Kontrolujete břicho pokaždé, když jdete kolem zrcadla? Velké varování lékařů

Naše hlava totiž na nekonečné okukování reaguje zradou, protože čím častěji tělo zkoumáme, tím méně nakonec věříme vlastním očím. Hledání jistoty se tak mění v past, ze které vede cesta ven jen tehdy, když zrcadlo na chvíli vypneme.

Nutkavé rituály

Obyčejné sledování vlastního vzhledu v běžném životě nepředstavuje samo o sobě žádný problém. Jiná situace ovšem nastává v okamžiku, kdy se z kontroly stává opakovaný, úzkostlivý a kritický proces, kterému odborníci říkají body checking. Člověk se v takovém případě ke svému tělu neustále vrací, zkoumá jednotlivé partie z různých úhlů a potřebuje ujištění, že se situace nemění k horšímu. Takové chování se objevuje jak u lidí usilujících o hubnutí, tak v rámci klinické praxe při léčbě psychických potíží spojených s vnímáním vlastního těla.

V takových chvílích se lidé snaží prostřednictvím pevných rituálů získat ztracenou rovnováhu. Často sahají po krejčovském metru, dennodenně stoupají na váhu nebo podrobně rozebírají každý detail. Zpočátku to vypadá jako nevinná snaha udržet věci pevně v rukou, ale postupem času se tyto činnosti mohou proměnit v nekonečnou rutinu. Zabírají stále více času, omezují běžné fungování a místo úlevy přinášejí jen další psychickou zátěž a vyčerpání.

Deformace reality

Když vědci z izraelské University of Haifa a Hebrejské univerzity v Jeruzalémě tento jev poprvé podrobili přísnému laboratornímu zkoumání, přizvali k experimentu sedmdesát sedm žen ve věku od osmnácti do třiceti devíti let. Jedinou základní podmínkou bylo, že v minulosti ani v současnosti netrpěly žádnou poruchou příjmu potravy. Během úvodní části testu pak účastnice pod dohledem sledovaly velikost a tvar šesti vybraných partií vlastního těla, určovaly přesné pořadí a na škále vyjadřovaly, jak moc si jsou svým úsudkem jisté.

Následně autorský tým rozdělil ženy do dvou rovnocenných linií. První sledovala dál vlastní tělesné partie, zatímco druhá skupina dostala za úkol kontrolovat části dětského nákladního vozu. Během sedmi a půl minuty proběhlo 48 kontrol, přičemž každou položku zkoumali účastníci osmkrát. Na závěr celého bloku proběhlo ověření paměti a jistoty opakováním testu.

Výsledek přinesl jasné zjištění. Schopnost správně určit naposledy sledovanou partii zůstala na úctyhodných 95,45 %, což znamená, že paměť účastnic zůstala zcela nepoškozená a přesná. Přesto se u žen, které kontrolovaly vlastní tělo, zhroutila subjektivní jistota. U skupiny sledující neutrální předmět se tento efekt neobjevil.

Vědečtí autoři z toho vyvodili přímý závěr. Čím častěji své tělo vystavujeme kritickému a opakovanému pohledu, tím méně důvěřujeme tomu, co sami vidíme. Snaha vybudovat si jistotu se tak obrací proti nám.

Pravidelné vážení jako past

Zcela odlišnou rovinu představuje chladné a racionální sledování tělesné hmotnosti. Zatímco neurotické okukování každého záhybu v zrcadle vede ke stresu, pravidelné ranní vážení podle odborných metaanalýz nevyvolává úzkosti ani depresivní stavy. Naopak, systematický kontakt s čísly na displeji pomáhá lidem držet výsledky pod kontrolou a úspěšně hubnout.

Mezi nutkavým body checkingem a střízlivým sledováním váhy tak existuje zásadní rozdíl. Problém nevězí v samotném úkonu, ale v posedlosti spojené se strachem. Cílem by měla být vnitřní pohoda a laskavost k vlastnímu tělu, nikoliv otroctví odrazu.