Sdílet
Jiří Štěpnička zemřel v neděli 11. října. Smutnou zprávu potvrdilo Národní divadlo. Podle informací deníku Blesk herec skonal před polednem v domově pro seniory v pražských Stodůlkách, kam byl přeložen z nemocnice. O jeho úmrtí informovala Národní divadlo dcera Judita.
„Odešel kamarád a vynikající herec, jehož osud je obrazem našich pohnutých moderních dějin. Uměl být však šťastný v divadle a velmi si vážil své rodiny. Budeme na něj velmi vzpomínat,“ uvedl generální ředitel Národního divadla Jan Burian.
Štěpnička nastoupil do činoherního souboru Národního divadla v roce 1975 a na jeho jevištích vytvořil téměř stovku rolí. Jeho repertoár sahal od Shakespeara a české klasiky až po současnou dramatiku. Televizní diváci si jej pamatují ze seriálů Vyprávěj, Chlapci a chlapi nebo Modrý kód. Zvláštní místo v jeho kariéře zaujímal dabing. Vedle Harrisona Forda propůjčoval svůj charakteristický hlas také Michaelu Douglasovi nebo Melu Gibsonovi.
Méně známá je jeho záliba v čínské kuchyni. Přestože každodenní vaření přenechával především manželce Janě, sám měl několik osvědčených receptů, k nimž se vracel déle než třicet let. V roce 2012 je dokonce předvedl před televizními kamerami v pořadu VIP Prostřeno!. A jak se ukázalo, byl ochotný pozvat hosty ke stolu, nikoliv však do vlastního bytu.
Čínskou kuchyni připravoval přes třicet let
V běžném životě se Štěpnička za vášnivého kuchaře nepovažoval. K plotně se stavěl spíše příležitostně, zato při přípravě čínských specialit spoléhal na dlouholeté zkušenosti.
„Vařím čínské jídlo českým způsobem přes třicet let,“ prozradil během natáčení pořadu VIP Prostřeno! Svá slova doložil dvěma starými kuchařkami, podle nichž připravoval osvědčené recepty dlouhá léta.
K asijské kuchyni se přitom dostal v době, kdy zdaleka nebyla tak běžnou součástí českého jídelníčku jako dnes. Jeho recepty odpovídaly tehdejšímu domácímu pojetí čínské gastronomie, která se přizpůsobovala dostupným surovinám i místním chutím.
Ani přes tuto zálibu nebyl nijak vyhraněným strávníkem. „Mám rád jídlo, mám rád české jídlo, mám rád exotická jídla,“ popsal svůj vztah ke gastronomii. Rád také ochutnával mořské plody, ovšem nejlépe přímo v zemích, kde jsou přirozenou součástí místní kuchyně.
Zdaleka ne všechno mu však chutnalo. Mezi jídla, která nemusel, patřily škubánky a těstovinová kolínka. Jak uvádí jeho gastronomický medailonek na Prima Fresh, určitá pravidla vyžadoval i při stolování. Vadilo mu hlasité srkání, krkání nebo pokládání nohou na stůl.
Hosty pozval do bistra, kde mu odpadávaly knoflíky od sporáku
Když přišla nabídka účinkovat v VIP Prostřeno!, rozhodl se Štěpnička pro netradiční řešení. Na rozdíl od ostatních soutěžících odmítl otevřít dveře svého bytu a hosty pozval do čínského bistra.
„O mně se ví, že já lidi domů nepouštím, jsem vlk samotář,“ vysvětlil tehdy.
Jeho soupeři byli herec Jiří Krampol, moderátorka Sandra Parmová a Nikol Štíbrová. Štěpnička jim připravil menu bez klasického předkrmu a dezertu. Na stole se místo toho objevila trojice masových specialit: kuřecí kung pao, nudličky jater na sádle a vepřové Šuei Ču Žou. Všechna jídla podával s rýží.
Samotné vaření ale probíhalo poněkud komplikovaně. Herec se musel vypořádat s neznámým vybavením, ze sporáku odpadávaly ovládací knoflíky a majitel bistra neuměl česky. Přesto se pustil do krájení masa, přípravy omáček a smažení. Než dostal všechna jídla na stůl, hosté si museli chvíli počkat.
Jeho pojetí večeře navíc vzbudilo rozdílné reakce. Zatímco Jiří Krampol ocenil výběr jater, Sandra Parmová se netajila tím, že tato surovina nepatří k jejím oblíbeným. Štěpnička se však svého původního menu držel a tradiční soutěžní pravidla si upravil podle sebe.
Na slepičí vývar z brněnského divadla vzpomínal celý život
Přestože rád ochutnával exotické speciality, jedna z jeho nejsilnějších gastronomických vzpomínek se týkala obyčejné slepičí polévky. Pocházela z doby, kdy působil v brněnském divadle.
