Sdílet
Janek Rubeš a Honza Mikulka dlouhodobě upozorňují na turistické pasti, předražené služby i nepoctivé praktiky v hlavním městě. Jejich tvorba ale zahrnuje také doporučení restaurací, kaváren a míst, která běžní návštěvníci snadno přehlédnou. Jak vysvětlili v rozhovoru, anglický kanál Honest Guide vznikl s cílem představit Prahu očima místních. Český projekt Kluci z Prahy pak poskytl prostor i tématům určeným především domácímu publiku. Novinky
V jedné ze svých videoreportáží z pražských restaurací se zaměřili na podnik vystupující pod názvem Švejk. Objednali si běžná jídla a nápoje a následně zkušenost porovnali s návštěvou nedaleké restaurace. Vedle cen hodnotili chuť pokrmů, komunikaci s obsluhou i příplatky. Jejich výhrady se přitom vztahují ke konkrétní návštěvě a provozovně; nelze je automaticky vztahovat na všechny restaurace nesoucí Švejkovo jméno.
Návrat do podniku, který už znali
Tvůrci v reportáži připomínají, že s podnikem mají předchozí zkušenost. Při dřívější návštěvě upozorňovali na příplatky za příbor, kečup a krabičku na jídlo. Při návratu proto sledovali také to, zda se způsob účtování změnil.
Tentokrát se některé dříve kritizované položky na účtu neobjevily. Podle popisu návštěvy zaměstnankyně uvedla, že se kuvert již neúčtuje a krabička na jídlo je zdarma. Z toho však nelze spolehlivě vyvozovat, zda šlo o trvalou změnu pravidel, nebo o postup při konkrétní návštěvě. Původní tvrzení, že obsluha na příplatky pouze zapomněla, proto není namístě vydávat za prokázaný fakt.
Výhrady k řízku i obsluze
Dvojice si objednala pivo, limonádu, řízek a smažený sýr. Během návštěvy kritizovala komunikaci s obsluhou, chuť limonády i provedení jídel. Řízek podle jejich hodnocení působil suchým dojmem, výhrady měli také ke kečupu a dodatečnému donesení hranolků.
Jde o hodnocení autorů reportáže, nikoli o výsledek odborného testu nebo hygienické kontroly. Podstatou jejich kritiky byl především nepoměr mezi tím, kolik za oběd zaplatili, a zážitkem, který si z restaurace odnesli.
Účet za objednané položky podle reportáže činil 1 054 korun. Stejnou částku uvádí také článek serveru Interez věnovaný této návštěvě. Ten zároveň popisuje navýšení konečné platby na 1 159 korun jako připočtené obslužné. Bez ověření samotného průběhu placení proto není přesné označovat rozdíl za dobrovolné spropitné.
O ulici dál účet za 456 korun
Poté se tvůrci přesunuli do nedaleké restaurace, kde si objednali podobná jídla a nápoje. Tentokrát hodnotili řízek, smažený sýr i přílohy příznivěji. Účet činil 456 korun, tedy o 598 korun méně než základní účet v prvním podniku.
Nešlo ovšem o zcela totožné objednávky za stejných podmínek. Lišily se některé přílohy a roli hrála také nabídka denního menu ve druhé restauraci. Rozdíl proto nelze prezentovat jako přesné cenové srovnání stejného oběda. Reportáž především zachycuje dvě odlišné zákaznické zkušenosti, při nichž levnější návštěva dopadla podle autorů lépe i chuťově.
Vysoká cena sama o sobě podvod nedokazuje
Označení turistická past používají tvůrci pro podniky, u nichž podle jejich zkušenosti cena neodpovídá tomu, co host dostane. Samotná vysoká cena však ještě nedokazuje nepoctivé jednání. Je třeba rozlišovat mezi drahým jídlem, subjektivně špatným gastronomickým zážitkem a konkrétními nesrovnalostmi při účtování.
Rubeš s Mikulkou zároveň odmítají představu, že se v historickém centru Prahy nedá slušně najíst. Už v rozhovoru pro Novinky upozorňovali, že problematické restaurace představují jen část nabídky a že i v turisticky vytížených místech lze najít podniky s přijatelnými cenami.
Před objednáním se proto vyplatí projít jídelní lístek včetně cen příloh a omáček a ověřit si případné obslužné či další příplatky. Recenze mohou při výběru pomoci, nejsou však neomylné. A ceny zachycené v reportáži vypovídají o době natáčení, nikoli automaticky o dnešní nabídce restaurací.
