Sdílet
Máslo za polovinu, litr mléka o pár korun levnější nebo maso se šťavnatou slevou. Pro české zákazníky představují akční nabídky už řadu let jakýsi národní nákupní rituál. Pro obchodní řetězce jsou pak tím vůbec nejúčinnějším vábením, jak naplnit prodejny. Představa, že by slevové „eldorádo“ mělo ze dne na den skončit, tak logicky vyvolává nefalšované znepokojení.
Právě na tuto citlivou strunu se v současné veřejné debatě hraje nejhlasitěji. V reakci na nejnovější návrhy Potravinářské komory ČR se strhla lavina varování před plošným zákazem akcí a diktátem uměle vyšších cen. Do čela zástupu kritiků se opřel prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, který nekompromisně odmítá jakékoli snahy omezovat obchodníkům právo prodávat zboží pod nákupní cenou.
Z jeho vyjádření může snadno vzniknout dojem, že se tuzemští výrobci snaží zákazníky připravit o výhodné nákupy. Skutečný záměr komory je však jiný. Organizace zastupující české výrobce potravin se proto rozhodla uvést věci na pravou míru.
Ve svém oficiálním stanovisku z 9. října 2026 se ohradila nejen proti interpretaci svých požadavků jako plošného zákazu slev, ale také proti způsobu, jakým jsou veřejnosti předkládána jejích stanoviska.
Potravináři zákaz slev nechtějí. Co tedy požadují?
„Potravinářská komora nenavrhuje plošný zákaz slev ani zrušení akčních nabídek. Prosazuje řešení podnákupních cen, nikoli zákaz slev jako takových,“ uvádí za komoru ve svém oficiálním prohlášení její tiskový mluvčí Marek Zemánek.
Rozdíl mezi běžnou slevou a prodejem pod nákupní cenou přitom není jen slovní hříčkou. Jde o dvě odlišné obchodní situace s odlišnými dopady.
Představme si supermarket, který nakoupí litr mléka od výrobce za 15 korun a běžně ho prodává za 22 korun. Pokud cenu v rámci akce sníží na 18 korun, zákazník ušetří a obchodník stále prodává dráže, než za kolik zboží pořídil.
Zcela jiná situace nastává, nabídne-li stejný litr mléka za deset korun. V tom případě prodává o pět korun levněji, než ho nakoupil. Tento rozdíl pak musí dotovat z jiných marží nebo ho vyrovnat v rámci celkové obchodní strategie.
Právě takové praktiky chce Potravinářská komora řešit.
Extrémně levné mléko může být pro zákazníka lákavé, otázkou však zůstává, jaký dopad má tato cenová politika na ostatní články potravinového řetězce a zda dlouhodobě nezkresluje podmínky na trhu.
Kdo ve skutečnosti zaplatí mimořádně levné potraviny?
Obchodní řetězce mohou některé produkty prodávat se ztrátou zcela záměrně. Levné máslo či mléko přiláká zákazníky, kteří při jedné návštěvě obvykle nakoupí i další zboží, na němž obchodník ztrátu hravě vyrovná.
Tato strategie sama o sobě neznamená, že obchodník postupuje nekale nebo že výrobce nedostane sjednanou částku.
Potravinářská komora však upozorňuje na jiný rozměr problému. Mimořádně nízké ceny se podle ní mohou postupně promítat do obchodních jednání mezi řetězci a dodavateli.
„Pokud jeden řetězec výrazně sníží prodejní cenu vybrané komodity, mohou ostatní při dalším vyjednávání požadovat nižší dodavatelské ceny, aby mu dokázali konkurovat. Z extrémní akční ceny se tak může stát měřítko pro další obchodní jednání,“ vysvětluje komora.
Výrobci se tak mohou ocitnout pod tlakem a dodávat potraviny za ceny, které stěží pokrývají jejich reálné výrobní náklady.
