Sdílet
Servírování jídla končí u stolu, proces placení se ale v českých podnicích stále častěji přesouvá na digitální rozhraní. Obsluha natočí displej s přednastavenými variantami 10 %, 15 % nebo 20 % a zákazník před dokončením platby vybírá jednu z nabízených možností, případně zvolí nulové nebo vlastní spropitné.
Tento způsob nastavení platebního procesu mění psychologii placení v restauracích. Část hostů jej vítá jako pohodlnější způsob, jak obsluhu odměnit bez hotovosti, jiní mohou mít pocit, že je obrazovka nenápadně tlačí k částce, kterou by sami nezvolili.
Tlačítka na displeji staví na možnosti volby
Platba kartou v gastronomii dlouho vyžadovala, aby zákazník výši spropitného obsluze sdělil předem. Moderní pokladní a platební systémy tuto bariéru odstranily a mohou zákazníkovi nabídnout konkrétní procentuální hodnoty přímo během transakce.
Že nejde jen o kosmetickou změnu displeje, ukazuje výzkum publikovaný v roce 2026 v odborném časopise International Journal of Hospitality Management. Autoři zkoumali mimo jiné právě nabídky 10 %, 15 % a 20 % a porovnávali je s vyššími přednastavenými hodnotami. Výsledky ukázaly, že způsob, jakým jsou možnosti spropitného zákazníkovi předloženy, může ovlivnit nejen výslednou výši bakšiše, ale také jeho pocit kontroly nad rozhodnutím.
Další studie založená na více než pěti tisících skutečných transakcí ukázala, že i zdánlivě drobná změna grafického zobrazení nabídky může ovlivnit ochotu zákazníků spropitné vůbec zanechat a jeho průměrnou výši. Když se vedle procent zobrazila také odpovídající částka v penězích, lidé dávali spropitné častěji a v průměru více.
Provozovatelé platebních systémů proto možnost digitálního spropitného nabízejí jako standardní součást pokladního procesu. Také česká Dotykačka popisuje spropitné jako funkci, kterou lze propojit s pokladním a platebním systémem. Z pohledu hosta je ale podstatné něco jiného: zobrazená procenta nejsou částkou, kterou musí zaplatit.
Spropitné není povinná přirážka
Spropitné je částkou poskytovanou nad sjednanou cenu jídla a služeb. Jeho podstatou je dobrovolnost. Obecnou právní úpravu bezúplatného plnění obsahuje občanský zákoník v ustanoveních o darování.
To je důležitý rozdíl proti povinnému servisnímu poplatku. Pokud restaurace účtuje předem stanovený servisní poplatek jako součást ceny služby, nejde o totéž co dobrovolné spropitné zvolené zákazníkem při placení. Host proto nemusí vybrat deset, patnáct ani dvacet procent jen proto, že mu je terminál nabízí. Může zvolit variantu bez spropitného, případně jinou částku, pokud to dané rozhraní umožňuje.
Samotná existence tří výrazných procentuálních tlačítek však může vytvářet dojem, že zákazník si musí vybrat právě mezi nimi. Právě proto se výzkum digitálního spropitného stále více zabývá takzvanou architekturou volby – tedy tím, jak způsob prezentace možností ovlivňuje rozhodování, přestože formálně zůstává volba na zákazníkovi.
Sto korun na displeji nemusí znamenat sto korun přímo v kapse číšníka
U hotovostního spropitného může zákazník předat peníze pracovníkovi přímo. U platby kartou je cesta zpravidla delší. Účet za jídlo i zvolené spropitné projdou platební transakcí a peníze nejprve míří podle nastavení systému na účet provozovatele.
Z toho ale nelze automaticky vyvozovat, že si restaurace digitální spropitné ponechává. Způsob jeho evidence a následného rozdělení záleží na uspořádání konkrétního podniku.
Do transakce zároveň vstupují poplatky poskytovateli platebních služeb. Jejich konkrétní výše i způsob výpočtu se odvíjejí od smlouvy restaurace s bankou nebo jiným poskytovatelem. Nelze proto obecně tvrdit, že ze stokorunového spropitného dorazí pracovníkovi přesně sto korun.
Ještě důležitější je daňový režim. Podle aktuálního zákona o daních z příjmů jsou peněžní částky vyplácené zaměstnanci zaměstnavatelem obecně posuzovány podle pravidel pro příjmy ze závislé činnosti, pokud zákon nestanoví konkrétní osvobození. Rozhodující tedy není pouze to, zda host zaplatil kartou nebo hotově, ale také komu peníze právně plynou a jakým způsobem jsou zaměstnanci následně vyplaceny.
Pravidla pro spropitné se mají změnit
Právě daňové postavení spropitného se v roce 2026 dostalo do centra politické debaty. Poslanecká sněmovna 15. července 2026 schválila návrh EET 2.0, jehož součástí je také nové osvobození dobrovolného spropitného zaměstnanců v gastronomii od daně a pojistných odvodů do stanoveného limitu.
Podle Ministerstva financí má být spropitné osvobozeno až do výše sedmi procent měsíčních tržeb restaurace a úprava se má týkat zaměstnanců restaurací, kaváren a hospod, například číšníků, servírek, barmanů nebo kuchařů.
K 24. srpnu 2026 však jde stále o legislativní změnu, která ještě neplatí. Sněmovna návrh schválila a postoupila jej Senátu. Ministerstvo financí počítá s tím, že nový systém EET začne fungovat od roku 2027. Nelze proto nové osvobození vztahovat na spropitné vyplácené podle současných pravidel.
O rozdělení rozhodují pravidla konkrétní restaurace
Ani digitální forma spropitného sama o sobě neurčuje, který zaměstnanec peníze nakonec dostane. V některých provozovnách se částka přiřadí pracovníkovi, který daný stůl obsluhoval. Jinde se veškeré spropitné shromažďuje a následně rozděluje mezi celý tým, takže část dostanou také kuchaři, barmani nebo další zaměstnanci.
Právě zde se cesta digitálního spropitného může od bankovky položené na stůl nejvíce lišit. Zákazník může mít pocit, že patnáct procent na terminálu posílá konkrétní servírce, ve skutečnosti však může částka skončit ve společném fondu a být rozdělena podle interních pravidel podniku.
Digitální spropitné přesto řeší jeden praktický problém, který se s ústupem hotovosti zvětšuje: lidé mohou chtít personál odměnit, ale jednoduše u sebe nemají bankovky ani mince. Výzkumy digitálních plateb současně ukazují, že způsob, jakým terminál možnost spropitného nabídne, není neutrální. Velikost navržených procent, jejich pořadí nebo způsob zobrazení částky mohou výsledné rozhodnutí ovlivňovat.
Když tedy terminál nabídne 10, 15 nebo 20 procent, host nemusí mít pocit, že stojí před povinným výběrem ze tří sazeb. Povinný je účet. Bakšiš zůstává jeho rozhodnutím. A komu nakonec digitální odměna připadne, záleží vedle daňových pravidel také na tom, jak má konkrétní restaurace rozdělování spropitného nastavené.
