Sdílet
Česká gastronomie prošla během několika posledních let výraznou digitalizací. QR kód položený na stole už dávno nemusí vést jen k jídelnímu lístku. Host si přes telefon zobrazí svůj účet, vybere položky, které chce zaplatit, přidá spropitné a může odejít, aniž by čekal, až k jeho stolu dorazí číšník s terminálem.
Jedním z nejvýraznějších hráčů tohoto segmentu je Qerko. Podle údajů samotné společnosti používá její služby přes 1,5 milionu lidí a její gastronomický průvodce zahrnuje více než 1500 restaurací, bister a kaváren v Česku. Qerko na svém webu uvádí, že jeho cílem je zrychlit především vytížené části provozu, kdy obsluha místo kasírování jednotlivých stolů může věnovat čas novým hostům.
Od letošního léta ale už pohodlí není pro zákazníka úplně zadarmo. Od 20. července 2026 začalo Qerko při platbě prostřednictvím aplikace účtovat hostům servisní poplatek tři koruny za každou transakci. Změnu firma podle svého vyjádření před plošným zavedením déle než rok testovala v některých regionech. O zavedení poplatku a reakci společnosti informoval například iDNES.cz.
Laicky řečeno: zaplatíte účet a k němu tři koruny za použití Qerka. A právě slovní spojení „za každou transakci“ začíná být zajímavé ve chvíli, kdy se jeden stůl rozhodne platit zvlášť.
Když se stůl dělí, násobí se i poplatek
Možnost rozdělit si útratu patří k funkcím, kvůli kterým je podobné placení v restauracích atraktivní. Čtyři lidé mohou sedět u jednoho stolu, přesto si každý v telefonu označí své jídlo a pití a zaplatí pouze vlastní část. Odpadá počítání na kalkulačce, předávání bankovek i klasická věta „já ti to pak pošlu“.
Jenže z pohledu Qerka tím nevzniká jedna platba rozdělená mezi čtyři lidi, ale čtyři samostatné platby.
Všeobecné podmínky služby Qerko přímo uvádějí, že zprostředkování a výběr platby pro restauraci může společnost zpoplatnit za každou jednotlivou platbu a uživatel má být o případném poplatku informován před jejím zahájením.
Pokud tedy například čtyři kolegové společně utratí 1600 korun a každý přes Qerko zaplatí svých 400 korun, nejde z hlediska servisního poplatku o jeden účet s příplatkem tři koruny. Každý provede vlastní transakci a každý zaplatí tři koruny. Celkem tedy dvanáct korun.
Při jednom placení jde o částku téměř symbolickou. Při rozdělování účtu je ale mnohem viditelnější, protože přesně ta funkce, která má dělení útraty zjednodušit, zároveň počet poplatků zvyšuje.
Restaurace platí dál také
Zavedení zákaznického poplatku neznamená, že by se financování systému jednoduše přesunulo z restaurací na hosty.
Také provozovatelé podniků za Qerko platí. Aktuální ceník Qerka pro restaurace uvádí cenu 2,90 Kč za Qerko platbu a dále transakční sazbu 1,35 procenta v režimu MIF++. K ní se podle typu použitého platebního prostředku přidávají další náklady související například s mezibankovními a karetními poplatky.
Jinými slovy, po zavedení nového modelu může na jedné platbě nést náklady restaurace a současně zaplatit tři koruny také host.
Právě to vyvolalo část negativních reakcí. Novinky v červenci popsaly, že někteří hosté začali nový poplatek připisovat samotným restauracím. Qerko proto veřejně zdůraznilo, že rozhodnutí zavést poplatek učinila společnost sama, nikoli jednotlivé podniky.
Z pohledu restaurace je to poměrně důležitý detail. Zákazník totiž vidí tři koruny navíc při placení útraty v konkrétním podniku a nemusí být na první pohled zřejmé, komu peníze ve skutečnosti míří.
Je to zakázaná přirážka za platbu kartou? Není to tak jednoduché
Český zákon skutečně výrazně omezuje možnost účtovat zákazníkovi poplatek jen za to, že použil běžnou spotřebitelskou platební kartu. Česká obchodní inspekce vysvětluje, že u běžných spotřebitelských karet Visa a Mastercard obchodník zpravidla nesmí požadovat zvláštní příplatek pouze za jejich použití.
