Sdílet
Na šest hektarů velkém pozemku nedaleko Orlické přehrady buduje rodinné hospodářství, kde přibývají noví zvířecí obyvatelé, rodí se jehňata a zelenina už dávno neroste jen pro vlastní potřebu. A zatímco se jeho početná zvířecí rodina dál rozrůstá, herec má stále smělejší plány. Chce vybudovat certifikovanou biofarmu a zajistit rodině většinu potravin z vlastní produkce.
Kdo by si myslel, že si Vojta Kotek pořídil farmu jako další výstřední rozmar známého herce, musel by se podívat na jeho ruce. „Podle mě mám mozoly ze sekeromotyky, což je můj oblíbený nástroj. Na jedné straně je ostrý jako sekera a na té druhé je ostrá motyka. S tím uděláte opravdu hodně věcí,“ popsal v rozhovoru pro Novinky.cz.
Když ji vzal poprvé do ruky, po dvou hodinách práce měl pocit, že už ji nezvedne. Dnes s ní podle svých slov dokáže pracovat podstatně déle. „Přiznám se i k tomu, že jsem nečekal, že fyzická práce může až tolik bolet,“ svěřil se. Člověk, jehož profese byla dlouhá léta spojena především s filmovým natáčením, tak objevuje něco, co generace zemědělců znají velmi dobře. Na poli totiž příliš nezáleží na tom, kolik máte fanoušků nebo filmových rolí. Úroda se řídí počasím, půdou a tím, kolik práce jí věnujete.
Rodina se rozrůstá. Na farmě přibývají jehňata i další zvířata
Zvířecí rodinka se také utěšeně rozrůstá. K ovcím, slepicím a kachnám postupně přibývají další obyvatelé hospodářství. Na pozemcích se pasou také koně, kteří patří Kotkovu příteli a sousedovi. V nové řadě dokumentárního seriálu Farma Vojty Kotka se mají objevit rovněž kozy.
Velkou událostí bylo narození prvních jehňat. Kotek se totiž už na začátku roku pochlubil, že jeho beran Hrošák úspěšně zabřezl obě ovečky.
„Beran Hrošák se činil! A druhý test březosti potvrdil, že se na obou našich ovečkách činil dobře! Bude z něj táta, naše ovečky budou mámy a my budeme hrdí chovatelé!“ oznámil tehdy podle eXtra.cz.
V dubnu se na farmě skutečně objevila malá černá jehňata s bílými skvrnami. Radost z nových přírůstků byla o to větší, že předchozí zkušenosti s chovem ovcí nebyly vždy příjemné. Zvířata se totiž potýkala s parazitární nákazou, která souvisela s podmínkami mokřadních pastvin. Jedna z ovcí onemocnění nepřežila.
„Zjistili jsme, že ovce jsou nemocné z mokřadů, které byly zdrojem nákazy parazity,“ popsal herec.
Zkušenost mu připomněla, že chov hospodářských zvířat není totéž co péče o domácí mazlíčky. Vedle radosti z mláďat přináší také veterinární výdaje, řešení nemocí a někdy i nepříjemná rozhodnutí.
Ovce navíc na farmě nemají pouze produkční význam. Pomáhají udržovat travní porosty a nahrazují část práce se zemědělskou technikou. Protože se na některých plochách vyskytují mokřady a chráněné rostliny, musí se jejich pastva pečlivě řídit pomocí přenosných ohrad.
„Ovce jsou lehké, nahradí techniku. Jsou navíc ekologické,“ vysvětlil Kotek pro Novinky. Správně nastavená pastva může pomáhat udržovat druhovou pestrost porostů, při nevhodném zatížení však může vegetaci i půdu poškodit.
Od filmových kamer k venkovskému životu
Rozhodnutí stát se farmářem nebylo tak náhlé, jak by se mohlo zdát. Kotek měl k venkovskému životu blízko už v dětství. Jeho rodiče vlastnili statek, který sami opravovali, a budoucí herec na něm trávil víkendy i prázdniny. Přestože rodina nemovitost později prodala, vzpomínky na život mimo město v něm zůstaly.
Když pak přišel o otce Václava Kotka a sám prodělal vážnou nehodu na motocyklu, při níž utrpěl zlomeniny obratlů, začal o svém životě uvažovat jinak. Nakonec se rozhodl investovat do pozemku v Kozárovicích na Příbramsku, kde chtěl se svou rodinou vybudovat vlastní hospodářství.
Místo nedaleko Orlické přehrady nabízí pastviny, lesní porosty, rybník i zatopený lom. Jenže mezi romantickou představou života na venkově a každodenní realitou zemědělce je pořádný rozdíl.
