S tímto pojmenováním přišel restauratér Čúiči Mijako, jenž se nechal inspirovat čínskou tradicí přípravy masových plátků v aromatickém vývaru.
Princip je elegantní a přímočarý. Uprostřed stolu trůní nádoba s vroucím vývarem a hosté do ní postupně vkládají jemně nakrájená masa, zeleninu, čerstvé houby či nudle. Sami určují stupně propečení i celkové tempo večeře.
Dnes tento princip rezonuje pod širším pojmem hot pot. Ačkoli se jednotlivé regionality liší složením vývarů a surovin, základní myšlenka zůstává neměnná: stolování jako aktivní, sdílená tvorba.
Japonský koncept dovedený k dokonalosti
Obrovskou zásluhu na mezinárodním triumfu zážitkového stolování měl vizionář Hiroaki „Rocky“ Aoki, který v roce 1964 otevřel v New Yorku legendární restauraci Benihana.
Jeho podnik vsadil na divadelní pojetí teppanyaki. Kuchaři připravovali pokrmy přímo před hosty a vaření doprovázeli akrobatickou manipulací s náčiním. Z japonské kuchyně se stal v západním světě obrovský hit a Benihana vyrostla v globální síť.
V následujících dekádách se po jejím vzoru začaly šířit podstatně komornější i sofistikovanější restaurace, které finální fázi servírování či sestavení pokrmu svěřují plně do rukou hostů.
Dánsko-japonská fúze na Jungmannově náměstí
Na propojení japonské kulinářské preciznosti a skandinávské kultury pohostinnosti vsadila značka Sticks’n’Sushi, která otevírá svou první českou restauraci na Jungmannově náměstí v Praze.
Příběh této značky začal 22. března 1994 v kodaňské ulici Nansensgade, kde bratři Jens a Kim Rahbekovi společně se svým švagrem Thorem Andersenem otevřeli malý podnik v suterénních prostorách.
Osobitý charakter restaurace předurčilo rodinné zázemí zakladatelů. Jejich matka Keiko pocházela z Japonska, otec byl Dán. Jens navíc strávil šest let v Japonsku, kde hluboce pronikl do tajů přípravy yakitori – tradičních grilovaných špízů.
Původním záměrem bylo přiblížit Dánsku kulturu sushi. Kim Rahbek se však obával, že tamní populace nebude v 90. letech na syrové ryby plně připravena. Prosadil proto, aby menu doplnily právě teplé grilované špízy.
Organické spojení obou světů slavilo mimořádný úspěch. Ze skromného kodaňského suterénu vyrostla mezinárodně uznávaná síť, která úspěšně působí v Dánsku, Německu a Velké Británii.
Sushi, které vzniká přímo pod vašima rukama
Jednou z nejpozoruhodnějších položek menu je Temaki Setto, vycházející z tradiční japonské formy temaki – ručně střených kornoutků z řasy nori, plněných ochucenou rýží, rybami a zeleninou.
Hosté nedostávají anonymní, předem připravené rolky. Na stole přistane ucelená selekce ingrediencí: humr, tatarák z japonského hovězího wagyu, zralé avokádo či marinované pstruží jikry.
Zatímco tým profesionálních kuchařů ručí za perfektní přípravu všech surovin, samotná finální kompozice zůstává na představivosti návštěvníků. Každé sousto tak nabízí odlišnou harmonii chutí a textur.
Dalším výrazným prvkem nabídky je Sticks Setto, kombinace masa a mořských plodů podávaná na rozpáleném kameni, na němž figuruje japonské hovězí wagyu, iberské vepřové, krevety či černá treska marinovaná v tradiční miso pastě.
Nejde však o klasické yakiniku, kde by si hosté sami opékali syrové maso od základu. Zde jsou speciality mistrovsky připraveny kuchaři a horký kámen slouží k udržení ideální teploty a estetické prezentaci. Aktivní zapojení spočívá v přirozeném sdílení a vlastní tvorbě sushi variací.
Slavnostní premiéra v centru metropole
Česká premiéra je naplánována na středu 4. listopadu 2026 na adrese Jungmannovo náměstí 767/6 v centru Prahy. Podnik obsadí tři podlaží a jeho náročné přípravy trvaly téměř dva roky.
Ještě před oficiálním zahájením provozu proběhne exkluzivní třídenní předpremiéra. Od 1. do 3. listopadu budou moci registrovaní návštěvníci vyzkoušet kompletní menu v rámci zkušebního servisu se padesátiprocentní slevou.
Unikátní dánsko-japonské propojení se navíc promítne i do nápojového lístku. Vedle prémiových druhů saké a selekce japonských čajů se objeví speciální rýžový ležák Japanese Rice Lager. Pro tuto restaurační síť ho uvařil celosvětově uznávaný dánský craftový pivovar Mikkeller, který proslul odvážným experimentováním. Návštěvníci tak dostanou příležitost ochutnat další fascinující rovinu spojení skandinávské kreativity s japonskou tradicí.