Pravidlo vychází z evropské směrnice PSD2. Její článek 62 odstavec 4 ukládá členským státům zajistit, aby příjemce platby nepožadoval poplatek za používání platebních prostředků, na které dopadá evropská regulace mezibankovních poplatků. V českém právu se zásada promítá zejména do zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. ČOI odkazuje konkrétně na § 254 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.
Z toho ale nelze automaticky udělat závěr, že tříkorunový poplatek Qerka je totéž jako zakázaná přirážka restaurace za platbu kartou.
Qerko totiž podle svých podmínek nevystupuje pouze jako restaurace, která k účtu přičte tři koruny za použití Visy nebo Mastercard. Ve vlastních podmínkách službu popisuje jako zprostředkování a výběr platby pro partnera a zároveň výslovně uvádí možnost zpoplatnit každou jednotlivou platbu. Firma rovněž na svém webu uvádí, že je držitelem licence České národní banky. Tuto informaci zveřejňuje přímo Qerko.
Také samotná evropská PSD2 počítá s tím, že poplatek může požadovat poskytovatel platebních služeb nebo jiná strana zapojená do transakce. Podstatnou podmínkou je mimo jiné to, že jeho plná výše musí být zákazníkovi oznámena před zahájením platební transakce. Tento požadavek stanoví článek 60 PSD2.
Bylo by proto příliš zjednodušující napsat, že Qerko vybírá zakázaný poplatek za kartu. Stejně nepřesné by ale bylo tvrdit, že je jeho poplatek automaticky legální jen proto, že jde o „poplatek za software“. Samotné Qerko ho ve svých podmínkách takto nevymezuje. Pro spotřebitele je podstatné především to, že jde o samostatný poplatek společnosti Qerko spojený s použitím její služby a jeho výše má být známa před dokončením platby.
Pro restaurace má placení bez číšníka velmi konkrétní hodnotu
Tři koruny samy o sobě většině lidí rodinný rozpočet nerozhodí. Spor kolem nového systému je zajímavější tím, za co je zákazník ochoten začít platit.
Digitální placení totiž nevytváří pohodlí jen pro hosta. Významnou část práce odstraňuje také restauraci. Obsluha nemusí přijít ke stolu, zjistit, kdo co platí, rozdělit účet, přinést terminál, čekat na jednotlivé platby a následně celý stůl uzavřít.
Samotné Qerko uvádí, že jeho systém může obsluze ušetřit až čtyři minuty na jeden stůl. U jednoho oběda to nemusí znít dramaticky. V restauraci, která během polední špičky otočí desítky stolů, už jde o významnou úsporu práce.
Právě tady vzniká psychologický střet. Host může mít pocit, že používáním Qerka restauraci část práce sám vykonává – účet si najde, rozdělí a zaplatí bez číšníka – a přesto za tuto možnost nově zaplatí další částku.
Na druhé straně dostává něco, co tradiční placení nenabízí: nemusí čekat na obsluhu, může odejít okamžitě, snadno si oddělí své položky a účet vyřeší přímo v telefonu.
Záleží tedy na tom, jakou hodnotu mají pro konkrétního člověka tři koruny ve srovnání s několika minutami čekání.
Tři koruny mohou rozhodnout o návyku
Právě malé poplatky bývají v digitálním prostředí paradoxně citlivé. Nejde ani tak o jejich absolutní hodnotu jako o změnu pravidel služby, na kterou si uživatelé zvykli.
Qerko samo podle vyjádření zveřejněného při zavádění novinky testovalo zákaznický poplatek déle než rok v Jihomoravském kraji. Firma uvedla, že během testu nezaznamenala pokles počtu plateb ani spropitného. Podrobnosti o testování poplatku přinesl iDNES.cz.
Teprve plošné zavedení ale ukáže, zda se stejně zachová mnohem širší skupina zákazníků. Recenze aplikace po zavedení poplatku ukazují, že minimálně část dosavadních uživatelů změnu přijala nelibě. V hodnoceních aplikace na Google Play se objevují mimo jiné výhrady právě k tomu, že po novém platí za službu současně restaurace i zákazník.
Pro zákazníka přitom zůstává jednoduchá alternativa: pokud nechce tříkorunový poplatek hradit, může si v restauraci vyžádat běžné zaplacení přes obsluhu. A právě ochota hostů udělat tento malý krok navíc nakonec rozhodne, zda se tři koruny stanou běžnou cenou za pohodlí, nebo důvodem znovu zvednout ruku a říct: „Prosím zaplatit.“
