Sdílet
Antibiotická rezistence bezpochyby představuje globální problém. Vzniká tam, kde se antibiotika používají nadbytečně, nesprávně nebo bez diagnostické opory. Mikroorganismy se adaptují, léčba slábne a medicína musí reagovat. Tento proces nelze zvrátit, pouze zpomalit.
Zajímavé však je, jak snadno se tento odborný koncept přenesl do jiné roviny – do představy, že rezistence „přichází“ s potravinami. Sociální sítě jsou plné tvrzení o tom, že maso a mléko obsahují nadbytek léčiv. Někteří spotřebitelé na základě těchto obav mění jídelníček. Jenže tato logická zkratka se českými daty nepodkládá.
Česká praxe je doslova příkladná
Dlouhodobý trend je konzistentní: od roku 2008 klesla spotřeba veterinárních antibiotik téměř o sedmdesát procent. Nejde o symbolickou korekci, ale o strukturální změnu. Modernější diagnostické postupy, přísnější regulace, důraz na prevenci a welfare, stejně jako profesionálnější přístup chovatelů – to vše společně vytváří prostředí, v němž je užívání antibiotik skutečně racionálnější.
Česká republika se dlouhodobě drží pod unijním průměrem. A tato skutečnost se promítá i do kontrol potravin.
1700 analýz a jeden jediný nález
Státní veterinární správa každoročně provádí rozsáhlý monitoring reziduí: maso, mléko, vejce, med, ryby i orgány zvířat. Jen v loňském roce šlo o více než 1700 analytických vyšetření. A výsledek? Pouhý jeden případ překročení limitu. „V loňském roce jsme zaznamenali jediný případ překročení limitu, který byl okamžitě vyřešen a potravina se ke spotřebiteli nedostala,“ uvádí mluvčí SVS Petr Vorlíček. Šlo o játra jedné prasnice s vyšší hodnotou dihydrostreptomycinu.
Produkt byl zlikvidován, chov napraven. Jde tak o potvrzení, že systém funguje. Ochranné lhůty, které musí být po podání léčiva dodrženy, jsou standardem. Pokud se dodrží, rezidua v potravinách nejsou.
Čeho se bojíme, když se bojíme antibiotik?
Antibiotika mají v povědomí veřejnosti silný emocionální náboj. Myšlenka, že by se mohla „skrývat“ v jídle, přirozeně vzbuzuje nedůvěru. Jenže data říkají pravý opak toho, co naznačují zkratkovité úvahy na sociálních sítích.
Český kontrolní systém je robustní a jeho výsledky dlouhodobě konzistentní: nadlimitní rezidua jsou ojedinělá a zachycená včas. Riziko, že se obdobný případ dostane až k zákazníkovi, je extrémně nízké.
Antibiotická rezistence zůstává vážným medicínským tématem. Ne však v podobě, kterou někteří spotřebitelé přisuzují českým potravinám. Česká data ukazují, že tento strach je mýtem, který přežívá spíše z dynamiky veřejné debaty než z reality laboratorních výsledků.
A tam, kde mají rozhodovat fakta, je užitečné připomínat: současná čísla jsou jednoznačná.
