Sdílet
V Evropě vznikaly varianty tohoto nápoje ve stejné době a s překvapivě podobným základem. Ať už se jmenoval jakkoliv, vždy šlo o směs utřených žloutků s cukrem, doplněnou alkoholem, mlékem či smetanou a aromatickým kořením. Kulinářská expertka kulinářská expertka Anne Rothfeldová k tomu poznamenává: „V Anglii se drink ze žloutků, vína a mléka podával pod názvem posset jako léčivý přípravek. Jakmile mniši ale zjistili, že výborně chutná, upravili jeho recepturu a začali jej podávat například s vanilkou, exotickým ovocem, které bylo v té době k dispozici.“
Do širší společnosti pronikl až o několik století později. Šlechtické kruhy sedmnáctého století si jej osvojily pod názvem noggy sherry a používaly jej jako lehce výstřední doplněk předvánočních setkání. „Později, v sedmnáctém století tento nápoj objevila šlechta a pod názvem noggy sherry jej servírovala během předvánočních setkání, jako roztomilou výstřednost. Jejich varianta byla dokladem výstředního přístupu k majetku, protože příprava tohoto nápoje nebyla ve své době nijak lacinou záležitostí. Navíc, když byly základní suroviny obohaceny o sherry, muškátový oříšek, smetanu, skořici,“ doplňuje Rothfeldová.
Jakmile se recept dostal přes Atlantik, prodělal další proměnu. V Americe se sherry prakticky nesehnalo, a tak jej nahradil místně dostupný karibský třtinový rum. Zajímavé je, že tato volba se v posledních letech vrací i do českých kuchyní, kde část cukrářů nahrazuje tradiční Tuzemák právě rumem z Karibiku. Tak jej připravuje například cukrářka Iveta Fabešová v cukrářství Skála.
Byť se rum považuje za nepsaný základ tohoto typu nápojů, světová tradice ukazuje mnohem pestřejší paletu. V některých regionech se místo něj používá Madeira, tequila nebo whisky, v závislosti na tom, co bylo v dané době dostupné a cenově přijatelné.
Oblíbenost tohoto nápoje prudce rostla i proto, že se dlouhodobě věřilo, že ideální kombinace žloutků a smetany posiluje organismus při nemocech jako tyfus, záškrt, po operacích. Obsahuje totiž bílkoviny, tuky a základní vitamíny, tudíž měl být pro tělo za všech okolností přínosem. Což je sice dobrá zpráva, problematickou může být varianta přípravy, která z vaječného koňaku udělá nebezpečný nápoj obsahující například salmonelu.
Významnou roli v popularitě vaječného koňaku sehrála také představa o jeho léčivosti. Kombinace žloutků a smetany byla dlouho považována za posilující prostředek při tyfu, záškrtu či rekonvalescenci po operacích. Nápoj skutečně obsahuje bílkoviny, tuky a základní vitaminy, historické recepty však často nebraly ohled na rizika, která souvisejí s použitím syrových vajec i vysokým obsahem alkoholu. Na to upozorňuje Jilian Kubalová, MS, RD: „Syrové žloutky v nápoji mohou být velkým rizikem pro konzumaci. Stejně tak obsah alkoholu pro lidi s onemocněními jater, epilepsií i dalšími. Je třeba nikdy nezapomínat na to, že nejde o vánoční pochoutku, ale o silný alkoholický drink, který může způsobit mnoho problémů. Sice existuje teorie, že obsah alkoholu v nápoji chrání před rozšířením patogenů, to je ale teze, kterou nelze potvrdit ani vyvrátit. Je třeba mít na paměti, že je v drinku syrové vejce a je tedy potřeba k jeho konzumaci přistupovat obezřetně.“
Stejně jako se měnil vztah evropské a americké gastronomické kultury k tomuto nápoji, proměňoval se i způsob jeho podávání po světě. Taryn Pireová k tomu uvádí: „Oproti tomu je podobný nápoj se stejným základem, který se v Portoriku nazývá Coquito večerním, případně plážovým drinkem, který s jídlem nemá nic společného. Ron Ponche v Panamě se popíjí na Silvestra a má rodině zajistit hojnost. Je to likér z destilovaného bílého rumu, vejce se svaří a v podobě pudinku se mixují s tekutou složkou. Český vaječný koňak se vyrábí ze syrových vajec, míchá s rumem z řepy, který má specifickou vůni, která nahradí koření. Je součástí oslav Vánoc, podává se jako dezert k dalším sladkostem a tím jeho kalorická hodnota roste. Ve Skotsku popíjejí v rodinách Auld Lang Syne. Ne na Vánoce, ale na Silvestra. Je plný vajec, cukru, muškátového oříšku a brandy. Sabajón v Kolumbii je popíjený celoročně, je extrémně alkoholický, podává se s pomerančovou kůrou. Nizozemský Advocaat je hutný tak, že si na něj musí konzumenti vzít lžíci. Základem je koňak, stejně hutný ale vodkou obohacený nápoj dostanete v Polsku. Jen vodka je speciálně pálena pro tento nápoj.“
Historická cesta vaječného koňaku tak ukazuje, že původně léčivý likér mnichů dokázal přežít staletí a přizpůsobit se každé kultuře, která jej přijala. Ať už je podáván jako slavnostní desertní likér, silvestrovský drink nebo celoroční domácí specialita, jeho základní recept stojí na stejných surovinách, jaké mniši používali už před stovkami let.
