Sdílet
Cukrová daň se vrací s pravidelností, která by v jiných oblastech veřejného zdraví byla téměř záviděníhodná. Německo chce od roku 2028 vybírat daň ze silně slazených nápojů. Koalice CDU/CSU a SPD se podle ČTK odvolávající se na agenturu DPA dohodla, že výrobcům poskytne o půl roku více času a původně navržené dvě sazby nahradí třemi. Čím více cukru nápoj obsahuje, tím vyšší má být odvod. Návrh ještě čeká na schválení Spolkovým sněmem.
Daň má dopadnout na limonády, ledové čaje či energetické nápoje. Říjnový návrh stanovil hranici zdanění na pěti gramech cukru ve sto mililitrech a počítal s odvody 26 nebo 32 centů za litr, tedy přibližně 6,3 až 7,8 koruny. U dvoulitrové lahve by tak samotná daň představovala zhruba třináct až šestnáct korun. Nápoje bez cukru slazené umělými sladidly měly zůstat mimo zdanění.
Už tehdy bylo zřejmé, že se nehraje pouze o zdraví. Německé ministerstvo financí v původních propočtech očekávalo v roce 2028 příjem 925 milionů eur. Pro státní pokladnu je tedy přínos snadno představitelný. U spotřebitele je odpověď podstatně složitější.
Obezita se další daní nevyřeší
V Česku patří k dlouhodobým odpůrcům zvláštního zdanění Potravinářská komora. „Podle zkušeností ze zahraničí nebylo prokázáno, že zdanění slazených nápojů má vliv na snížení míry obezity v populaci,“ uvedla její prezidentka Dana Večeřová v tiskové zprávě z 1. července 2024.
Namísto dalšího zvyšování daní doporučovala investovat do prevence, vzdělávání spotřebitelů, dětského sportu a výuky nutriční gramotnosti. Obdobný postoj hájila také v pořadu Události, komentáře 4. července 2024, jak dokládá záznam na webu komory. Podstatou její argumentace je, že obezita představuje mnohem složitější problém, než aby ji vyřešilo zdražení jedné skupiny výrobků.
Tato výhrada má své opodstatnění. Od daně z limonády nelze očekávat, že napraví celý jídelníček, nedostatek pohybu nebo prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Současně jde o stanovisko organizace zastupující výrobce potravin a nápojů. Její ekonomické námitky patří do debaty stejně jako zdravotní argumenty, každé však odpovídají na trochu jinou otázku.
Česko nebylo jednotně proti
Odmítavý postoj potravinářů nelze automaticky zaměňovat za jednotný postoj České republiky. V roce 2024 daň prosazoval tehdejší ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Podle České televize ji podporovaly TOP 09, STAN a Piráti, zatímco ODS a lidovci byli proti. Ministr financí Zbyněk Stanjura tehdy avizoval, že vláda další zásadní daňové změny nechystá.
Z těchto podkladů tedy nelze vyvodit, že Česko daň odmítlo na základě jednoznačného důkazu její neúčinnosti. Politická shoda chyběla a názory na přínosy se rozcházely. Spor ostatně pokračuje: think tank Ministr zdraví letos v lednu zveřejnil model možných dopadů dvacetiprocentního zdanění. Odhadl přibližně 1,1 miliardy korun úspor ve zdravotnictví během deseti let.
Méně prodaných limonád ještě neznamená méně obezity
Právě v rozlišování výsledků se celá debata často zadrhne. Zdražily nápoje? Kupují jich lidé méně? Obsahují méně cukru? Změnil se celkový energetický příjem? A projevilo se to na zdraví? To jsou navazující otázky, nikoli synonyma.
Rozsáhlý přehled v časopise JAMA Network Open z roku 2022 zahrnul 86 studií; 62 vstoupilo do metaanalýzy. Zdanění bylo v souhrnu spojeno s přibližně patnáctiprocentním poklesem prodeje slazených nápojů. Výsledky se mezi zeměmi a jednotlivými podobami daně výrazně lišily.
Takové zjištění nelze přeložit jako patnáctiprocentní úbytek obezity. Nelze je ale ani označit za nulový účinek. Pokud chceme posuzovat zdravotní přínos, potřebujeme sledovat také to, čím lidé zdaněné nápoje nahrazují a jak se mění jejich celková strava.
Daň může změnit recepturu dřív než zákazníka
Britská zkušenost ukazuje ještě jinou cestu. Daň odstupňovaná podle obsahu cukru dává výrobcům finanční důvod upravit složení tak, aby se dostali pod hranici zdanění. Spotřebitel pak může kupovat stejnou značku a přesto přijímat méně cukru.
Podle britského vládního vyhodnocení se mezi lety 2015 a 2024 průměrný obsah cukru na sto mililitrů, vážený objemem prodeje, u nápojů spadajících do působnosti daně snížil o 47,4 procenta.
Ani zdravotní výsledky nejsou jednoduše černobílé. Studie v PLOS Medicine zjistila u anglických dívek ve věku deset až jedenáct let přibližně o osm procent nižší relativní výskyt obezity oproti vývoji očekávanému z předchozích trendů. U stejně starých chlapců ani u mladších dětí obdobný celkový přínos nezjistila.
Dánsko daň zrušilo. Příběh tím ale nekončí
Odpůrci často připomínají Dánsko, které nápojovou daň skutečně odstranilo od roku 2014. Dánské ministerstvo daní uvádělo mezi důvody omezení přeshraničních nákupů a podporu domácí ekonomiky. Vyšší cena totiž může přimět zákazníka nejen k jiné volbě, ale také k cestě za hranice.
To je podstatná výhrada k praktickému fungování daně. Samotné zrušení však nedokazuje, že všechny obdobné odvody všude selhávají. Ukazuje, že zdravotní záměr musí obstát i v prostředí skutečného trhu.
Komu tedy může cukrová daň prospět? Státu přináší příjem, výrobcům vytváří pobídku ke změně složení a části populace může pomoci snížit příjem cukru. Zákazníkovi, který nadále kupuje stejný zdaněný nápoj, ovšem může především zvýšit účet. Oprávněná otázka proto zní, zda konkrétní nastavení přinese dostatečný zdravotní užitek, jak rozdělí náklady a k čemu stát výnos použije. Prevence, vzdělávání a pohyb zůstávají nezbytné. Daň je může doplnit; slibovat, že je nahradí, by znamenalo prodávat veřejnosti další přeslazený příběh.