Zpočátku neměli k dispozici hotový statek ani potřebné hospodářské zázemí. Museli řešit přívod vody, elektřinu, oplocení, přístupy na pozemek i budovy pro zvířata. První období trávili v maringotce. Dnes už rodina bydlí v dokončeném domě, ale práce zdaleka nekončí.
„Člověk si pořád plánuje, až udělá tohle a tamto… Nikdy se nezastaví a neřekne: ‚Vždyť jsme toho zvládli strašně moc,‘“ popsala Radana Kotková v říjnovém rozhovoru pro iDNES.cz. Aktuálně například pokračují ve stavbě stodoly.
Zeleninu už nepěstují jen pro sebe
Významnou součástí hospodářství se postupně stává pěstování vlastní zeleniny. Kotkovi začínali s bramborami a několika dalšími plodinami, postupně ale rozšířili záhony i druhovou skladbu výpěstků.
O rostlinnou produkci se stará především Radana. Po prvních pěstitelských neúspěších se dokonce rozhodla doplnit si zemědělské vzdělání. Studium nakonec kvůli péči o malého syna a časové náročnosti nedokončila. Znalosti proto získává především vlastní zkušeností, četbou a od místních hospodářů.
První neúspěchy ji přivedly také k otázce, jak správně střídat plodiny a jak využívat meziplodiny ke zlepšení půdních vlastností. Právě osevní postupy patří mezi základní opatření, která mohou pomáhat omezovat tlak některých chorob a škůdců a přispívat k udržení půdní úrodnosti.
Že se rodina postupně posouvá od zahrádkaření k zemědělské produkci, ukázaly první vlastní farmářské trhy, které Kotkovi uspořádali 24. září v Kozárovicích. Návštěvníkům nabídli brambory, mrkev, rajčata, vejce a další produkty ze svého hospodářství. Zájem byl podle reportáže eXtra.cz značný.
Pro začínající farmu šlo o důležitý milník. Doposud totiž úroda sloužila především samotné rodině. Ve chvíli, kdy se produkty začínají prodávat, přibývají povinnosti spojené s bezpečností potravin, skladováním, označováním i dodržováním hygienických pravidel.
Pozornost si zaslouží zejména produkce vajec. Podle Radany Kotkové snášejí jejich slepice přibližně 25 až 30 vajec denně, což už významně převyšuje běžnou spotřebu tříčlenné domácnosti. Proto začali uvažovat také o pravidelném prodeji. O možnosti zřídit vejcomat nebo prodávat vejce přímo ze dvora rodina hovořila, podle dostupných vyjádření však takový systém zatím nezavedla.
Kotek chce skutečnou biofarmu. A jednou také vlastní mléko a med
Kotek se netají tím, že by jednou rád nakupoval v obchodech jen to, co si sám nedokáže vypěstovat nebo vyprodukovat. Za cíl si stanovil pokrýt zhruba 70 procent potravinových potřeb své rodiny. Vedle zeleniny a vajec by proto časem chtěl získávat také vlastní mléko a med. V jeho plánech se objevily včely i kráva, zatím však zůstává především u toho, co zvládne obstarat se současným vybavením a zkušenostmi.
Velké ambice má také s ekologickým hospodařením. Nestačí mu, že zelenina pochází z vlastní zahrady a že ví, čím krmí svá zvířata. Rád by pro celou farmu získal oficiální ekologickou certifikaci. To ovšem znamená podřídit se pravidlům, která jsou podstatně přísnější než pouhé rozhodnutí obejít se bez běžných chemických postřiků. Kontroluje se způsob obdělávání půdy, původ osiva, používaná hnojiva, krmiva i podmínky chovu zvířat. Hospodář navíc musí vést předepsanou evidenci a počítat s pravidelnými kontrolami.
Kotkovy proto čeká přechodné období, během něhož musí prokázat, že požadavky ekologického zemědělství skutečně dodržují. U běžných jednoletých plodin zpravidla trvá nejméně dva roky před výsevem. Teprve po splnění příslušných podmínek mohou být výsledné produkty prodávány s označením bio.
Právě další pěstitelskou sezonu chtějí manželé věnovat tomu, aby hospodaření dostalo pevnější řád. První rok jim totiž ukázal, že samotné nadšení nestačí. Někde se nedařilo zelenině, jinde komplikovala práci přemokřená půda a nové zkušenosti přinesl také chov zvířat. Radana se proto více zabývá střídáním plodin, péčí o půdu a využíváním meziplodin. Vojta zase postupně proniká do technických a provozních záležitostí, bez nichž se větší hospodářství neobejde. Ze začátečníků se tak stávají farmáři, kteří už dobře vědí, kolik práce se skrývá za obyčejnou bramborou nebo čerstvým vejcem.
