Sdílet
Představa piva volně tekoucího ulicemi evokuje spíše nadsázku z hospodských historek než scénář zničující průmyslové katastrofy. Obyvatelé londýnské čtvrti St Giles však 17. října 1814 poznali její odvrácenou tvář. Z nedalekého pivovaru Horse Shoe Brewery se nečekaně vyvalily stovky tisíc litrů tmavého porteru. Během jediného okamžiku se běžné pondělní odpoledne proměnilo v zoufalý boj o přežití.
Katastrofa zastihla místní obyvatele při odpoledním čaji, při práci i během smutečního setkání. Smrtící hrozba přicházela nejen s dravým proudem kapaliny, ale i s padajícími zdmi a troskami. Ačkoli označení události může svádět k nepatřičnému úsměvu, její bilance byla tragická: zničené domácnosti a chudé rodiny, které po havárii potřebovaly pomoc i s úhradou pohřbů svých blízkých.
Obrovské kádě za zdmi chudinské čtvrti
Pivovar společnosti Meux & Co. se specializoval na výrobu porteru, tmavého piva, které neodmyslitelně patřilo ke každodennímu životu tehdejšího Londýna. Nešlo o žádnou drobnou provozovnu, nýbrž o impozantní průmyslový komplex. Podnik ročně vyprodukoval přes sto tisíc pivních barelů a jeho masivní dřevěné kádě sloužily jako gigantické zásobárny zrajícího moku.
Těsně za zdmi pivovaru se však rozkládala hustě osídlená chudinská zástavba. Žily zde početné rodiny irských imigrantů, přičemž lidé obývali i suterénní a sklepní místnosti. Průmyslový gigant a každodenní život obyvatel oddělovaly cihlové zdi, jež se v kritický moment ukázaly jako nedostatečná zábrana. Právě bezprostřední sousedství velkého pivovaru a přeplněných domů vysvětluje, proč měla vnitřní havárie tak zničující dopad na celé okolí.
Obruč sklouzla. Oprava mohla počkat
Kolem půl páté odpoledne si zkušený zaměstnanec George Crick všiml, že z jedné z gigantických kádí sklouzla těžká železná obruč. Nádoba dosahovala výšky téměř sedmi metrů a obsahovala deset měsíců zrající porter. Samotná uvolněná obruč vážila přes tři sta kilogramů.
Crick pracoval v pivovaru již sedmnáct let a podobné incidenty pro něj nebyly novinkou. Obruče se na velkých nádobách uvolňovaly několikrát do roka, aniž předtím způsobily podobnou katastrofu. Když na věc upozornil nadřízeného, dostal uklidňující odpověď a instrukci, aby zanechal vzkaz pro pozdější opravu.
Přibližně o hodinu později, v půl šesté, však oslabená káď praskla. Masivní příval piva vyrazil výpust sousední obří kádě a rozbil další menší sudy v okolí. Objem uvolněné kapaliny narůstal a nekontrolovatelný nápor strhl zadní zeď pivovaru. Vytržené cihly dopadaly až na střechy okolních domů. Závada, která ještě před hodinou vypadala jako provozní nepříjemnost, vyrostla v dramatickou katastrofu přesahující hranice podniku.
Místo úkrytu smrtelná past
Sama první prasklá káď v sobě ukrývala přibližně 582 tisíc litrů piva, což odpovídá více než milionu klasických půllitrů. K tomuto obřímu množství se vzápětí přidala kapalina z dalších poškozených nádob.
Ničivá vlna se prohnala přilehlými ulicemi a plnou silou zasáhla domy v New Street. Proud bořil zdivo, strhával konstrukce budov a zaplavoval obytné prostory. V nízko položeném terénu s nedostatečným odvodněním pivo pronikalo zejména do suterénních bytů. Zaskočení obyvatelé šplhali na stoly a další nábytek, aby si zachránili život před stoupající hladinou.
Nebezpečí však nespočívalo pouze v riziku utonutí. Uvolněné kusy zdiva ohrožovaly obyvatele a hroutící se stavby pohřbívaly lidi v troskách vlastních domovů. Na útěk zbývalo velmi málo času. Sklepní prostory, jež rodinám nabízely alespoň základní střechu nad hlavou, se proměnily ve smrtelně nebezpečnou past.
Osm obětí mezi ženami a dětmi
Teprve čtyřletá Hannah Banfieldová právě pila s matkou odpolední čaj, když jejich domov zasáhl ničivý proud. Dívka střet s vlnou nepřežila. V sousedním domě se ve stejný čas sešla skupina lidí k poslednímu rozloučení s dvouletým chlapcem, který zemřel předchozího dne. Přívalová vlna tam zabila pět účastníků smutečního setkání, včetně Mary Mulveyové a jejího tříletého syna.
Čtrnáctiletou Eleanor Cooperovou zastihla katastrofa při práci na dvoře hostince Tavistock Arms, kde zrovna umývala nádobí; zavalila ji hroutící se zeď. Mezi mrtvými byla i tříletá Sarah Batesová. Všech osm obětí tvořily ženy a děti. Lidé pracující přímo uvnitř pivovaru neštěstí přežili, byť někteří utrpěli vážná zranění.
Zachránci v troskách pátrali po přeživších a žádali přihlížející o ticho, aby zachytili volání zasypaných. V následujících dnech přicházeli obyvatelé Londýna vyjádřit soustrast a přispívali na pohřby obětí. Později se objevily historky o masovém opíjení a další oběti otravy alkoholem. Historik pivovarnictví Martyn Cornell však upozorňuje, že dobové noviny takové události nedokládají.
Pivovar pokračoval, pozůstalí odškodnění nedostali
Oficiální vyšetřování úmrtí začalo již 19. října. Porotci ohledali místo neštěstí, prohlédli těla obětí a vyslechli svědky. Závěrečný verdikt označil úmrtí za následek nešťastné náhody. Pivovar nemusel pozůstalým vyplácet odškodnění.
Samotnému podniku vznikla škoda ve výši přibližně 23 tisíc liber. Před finančním zhroucením jej zachránilo rozhodnutí úřadů o vrácení zaplacené spotřební daně ve výši zhruba 7 250 liber za ztracené pivo. Pivovarský provoz na tomto místě fungoval dál až do roku 1921, o rok později byly historické budovy strženy.
Londýnská pivní povodeň dodnes přitahuje pozornost svou neobvyklou a na první pohled kuriózní povahou. Za bizarní kulisou tekoucího piva se však skrývá historická kauza se skličujícím lidským rozměrem: závada považovaná za běžnou rutinu, obrovská zásoba piva za zdí pivovaru a lidé, kterým se během jednoho obyčejného odpoledne zhroutil celý svět.
