Sdílet
V jádru všeho stojí dva zcela odlišné mechanismy: hlad a chuť. Zatímco hlad je biologickou potřebou řízenou hladinou krevního cukru, zásobami energie a signály z trávicí soustavy, chuť je záležitostí mozku. Vyvolávají ji emoce, zvyky, smyslové podněty a hlavně — náš systém odměn.
V nedávné studii publikované v prestižním časopise Science (Alhadeff et al., 2023) němečtí vědci ukázali, že chuť na sladké funguje na zcela specifickém nervovém okruhu. Ten propojuje hypotalamus – oblast mozku regulující pocit sytosti – s centry potěšení, která uvolňují dopamin, neurotransmiter spojený s motivací a příjemnými pocity.
Experimenty na myších odhalily, že i po sytém jídle byly ochotné sníst šestkrát více kalorií v podobě sladkostí než v běžné potravě. A když vědci sledovali jejich mozkovou aktivitu, zjistili, že sladké pamlsky aktivují uvolňování β-endorfinů — látek, které působí na opioidní receptory a v podstatě „vypínají“ signály nasycení. Tělo je plné, ale mozek touží dál.
Podobný okruh funguje i u lidí. „Sladké není pro organismus problém kvůli samotnému cukru, ale kvůli kombinaci jeho rychlé dostupnosti, návykového účinku na systém odměn a schopnosti krátkodobě zlepšit náladu,“ vysvětluje pro Psychology Today neurovědkyně dr. Nicole Avena z Princeton University (Avena et al., 2019).
Právě stres, úzkost nebo smutek jsou spouštěči, kdy saháme po čokoládě či dortu, i když fyzickou potřebu nemáme. Mozek hledá krátkodobou emoční úlevu. Podobně jako u jiných návykových podnětů (od alkoholu po určité vizuální podněty) zde dochází k vytváření podmíněných reflexů: čím častěji jíme sladké ve stresu, tím více se tento vzorec upevňuje.
Výzkum rovněž ukázal, že čím častěji si určitou pochoutku dopřáváme, tím silnější chuť na ni máme. Nejde pouze o fyziologii, ale o naučený návyk. Zároveň však nelze vše redukovat na pouhou slabou vůli jednotlivce. Vstupuje zde genetická predispozice, emoční nastavení i dostupnost vysoce zpracovaných potravin na každém rohu.
Vědci nyní zkoumají, jak by bylo možné tento endorfinový okruh ovlivnit. V experimentální fázi již pracují s tzv. optogenetikou, kdy světelnými impulzy umí u myší „vypínat“ specifické skupiny neuronů, a tím omezovat chuť na sladké. U lidí zatím zůstává cestou zejména prevence — vyvážená strava bohatá na bílkoviny, vlákninu a zdravé tuky pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a snižovat propady, které později vedou k neodolatelné chuti na dezert.
Příště, až vás po obědě zláká kousek čokoládového dortu, zkuste se na chvíli zastavit. Není to slabost. Je to jen váš mozek, který si na chvíli spletl hlad s touhou po krátkém záblesku štěstí.
Zdroj: Psychology Today
