Sdílet
Jistě se i vám stalo, že jste u dětské lahve na vodu náhodně při mytí narazili na černou plíseň, která se nenápadně dere na povrh z těsnění kolem pítka. Podobná, jako se dělá i na elektrickém kartáčku na zuby. Když si jí všimnete, jste šokováni. Přitom správným a pravidelným mytím lahve, nejen jejím doplňováním, můžete zabránit tomu, že vašemu dítěti i sobě do těla dostáváte plíseň napřímo.
Jdeme s dobou
Zvykli jsme si na neustálý přísun čisté vody a opakovaně použitelná lahev se stala nepostradatelným doplňkem moderního člověka. Ve snaze o hydrataci a ekologickou udržitelnost však často přehlížíme základní hygienická pravidla.
Většina lidí lahev během dne pouze dočerpává čerstvou vodou z kohoutku a večer ji v lepším případě jen vypláchne. Důkladné mytí, natož rozebírání plastových či silikonových mechanizmů uzávěru, odkládáme na vedlejší kolej. Právě tento zdánlivě nevinný zvyk vytváří ideální podmínky pro nenápadnou hrozbu, kterou si při každém doušku přikládáme přímo ke rtům.
Vlhké prostředí pod silikonem vytváří dokonalý biofilm
Voda sama o sobě vypadá čistě, jenže lidská ústa obsahují stovky druhů mikroorganismů. Při každém napití dochází ke zpětnému toku tekutiny a přenosu slin na pítko i do vnitřku lahve. Pokud uzávěr důkladně neumyjeme detergentem a necháme ho vlhký, mikrobi se začnou okamžitě množit.
Na povrchu plastů a silikonových těsnění se vytváří takzvaný biofilm. Jde o slizovitou vrstvu, ve které jsou bakterie chráněny matrací z extracelulárních polymerů, což jim umožňuje odolávat i běžnému opláchnutí studenou vodou.
Podle mikrobiologických rozborů provedených na americké univerzité Treadmill Reviews obsahuje průměrná opakovaně použitelná lahev více než dvacet milionů kolonie tvořících jednotek (CFU) bakterií na centimetr čtvereční. To je mnohonásobně vyšší koncentrace, než jakou pravidelně naměříme na stěrce ze záchodového prkénka nebo na misce pro domácí mazlíčky. Nejhorší výsledky vykazují lahve se stlačovacími pítky a brčky, kde se vlhkost drží v záhybech, do kterých se bez speciálního kartáčku nelze dostat.
Na plastovém uzávěru sídlí kolonie nebezpečných patogenů
Složení mikrobiální populace na nevyčištěném víčku nebývá zrovna povzbudivé. Výzkumy ukazují, že velkou část těchto zárodků tvoří gramnegativní tyčinky. Tyto bakterie jsou známé svou schopností získávat rezistenci vůči antibiotikům a mohou u vnímavějších jedinců vyvolat infekce. Pravidelně se na neudržovaných uzávěrech objevují také zástupci rodu Staphylococcus nebo Pseudomonas, které se do pítka dostávají nejen z ústní dutiny, ale i z nevytřených rukou.
Rozsáhlá vědecká studie publikovaná v Journal of Pharmacy and BioAllied Sciences zkoumala bakteriální kontaminaci lahví u sportovců v posilovnách. Výsledky potvrdily, že drtivá většina analyzovaných uzávěrů vykazovala masivní přítomnost fekálních streptokoků a dalších střevních bakterií. K přenosu dochází zcela nenápadně, když se po manipulaci s cvičebním náčiním, kličkami dveří či veřejnou dopravou dotkneme pítka lahve, ze které vzápětí pijeme.
Zpětný tok slin mění vodu v živný roztok
Mnoho lidí žije v mylné představě, že pokud do lahve nalévají pouze čistou pitnou vodu, bakterie nemají z čeho žít. Tento předpoklad je z mikrobiologického hlediska zcela scestný. Při pití se do vody nedostávají pouze samotné mikroorganismy, ale také mikroskopické zbytky jídla, odloupané buňky ústní sliznice a enzymy obsažené ve slinách.
Z čisté vody se tak během několika hodin stává slabo koncentrovaný živný roztok.
Problém se násobí v momentě, kdy lahev necháváme v teple, například v rozpaleném autě, v batohu při turistice nebo vedle notebooku v kanceláři. Teplota kolem třiceti stupňů Celsia působí na mikrobiální komunitu jako akcelerátor. Bakterie se za těchto podmínek dokážou dělit každých dvacet minut. To, co ráno začalo jako zanedbatelné množství mikrobů z našich rtů, se odpoledne mění v agresivní mikrobiální polévku, kterou neustále nasáváme přes znečištěný uzávěr.
Rychlé řešení spoléhá na horkou vodu a rozmontování
Ačkoli výsledky laboratorních stěrů působí odrazujícím dojmem, řešení tohoto problému je překvapivě dostupné a vyžaduje pouze změnu každodenních návyků. Základem úspěchu je uvědomit si, že pouhé vypláchnutí studenou vodou biofilm z mechanických částí víčka neodstraní. Těsnění i samotný mechanizmus pítka je potřeba pravidelně rozebírat, protože právě v nepřístupných spárách se drží nejvyšší koncentrace organických usazenin.
Odborníci doporučují mýt lahev i její uzávěr každý den horkou vodou s přídavkem mycího prostředku na nádobí, který dokáže efektivně narušit tukové membrány bakterií a smýt slizovitou vrstvu biofilmu. Jednou týdně je vhodné provést důkladnější dezinfekci, například ponořením rozmontovaného víčka do roztoku vody s octem nebo jedlou sodou. Zásadní krok představuje také fáze sušení. Bakterie k množení nezbytně potřebují vlhko, proto by měly všechny části lahve po umytí uschnout na vzduchu ve svislé poloze, nikoli zůstávat uzavřené a vlhké.
