Sdílet
Běžné suroviny mají často mnohem větší potenciál, než jaký jim běžně přisuzujeme. Chleba, zelenina, ovoce, tedy obyčejné položky z naší kuchyně, dokážou vyprávět příběh, vytvořit atmosféru a dokonce posloužit jako svébytný umělecký materiál.
Trend, který spojuje jídlo, estetiku a zážitek, roste nejen díky sociálním sítím, ale i díky vědeckým úvahám o „jedlé estetice“, tedy o způsobu, jak vizuální stránka jídla ovlivňuje naše vnímání a emoce. Jídlo se stává médiem pro vyjádření, a to ať už jde o kompozici, barvy nebo samotný proces tvorby.
Toasty, které vůbec nechápete
Jedním z nejhezčích příkladů je fenomén kreativních toastů od vědecké pracovnice Manami Sasaki, jež inspiruje food-stylisty po celém světě. Umělci i amatérští tvůrci začali v posledních letech z plátků chleba vytvářet malé obrazy, od přírodních scenérií po minimalistické grafiky, pomocí ovoce, zeleniny, past či semínek. Nejde přitom jen o další instagramový trend vzniklý pro efekt.
Jak prokázala i věda, vizuální krása jídla ovlivňuje nejen to, jak nám chutná, ale také jak se při jídle cítíme. Když je pokrm esteticky harmonický, naše očekávání chuti se zvyšuje a celkový zážitek je intenzivnější. Estetické uspořádání jídla zvyšuje subjektivní vnímání kvality a připravenosti pokrmu. Ostatně i proto všechny food magazíny zaměstnávají perfektní stylisty a fotografy, kteří dokáží z obyčejného toastu udělat obraz. A ono to opravdu funguje.
Stačí si uvědomit barvy a textury, které máte doma. Plátek okurky může být list, borůvka oko, šlehačka obláček. To je kouzlo jednoduchosti.
Kreativita je i formou uklidnění
Kreativní práce s běžnými surovinami má ještě jeden rozměr. Uklidňuje. Proces krájení, skládání a aranžování vyžaduje pozornost, soustředění a také trochu hravosti. Podobně jako u mindful cooking může být samotná tvorba způsobem, jak se na pár minut odpojit od každodenního stresu a udělat něco krásného jen pro sebe. Estetické zacházení s jídlem podporuje prožitek a pozitivní emoce. A přitom nejde o nic složitého. Z ovoce se dají tvořit malé mandaly nebo jednobarevné minimalistické kompozice. Mrkev se při správném krájení změní v květ, plátek řepy může připomínat akvarel, pestře složený salát může připomínat abstraktní obraz. Jídlo najednou není jen konzumace, je to hra. A kdo si hraje, ten nejen lépe jí, ale také se lépe cítí.
Když se zamyslíme nad inspirací v Česku, stále více bister a restaurací pracuje se vzhledem jídla jako se zásadní součástí zážitku. Například pražské Eska si zakládá na jednoduché kráse obyčejných potravin, jak často zmiňují i recenze. Jejich chléb se šlehačkovým máslem je ikonou právě proto, že staví na estetice kontrastu, textury a autenticity.
Podobně brněnské Café Morgal, které pravidelně skloňuje propojení jídla a uměleckého prostoru, nabízí pokrmy, které vizuálně ladí s interiérem galerie a hrají si s minimalismem i barvou.
A v Českých Budějovicích získává pozornost Bistro Cobliha, kde recenze vyzdvihují kompozici talíře, která vypadá jako by ji aranžoval malíř.
Jak je vidět, česká gastronomie se pod světovou taktovkou strašně posunula. Hosté dnes chtějí jídlo, které nejen skvěle chutná, ale také vyvolává emoci. Umělecké pojetí je k tomu přímou cestou.
I když tomu možná nevěříte, dokážete to i doma: Vezměte toast, kousek sýra, trochu ovoce nebo zeleniny a zkuste před obědem vytvořit mini-obraz. Každý pokrm může být plátnem. Všímejte si barev – žlutá paprika zvýrazní modrou borůvku, zelená okurka dodá klid, červená řepa působí dramaticky. Postačí čtvrthodina, trochu fantazie a chuť si hrát. A potom už jen dvě věci: vyfoťte si výsledek a snězte ho. Protože nejkrásnější umění je to, které potěší všechny smysly.
