Sdílet
Latinský termín „circa diem“ znamená v doslovném překladu „přibližně jeden den“. Nejde o žádný módní trend pro nadšence do zdravého životního stylu, ale o základní biologické nastavení lidského organismu. V praxi totiž nerozhoduje jen to, kolik kalorií za den přijmeme, nebo jak dlouho spíme. Klíčovým faktorem pro metabolismus a imunitu je správné načasování.
Kdo řídí naše vnitřní hodiny?
Hlavní časové centrum máme v mozku. Konkrétně jde o suprachiasmatické jádro v hypotalamu. Tato oblast funguje jako centrální časomíra, která neustále sleduje okolní prostředí a dává celému tělu signál, zda je den, nebo noc. Nejdůležitějším vodítkem je pro ni přirozené světlo.
„Toto centrum sbírá informace o světle přímo z oční sítnice pomocí buněk s pigmentem melanopsin. Tyto buňky nezajímají detaily obrazu, ale čistě intenzita světla – reagují hlavně na jeho modrou složku, která je přirozenou součástí denního jasu,“ vysvětluje biochemik a molekulární biolog Michal Pohludka.
Jenže mozek v tom není sám. Svoje vlastní lokální hodiny mají také játra, slinivka břišní, žaludek, svaly i tukové buňky. Pro zdravé fungování je naprosto nezbytné, aby byly všechny tyto orgány sladěné s mozkem.
Když večer sedíme u televize nebo telefonu, modré světlo dává mozku falešný signál, že je poledne. Pokud do toho v jedenáct v noci sníme večeři, játra a žaludek dostanou povel k plnému pracovnímu výkonu. V těle nastává těžký chaos. Výsledkem je špatné usínání, ranní únava, neschopnost redukovat hmotnost a dlouhodobé poškození metabolických funkcí.
Hormonální houpačka: Kortizol a melatonin
Den a noc v našem těle řídí dva hlavní hormony, které fungují jako protiklady. Prvním je kortizol. Jeho hladina prudce stoupá hned ráno po probuzení. Má to svůj důvod – kortizol zvyšuje krevní tlak, uvolňuje zásoby energie do krve a probouzí organismus k denní aktivitě. Během odpoledne jeho hladina přirozeně klesá, abychom se večer unavili. Když ale pracujeme dlouho do noci nebo zažíváme stres, kortizol neklesne. Tělo pak zůstává v pohotovostním režimu a odmítá spát.
Druhým hráčem je melatonin, kterému se právem říká hormon noci. Melatonin snižuje tělesnou teplotu, zpomaluje reakce a dává tělu povel k odpočinku. Jeho tvorba začíná stoupá s přicházející tmou. Ostré domácí osvětlení a displeje elektroniky však tento proces okamžitě zastaví. Tím se začátek biologické noci posouvá o několik hodin a tělo přichází o drahocenný čas na nezbytné opravné procesy.
Co se děje s jídlem v noci?
Zásadní vliv biorytmů lze pozorovat na procesu trávení. Schopnost těla zpracovávat živiny se v průběhu dne radikálně mění. Klíčem k tomuto procesu je hormon inzulin, který reguluje hladinu cukru v krvi. Citlivost buněk na inzulin je nejvyšší ráno a dopoledne. V této části dne dokáže tělo efektivně přeměnit sacharidy a vydatnou stravu na okamžitou energii.
Směrem k večeru tato schopnost prudce klesá. Pokud si dáte stejné jídlo plné sacharidů v osm ráno a v deset večer, tělo s ním naloží úplně jinak. Večerní porce se kvůli nízké citlivosti na inzulin mnohem snadněji uloží přímo do tukových zásob. Pozdní jídlo navíc nutí trávicí trakt pracovat v době, kdy má odpočívat. Játra nemohou provádět detoxikaci a žaludek stagnuje.
S nepravidelným režimem souvisí i neovladatelné večerní chutě. Nedostatek spánku a rozhozený rytmus mění hladiny hormonů ghrelinu a leptinu, které ovládají hlad a sytost. Když vnitřní hodiny nefungují, hladina ghrelinu stoupá a mozek vyžaduje rychlou energii – typicky v podobě sladkých nebo tučných potravin. Tyto stavy nejsou selháním pevné vůle, ale přímým důsledkem biologického zmatku.
Noční servisní směna
Noc představuje pro organismus čas vyhrazený na zásadní údržbu. V hlubokých fázích spánku dochází k masivní produkci růstového hormonu. Ten opravuje poškozená svalová vlákna a urychluje hojení. Imunitní systém zase využívá klidový režim k likvidaci zánětů a eliminaci patogenů. Souběžně s tím se v mozku spouští očistný proces, který odplavuje odpadní látky nastřádané za celý den bdělosti.
Časté ponocování nebo nepravidelný spánek tuto noční směnu spolehlivě zablokují. Tělo pak jednoduše nemá dostatek času na regeneraci. Nedokončená vnitřní údržba se brzy projeví propadem obranyschopnosti, neustálým pocitem vyčerpání, přibýváním na váze a celkovým zpomalením metabolismu.
Jak vrátit tělu přirozený řád?
Srovnání vnitřních hodin přitom nevyžaduje drastické změny životního stylu. Stačí tělu vrátit jasný kontrast mezi dnem a nocí. Přes den potřebujeme co nejvíce přirozeného denního jasu, aktivní pohyb a soustředění jídla do světlé části dne. Večer je naopak nutné intenzitu světel snižovat, odložit telefony a nezatěžovat žaludek jídlem méně než tři hodiny před spaním.
Na odlišných biologických potřebách ranní a večerní fáze staví také moderní přístup k doplňkům stravy. „Já například doporučuji dva typy přípravků. Ranní fáze by měla být ideálně zaměřena na energii, soustředění a zvládání denní zátěže, vhodné jsou vitaminy skupiny B, vitamin C, koenzym Q10, omega-3 mastné kyseliny, probiotika či kreatin. Večerní fáze podporuje regeneraci a návrat organismu do rovnováhy a obsahuje mimo jiné hořčík ve formě bisglycinátu, kolagenní peptidy, vitamin D3, vitamin K2, zinek, kurkumu a rostlinné extrakty včetně ašvagandy. Tělo totiž ráno a večer pracuje odlišně – a stejná látka může mít v jinou denní dobu jiný efekt,“ dodává Michal Pohludka, který s týmem vědců stojí za vývojem preparátu Elyxeer 30.5.
Cirkadiánní rytmus ukazuje, že lidské tělo nelze naprogramovat jako stroj. Naše zdraví, váha i energie závisí na respektování starých přírodních zákonů. Pokud chceme, aby náš metabolismus fungoval správně, musíme se začít ptát nejen na to, co máme na talíři, ale hlavně kdy to jíme.
