Sdílet
Celý tenhle podivný příběh začíná v polovině 19. století, v době vrcholící viktoriánské éry, kdy se medicína bizarně proplétala s puritánskou vírou. Klíčovou postavou byl nejdříve reverend Sylvester Graham, vynálezce známých celozrnných Grahamových krekrů. Graham byl přesvědčen, že vzrušení všeho druhu, od konzumace masa a koření až po pití kávy, vede k nemravnosti. Jeho učení se stalo základem pro mladého lékaře Johna Harveyho Kellogga, který vedl slavné sanatorium v Battle Creeku v Michiganu.
Sanatorium jako laboratoř čistoty
Kellogg nebyl jen tak nějaký doktor. Byl to zapálený adventista sedmého dne a fanatik do „biologického žití“. Věřil, že veškeré zlo světa pramení ze střev a z přílišného vzrušení těla. Maso, pálivé koření nebo dokonce i sladkosti podle něj rozpalovaly krev a vedly lidi k „sebeukájení“, kterou považoval za příčinu všeho od rakoviny děložního čípku až po šílenství.
V sanatoriu v Battle Creeku proto panoval drsný režim. Pacienti museli jíst fádní, nevýraznou a nekysnutou stravu, která měla jejich libido doslova uspat. Kellogg experimentoval s různými obilovinami, aby vytvořil ideální „protisexuální“ jídlo.
Kukuřičné lupínky vznikly v podstatě náhodou v roce 1894, když John se svým bratrem Willem Keithem Kelloggem nechali omylem uvařenou pšenici oschnout a následně ji protáhli válečkovým strojem. Místo plochých plátů těsta vznikly křupavé lupínky.
Bratrský souboj o cukr
Zatímco John viděl v lupíncích dar z nebes, který udrží lidstvo cudné, jeho bratr Will měl mnohem přízemnější, ale geniálnější instinkt. Will pochopil, že ta fádní, hmota bez chuti, kterou John nutil pacientům, se široké veřejnosti nikdy neprodá. Chtěl do lupínků přidat cukr, aby chutnaly masám.
John Harvey Kellogg s tím kategoricky nesouhlasil. Cukr byl pro něj další „excitant“, který by zničil celý duchovní účel lupínků. Spor mezi bratry byl tak ostrý, že skončil u soudu a doživotním odcizením. Will nakonec vyhrál, založil společnost Battle Creek Toasted Corn Flake Company (dnešní Kellogg’s) a začal kukuřičné lupínky masivně sladit a propagovat.
Zatímco Will budoval impérium, John dál v sanatoriu prováděl své šílené procedury, včetně klystýrů litry jogurtu nebo ozařování pacientů světlem. Je ironií osudu, že značka, která dnes nese jeho jméno, uspěla právě proto, že zradila jeho původní asketickou vizi.
Dědictví, které chutná jinak
Kelloggovo snažení o celosvětovou cudnost skrze cereálie sice neuspělo, ale navždy změnilo to, jak svět snídá. Před lupínky jedli lidé k snídani buď těžká masitá jídla, u bohatých, nebo kaše, u chudých. Kellogg’s přinesli revoluci: jídlo „přímo z krabice“.
Vědecké studie, jako například ty citované v National Institutes of Health (NIH), sice potvrzují, že strava ovlivňuje naše hormony, ale rozhodně ne tak mechanicky, jak si John Harvey představoval. Kukuřičné lupínky nás sice „hříšných myšlenek“ nezbavily, ale staly se první vysoce průmyslově zpracovanou potravinou, která ovládla globální trh.
Příběh cornflakes je mementem, jak moc může osobní obsese ovlivnit to, co máme na talíři. Kukuřičné lupínky nejsou jen křupavá snídaně, jsou pozůstatkem války proti lidské sexualitě, kterou fanatický lékař prohrál s vlastním bratrem a silou volného trhu. Dnes už v nich „lék na mravnost“ nikdo nevidí, ale jejich původ zůstává jednou z nejbizarnějších kapitol moderních dějin.
Celý tenhle příběh o lupíncích vlastně ukazuje, jak se z fanatického omezování lidské přirozenosti stal paradoxně jeden z nejsladších byznysů historie. Je až komické sledovat, jak se Johnovy asketické vize o „čisté společnosti“ rozplynuly v miliardách prodaných krabic, které jsou dnes plné cukru a barevných „maršmelounů“. Je to jasný důkaz, že chuť a lidská touha po požitku vždycky nakonec přebijí i ty nejpřísnější zákazy. Z náboženské zbraně proti intimitě se stala obyčejná komodita, kterou dnes mechanicky „chroupeme“ u televize.