Tento mechanismus dopadá především na základní komodity, jako jsou konzumní mléko, máslo, maso, cukr nebo vejce, u nichž jsou zákazníci na ceny obzvlášť citliví.
Je nutné podotknout, že tlak na dodavatele není automatickým důsledkem každé slevové akce. Zda k němu dochází, závisí na konkrétních smluvních vztazích. Obchodníci namítají, že slevy financují z vlastních marží, aniž by ztrátu přenášeli na výrobce. Podstata sporu tak neleží v existenci slev jako takových, ale v tom, jak vznikají a kdo nese jejich skutečné náklady.
Proč se kolem slev šíří protichůdné informace?
Výroba potravin a maloobchodní prodej nahlížejí na cenovou politiku odlišnou optikou. Pro řetězce jsou agresivní akce klíčovým nástrojem v konkurenčním boji. Pro výrobce je naopak varující, pokud maloobchodní ceny tlačí očekávání odběratelů pod únosnou mez.
Tyto rozdílné zájmy však podle komory neospravedlňují zkreslování podstaty předkládaných návrhů. V říjnovém stanovisku komora kritizovala šéfa Svazu obchodu Tomáše Prouzu za to, že vytrvale navozuje dojem o plánovaném konci slevových akcí, a jeho vyjádření označila za zavádějící.
Pro zákazníky je nicméně podstatnější věcná rovina než osobní spory šéfů obou táborů. Je nutné rozlišovat mezi varováním před možnými dopady na vybrané komodity a fámou o celkovém konci slev. Pro druhou variantu totiž zveřejněné stanovisko oporu nemá.
Omezování podnákupních cen není v Česku novinkou
Debata o prodeji pod nákupní cenou se na českém trhu objevuje opakovaně. V minulosti tuto problematiku částečně upravoval zákon o významné tržní síle, jehož pravidla se výrazně proměnila už v roce 2016. Nejde tedy o žádný radikální experiment.
Podobné otázky řeší i evropská legislativa, která se zaměřuje na ochranu slabších dodavatelů před praktikami silných odběratelů. Evropská pravidla a debata o podnákupních cenách spolu souvisejí, avšak právně jde o odlišné roviny.
Z pohledu potravinářů je klíčové, aby obchodní vztahy netlačily menší a střední podniky do pozice, kdy přebírají nepřiměřenou míru rizik.
Znamenala by nová pravidla dražší nákupy?
Tato otázka zajímá spotřebitele nejvíce. Odpověď však není černobílá. Pokud by regulace omezila prodej vybraných výrobků pod nákupní cenou, některé extrémní slevové akce by nepochybně změnily svou podobu.
To však neznamená konec akcí ani plošné zdražení. Supermarkety mohou slevy financovat jinak – snížením vlastní marže, chytřejším řízením zásob nebo časově omezenými kampaněmi. Záleželo by na konkrétní podobě legislativy.
Komora navíc poukazuje na český maloobchodní nešvar: propastné rozdíly mezi běžnými a akčními cenami. Pro zákazníka není zásadní informace o tom, že je výrobek zlevněný o 40 procent, ale kolik za něj reálně zaplatí. Pokud jeden obchod nabízí zboží po slevě za 29 korun a jiný ho má standardně za 27 korun, procentuální sleva ztrácí vypovídací hodnotu.
O slevy lidé nepřijdou
Z říjnového stanoviska Potravinářské komory vyplývá jasný závěr: čeští potravináři nepožadují zrušení akčních nabídek. Jejich iniciativa cílí na podnákupní ceny a jejich vedlejší dopady na trh.
Tvrdit, že komora chce lidem zakázat levné nákupy, je účelové zkreslení. Češi se obávat plošného konce slev nemusejí. Některé cenové špičky z letáků sice mohou zkrotnout, ale bez konkrétního návrhu zákona nelze předjímat skutečné dopady na rodinné rozpočty. Diskuze by se tak měla vést věcně, bez zbytečné paniky a mediálních zkratek.
