Sdílet
Bílá čokoláda nevznikla z gurmánské vášně, ale z čisté pragmatičnosti. Švýcarská firma Nestlé hledala využití přebytků kakaového másla, které zůstávalo po lisování bobů na kakaový prášek. Výsledkem byl první Milkybar z roku 1936, určený dětem, kterým byla hořkost pravé čokolády proti srsti. Kritici si neodpustili jedovatou poznámku: spíš než čokoláda je to „cukrová poleva v kabátě“.
Dlouhá desetiletí byla bílá čokoláda v USA outsiderem. Tamní FDA ji odmítala uznat jako čokoládu, protože neobsahuje kakaovou sušinu, jen kakaové máslo. Teprve v roce 2002 přišlo oficiální posvěcení – a stanovilo se, že bílá čokoláda musí obsahovat alespoň 20 % kakaového másla, 14 % mléčné sušiny a 3,5 % mléčného tuku. Do té doby se prodávala pod nicneříkajícím označením „candy“.
Evropské kompromisy a čokoládové války
Také Evropa si prošla vlastní čokoládovou roztržkou. V 90. letech se v Bruselu debatovalo o tom, zda povolit přídavek rostlinných tuků do čokolád. Tradiční producenti – Belgie, Francie či Itálie – tvrdě protestovali, zatímco Velká Británie tlačila na legalizaci. Nakonec zvítězil kompromis: do 5 % ano, ale musí to být uvedeno na obalu. Pro bílou čokoládu, často „ošizenou“ levnějšími tuky, to byl zásadní zlom.
Odborníci se dodnes neshodnou, zda má bílá čokoláda skutečnou kulinární hodnotu. Francouzský mistr Pierre Hermé ji nazval „nejdiskrétnější z čokolád“, protože nechává vyniknout koření. Britský kritik Nigel Slater ji naopak přirovnal k „jedlé omítce“. A tak zatímco jedni ji povyšují na sofistikovanou ingredienci moderní cukrařiny, druzí ji zatracují jako kýč.
Kuriózní skandály z regálů
V roce 2013 otřásl britskými médii menší skandál: testy odhalily, že část levných tabulek „white chocolate“ neobsahuje dost kakaového másla, aby vůbec mohla nést tento název. Supermarkety musely šarže přeznačit na „cukrovinky s příchutí bílé čokolády“. Spotřebitelé si z toho dělali legraci: „Je to čokoláda, nebo už jen drahá cukrová křída?“
Rebelka, která přežila
Bílá čokoláda se narodila z přebytků, přežila legislativní spory i posměšky kritiků. Dnes má své pevné místo – ať už v podobě levných tabulek v supermarketu, nebo luxusních pralinek od artisan chocolatierů. A i když nikdy nebude antioxidantovým šampionem, zůstává sladkým symbolem toho, že i outsider se může stát klasikou.
Pět největších mýtů o bílé čokoládě
1. Bílá čokoláda není čokoláda
Není to tak jednoduché. Legislativně je uznaná jako čokoláda – díky obsahu kakaového másla. Jen v ní chybí kakaový prášek, tedy hlavní zdroj chuti a antioxidantů.
2. Bílá čokoláda je jen cukr a tuk
Ano, má jich hodně. Ale kvalitní výrobky s vysokým obsahem kakaového másla a pravou vanilkou nabízejí jemné aroma, které imitace nemají.
3. Je určená jen pro děti
Historicky ano. Dnes ji však špičkoví cukráři používají v sofistikovaných dezertech, kde zvýrazňuje chutě ovoce či koření.
4. Neexistuje kvalitní bílá čokoláda
Opak je pravdou – výrobci jako Valrhona nebo malí čeští čokolatiéři dokazují, že bílá může být luxusní.
5. Je zdravá stejně jako hořká čokoláda
Bohužel ne. Nemá flavonoidy ani antioxidanty. Je to čistě potěšení pro chuťové buňky, nikoli pro zdraví.