Tamní jevištní mistr podle jeho vyprávění připravoval vývar způsobem, při kterém měla hlavní úlohu trpělivost.
„Zažil jsem vaření v Brně, kde byl jevištní mistr, který vařil slepičí polévku celou noc a to tím, že nechal proběhnout jednu bublinku za minutu. Polévka byla vynikající, nemůžu na ni zapomenout,“ vzpomínal Štěpnička pro televizi Prima.
Z gastronomického hlediska má takový postup své opodstatnění. Při dlouhém, mírném zahřívání se z masa, kostí a pojivových tkání postupně uvolňují látky, které ovlivňují výslednou chuť i konzistenci vývaru. Kolagen se během vaření částečně mění na želatinu, která polévce dodává plnější charakter. Prudký var naopak podporuje rozptylování tuku a dalších částic v tekutině, čímž může vývar ztrácet čirost.
Důležitá ovšem není samotná délka vaření. Záleží také na použitých surovinách, jejich poměru k vodě a udržování vhodné teploty. Štěpničkova vzpomínka na jedinou bublinku za minutu tak výstižně popisuje princip velmi pomalého táhnutí, nikoliv přesný návod, podle kterého by se měla nastavovat teplota sporáku.
Jeho recepty si můžete připravit i dnes
Z účinkování ve VIP Prostřeno! se dochovaly i konkrétní recepty. Na gastronomickém webu Prima Fresh je zveřejněný například jeho postup na kuřecí kung pao.
Příprava začíná nakrájením kuřecích prsou na malé kostičky, které se promíchají s vejcem, solí a škrobem a nechají odležet v lednici. Následuje krátké opékání na rozpáleném oleji se sójovou omáčkou, dezertním vínem a arašídy. Kdo dává přednost výraznějším chutím, může přidat chilli papričku nebo česnek.
Na rozdíl od některých tradičních podob sečuánského kung pao je Štěpničkův recept surovinově poměrně střídmý. Odpovídá tak domácím úpravám čínských jídel, které se v českých kuchyních připravovaly zejména v době, kdy byl přístup k asijským ingrediencím omezenější.
Dalším dochovaným receptem je vepřové Šuei Ču Žou. V jeho podání se maso nejprve marinovalo s vejcem a škrobem, poté opékalo a následně upravovalo s kapustou, česnekem a zálivkou ze sójové omáčky, bílého vermutu a koření. Také tento pokrm se odlišoval od tradičních čínských variant, ale odpovídal způsobu vaření, kterému Štěpnička zůstával věrný.
Dětství mu poznamenalo věznění matky, později přišel o milovanou ženu
Do života Jiřího Štěpničky výrazně zasáhl komunistický režim už v raném dětství. Narodil se 10. dubna 1947 v Londýně herečce Jiřině Štěpničkové a akademickému malíři Janu Samcovi. Když mu byly čtyři roky, pokusila se s ním matka uprchnout z Československa. Místo za hranicemi však skončila ve vězení. Za pokus o emigraci dostala patnáctiletý trest, z něhož si odpykala přibližně devět let. Její syn tak prožil podstatnou část dětství bez matky.
Později se rozhodl pokračovat v jejích hereckých stopách. Po absolvování DAMU v roce 1969 nastoupil do angažmá v Hradci Králové, později působil v Brně. Za roli v inscenaci Blackbird získal Cenu Thálie a za dabing Mela Gibsona ve filmu Po čem ženy touží Cenu Františka Filipovského.
S manželkou Janou prožil 57 let a společně vychovali syna Jakuba a dceru Juditu. Její smrt, o níž herec veřejně promluvil v roce 2022, pro něj znamenala těžkou osobní ztrátu.
Ani v pokročilém věku se zcela nevzdal herectví. Jednou z jeho posledních výrazných filmových prací byl krátkometrážní snímek Krajan, oceněný zlatou medailí na studentských Oscarech. Podle serveru Echo24 ještě nedávno poskytl jednomu z režisérů filmu Viktoru Horákovi rozhovor, který stihl autorizovat.
Z televizního účinkování v roce 2012 se vedle několika receptů dochovalo také jeho vyprávění o slepičí polévce z brněnského divadla. Jevištní mistr ji tehdy nechal táhnout celou noc, až vznikl vývar, na jehož chuť Štěpnička vzpomínal i po dlouhých desetiletích. Přestože se recept na tuto polévku nedochoval, hercova vzpomínka připomíná, že příprava dobrého vývaru se nedá příliš uspěchat. Právě ten brněnský mu podle vlastních slov zůstal v paměti celý život.
