Na přelomu 19. a 20. století se káva připravovala mnohem méně pohodlně než dnes. Jemně mletá zrna se často zalévala horkou vodou přímo v nádobě a pak se čekalo, až sedlina klesne ke dnu. Jindy se nápoj cedil přes sítko. Ani jeden způsob nebyl ideální. Sítko se ucpávalo, nebo naopak propouštělo drobné částečky kávy zpět do šálku. Nápoj tak býval zakalený, nahořklý a na dně po něm zůstávala sedlina.
Právě tak tehdejší problém popisuje německý patentový úřad DPMA, který Melittu Bentz řadí mezi významné vynálezkyně. Sedlina neměnila jen vzhled nápoje, ale i jeho chuť. Poslední doušky byly hrubší a hořčí, příprava byla zdlouhavější a čištění nádobí nepříjemnější. Melitta Bentz začala hledat způsob, jak oddělit hotový nápoj od jemně mleté kávy spolehlivěji.
Mosazný kelímek, hřebík a synův sešit
Řešení vzniklo doma. Melitta Bentz vzala mosazný kelímek a do jeho dna prorazila několik otvorů. Pak potřebovala materiál, který zadrží jemně mletou kávu, ale propustí hotový nápoj. Sáhla po savém papíru ze školního sešitu svého syna. Podle historie společnosti Melitta Group se první filtr zrodil z několika obyčejných věcí: mosazného kelímku, savého papíru, kladívka a hřebíku.
Papír vložila do perforované nádoby, nasypala na něj kávu a zalila ji horkou vodou. Sedlina zůstala nahoře, hotový nápoj protekl dolů. Europeana její příběh shrnuje jako cestu od školního sešitu k patentovému věstníku. Důležitý byl právě použitý materiál. Papír zachytil jemné částečky kávy lépe než tehdejší sítka a zároveň umožnil vodě postupně protékat.
Patent přišel ještě téhož roku
Melitta Bentz nezůstala u domácího zlepšováku. Dne 20. června 1908 přihlásila kávový filtr u císařského patentového úřadu v Berlíně. DPMA uvádí, že šlo o filtr s vyklenutým spodkem, zapuštěným dnem a šikmými průtokovými otvory. Zápis byl zveřejněn v červenci 1908 v patentovém věstníku.
Už v prosinci téhož roku byla zapsána firma, která měla filtry prodávat. Začínala v jedné místnosti rodinného bytu v Drážďanech. Podle Europeany činil počáteční kapitál 72 feniků a do práce se zapojila celá rodina. Manžel Hugo pomáhal s obchodní stránkou, synové s výrobou a distribucí.
Nový filtr nebyl jen předmět, který se položil na pult a sám se prodal. Lidem bylo potřeba ukázat, jak se používá a v čem se liší od běžného cezení kávy. Rodina proto výrobek předváděla v obchodech i při setkáních, kde se připravovala káva.
Z Drážďan na veletrh v Lipsku
V roce 1909 se výrobek objevil na veletrhu v Lipsku. Podle německého patentového úřadu se tam prodalo více než 1 200 kusů. Filtr se tak z drážďanského bytu dostal k prvním širším zákazníkům.
Další roky ale nebyly jednoduché. První světová válka přerušila dodávky kávy, papír se stal nedostatkovým zbožím a část rodiny odešla na frontu. Firma proto musela výrobu filtrů omezit a přežívala i díky jiným výrobkům. Europeana zmiňuje například kartonové krabice. Po válce se podnik ke kávovým filtrům vrátil a začal znovu růst.
Značka, kterou začali kopírovat
Ve dvacátých letech se kolem úspěšného výrobku objevili napodobitelé. Firma proto začala více pracovat se značkou i obalem. Právě tehdy se prosadilo červeno-zelené balení, které mělo výrobky Melitta odlišit od konkurence. Firemní časová osa Melitta Group připomíná rok 1908 jako zásadní moment: Melitta Bentz vynalezla kávový filtr, nechala si jej chránit a spolu s Hugem Bentzem založila podnik, který na tomto výrobku vyrostl.
Papírový filtr se postupně stal běžnou součástí domácí přípravy kávy. Jeho princip zůstal srozumitelný i po více než sto letech. Horká voda prochází přes mletou kávu, papír zachytí sedlinu a do konvice nebo šálku se dostane čistší nápoj. Když dnes někdo automaticky sáhne po filtru, opakuje postup, který začal v drážďanské domácnosti, mosazným kelímkem a papírem vytrženým ze školního sešitu.
