Sdílet
Představte si zcela běžnou situaci: položíte na plochu tři jablka, na displeji zvolíte kategorii ovoce a systém vám vzápětí sám nabídne konkrétní odrůdy. Nejde o žádnou magii. Nad skenerem je umístěna kamera a chytrý software v reálném čase porovnává obraz s obrovskou vizuální databází. Právě tento pokročilý systém začal v letošním roce plošně zavádět řetězec Albert. Po úspěšném testování v Praze, Brně a Plzni společnost potvrdila, že umělou inteligenci pro rozpoznávání zboží postupně rozšíří na všechny samoobslužné zóny. Na klasických pokladnách přitom tuto technologii využívají zaměstnanci napříč celou republikou. Jde o přirozený krok v modernizaci našich každodenních nákupů.
V reálném provozu ovšem bývá technologie o něco méně vševědoucí, než by její slibný název mohl naznačovat. Během zářijového testu reportérů s odrůdou Gala kamera nejprve váhala, nabízela jiné druhy nebo dokonce nektarinky, a správnou položku identifikovala až poté, co jablko zřetelněji odkryli. Nejde tedy o kameru, která by primárně zkoumala samotného zákazníka. Její pozornost se upírá výhradně na předměty před objektivem, jež skenuje seshora. Velmi podobný princip uplatňuje u svých vah také Globus, přičemž i ten plánuje integraci do samoobslužného placení. Algoritmy i samotní zákazníci se totiž vzájemné spolupráci stále ještě učí.
Nejde jen o jablka, ale i o kontrolu chování
Schopnost rozeznat jablko od hrušky je však pouze jednou stranou mince. Do prodejen postupně pronikají technologie, jejichž hlavním účelem už není jen hladší průběh nákupu, ale také nenápadná kontrola zákazníkova chování. V tomto momentě je užitečné odložit marketingové brožury a začíst se do formálních prohlášení o ochraně osobních údajů.
Velmi transparentní pohled do zákulisí aktuálně nabízí Lidl, jehož dokumentace přesně rozlišuje různé kamerové režimy. Vedle klasických bezpečnostních záznamů funguje u pokladen takzvané digitální zrcadlo. To snímá výhradně skenovací plochu a slouží k prevenci ztrát, přičemž se obraz neukládá. Sofistikovanější AI kamery ovšem umějí mnohem více. Dokážou v reálném čase analyzovat průběh markování a porovnávat fyzické zboží v záběru s elektronickými položkami na účtence. Společnost ve svých dokumentech otevřeně připouští, že během tohoto procesu může docházet ke zpracování podoby zákazníků. Klíčovým detailem je zde drobný piktogram: bílý symbol značí systém bez ukládání dat, zatímco žlutý upozorňuje, že zařízení může pořizovat dočasný záznam nezbytný k vyřešení případných nesrovnalostí. Zákazník tak může stát před dvěma na pohled identickými objektivy, jejichž paměť funguje zcela odlišně.
Pozoruhodný vývoj zaznamenal rovněž Kaufland. Ten začal nad část pokladen instalovat kamery přenášející obraz na monitor přímo před zraky nakupujících. Záměrem bylo odradit případné nepoctivce, nicméně přímá konfrontace s vlastním odrazem vyvolala u části veřejnosti nevoli a podněty dokonce řešil Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten nakonec vyhodnotil riziko jako nízké, neboť kamery zabíraly primárně ruce a zboží, nikoliv obličej. Obchodník nicméně potvrdil, že toto řešení se zrcadlením postupně nahrazuje diskrétnějším systémem. Z toho jasně vyplývá, že univerzální „kamera u pokladny“ neexistuje a nasazené technologie se dynamicky proměňují.
Omyl, nebo úmysl?
Důvod, proč obchodníci investují do stále pokročilejší kontroly, přesvědčivě ilustrují čísla. Zahraniční oborové studie ukazují, že přes samoobslužné zóny dnes prochází více než polovina transakcí. V prvním roce po jejich zavedení však provozovatelé zaznamenávají v průměru o pětinu vyšší ztráty, přičemž největší úskalí představují nenačtené položky. Analytici ovšem varují před paušálním obviňováním z krádeží, protože velkou část tvoří pouhá nepozornost. Jakmile chytrý systém nakupujícího na nesrovnalost upozorní, drtivá většina lidí ji okamžitě a bez problému napraví.
České prostředí není výjimkou. I u nás samoobslužným placením prochází přibližně polovina nákupů. Význam precizní technologie, jež pozná nezaplacenou bagetu od obyčejného rohlíku, tak přirozeně narůstá. Daleko citlivější hranicí je pak práce s lidským obličejem. Některé pokladny mohou se souhlasem zákazníka pomoci s odhadem věku u zboží s věkovým omezením. Je ale důležité zdůraznit, že tyto dočasné údaje se po dokončení transakce ihned mažou. Nejde o biometrickou identifikaci, kterou známe pod pojmem rozpoznávání tváří – vytvoření stálé databáze obličejů by vyžadovalo nesrovnatelně přísnější právní režim.
Přestože se nenašel žádný důkaz o tom, že by obchodní řetězce u nás plošně vytvářely tajné seznamy nakupujících, realita moderního nakupování zůstává vysoce komplexní. Samoobslužná pokladna se proměnila z obyčejné čtečky s váhou ve vysoce inteligentní uzel. Technologie kráčí kupředu podstatně rychleji, než si při pípání položek stíháme uvědomovat. A pokud na nás obchodníci s úsměvem delegují markování i balení, nebylo by vůbec troufalé žádat na oplátku jednu jedinou věc: aby každý člověk i bez právnického vzdělání mohl snadno a transparentně zjistit, co se skutečně odehrává v digitálním oku přímo nad jeho hlavou.