Zvířata mají svá jména, ale farma není zoologická zahrada
Jedním z nejtěžších rozhodnutí je pro začínající hospodáře otázka, co se zvířaty, která jednou dospějí. Radana Kotková přiznala, že rodina si k některým chovaným zvířatům vytvořila velmi silný citový vztah a zatím žádné ze svých zvířat nesnědla.
U části nově odchovaných kachen už však počítají také s produkcí masa. Právě proto se je podle svých slov snaží nepojmenovávat. Jiná zvířata si naopak chtějí ponechat natrvalo.
Na první pohled jde o drobnost, ve skutečnosti však vystihuje jednu z největších změn, kterou člověk při přechodu k samozásobitelskému hospodaření prochází. Farmář musí zvažovat nejen své sympatie ke zvířatům, ale také jejich počet, dostupné krmivo, prostor, veterinární péči a ekonomickou únosnost chovu.
Kotek už podobná rozhodnutí řešil například při narození jehňat. S přibývajícími zvířaty se totiž musí rozhodovat, která ponechá v chovu a jak bude regulovat reprodukci stáda.
Jeho hospodářství tak postupně přestává být pouhým souborem jednotlivých zvířat a záhonů. Začíná fungovat jako celek, ve kterém spolu souvisejí produkce krmiva, péče o pastviny, zdraví zvířat i další využití získaných surovin.
Farmaření bolí. Herec přiznává, že je někdy na pokraji sil
S rostoucím hospodářstvím roste také množství práce. Kotek musí vedle běžné péče o zvířata řešit odvodňování pozemků, údržbu pastvin, stavbu hospodářských objektů a opravy techniky.
Právě fyzická náročnost mu podle jeho slov dala zabrat více, než očekával. V rozhovoru pro Reflex z 9. října reagoval také na pochybnosti některých diváků, kteří se domnívali, že těžkou práci za něj vykonávají jiní lidé.
„Já vím, co tam dělám. Mám svoje svědomí čistý a svoje tělo zdrchaný, takže já to nepotřebuju nikomu dokazovat,“ prohlásil. Popsal přitom například kopání drenáží v podmáčené půdě nebo manuální práci při budování hospodářského zázemí.
Nezastírá však, že mu pomáhají přátelé, sousedé i další spolupracovníci. Bez podobné pomoci by bylo složité provozovat hospodářství a současně pokračovat v herecké a režijní práci.
Právě snaha propojit obě profese přivedla Kotkovy k myšlence vlastního dokumentárního seriálu. S návrhem přišla Radana, která nechtěla, aby její muž trávil většinu času vyděláváním peněz na farmu při natáčení jiných projektů.
Vojta se proto stal producentem i režisérem pořadu Farma Vojty Kotka. Diváci v něm mohou sledovat skutečný vývoj hospodářství, včetně situací, kdy se něco nepodaří nebo je potřeba změnit původní plány.
Druhá řada, která má premiéru 16. října na platformě Prima+ a 23. října na televizní stanici Prima, ukáže další rozšiřování farmy, nová zvířata i pokračující výstavbu.
Velké plány, ale také velká odpovědnost
Přestože už má Kotek za sebou první větší úrodu, vlastní farmářské trhy a rozšíření chovu hospodářských zvířat, jeho projekt se stále nachází ve fázi budování.
Zda se mu podaří dosáhnout vytoužené potravinové soběstačnosti a získat ekologickou certifikaci, ukážou až další roky. První úspěšná sklizeň totiž ještě neznamená, že hospodářství dokáže produkovat dostatek potravin pravidelně a ekonomicky se uživit.
Sám herec připouští, že se stále učí a že bez zkušenějších hospodářů ze svého okolí by byl pokrok podstatně pomalejší. „Žádný učený z nebe nespadl, ale mám tady kolem sebe strašně moc skvělých místních lidí, kteří mi se vším pomáhají,“ uvedl při představování projektu pro televizi Prima.
Z někdejší filmové hvězdy je tak dnes muž, který musí řešit nejen další natáčení nebo režijní práci, ale také to, jestli mají ovce dostatek krmiva, jak ochránit úrodu před škůdci a zda se podaří dokončit další hospodářskou stavbu.
A zatímco jeho zvířecí rodina se dál rozrůstá, přibývá i odpovědnosti. Na filmovém place lze nepovedenou scénu natočit znovu. Na poli podobný luxus neexistuje. Když přijde mráz, sucho nebo škůdci, úrodu žádná druhá klapka nezachrání.
