Sdílet
Čistá pracovní deska, naleštěný dřez a sporák bez jediné skvrny ještě neznamenají, že je celá kuchyň skutečně čistá. Stačí se podívat na horní stranu kuchyňských skříněk, digestoře nebo lednice. Právě tam se často ukrývá vrstva nečistot, které si při běžném úklidu ani nevšimneme. O to nepříjemnější bývá okamžik, kdy se ji pokusíme odstranit.
Místo obyčejného prachu totiž objevíme lepkavou hmotu, která se drží povrchu s nečekanou urputností. Mokrá houbička po ní sotva klouže, nečistoty se roztírají do stran a člověk má po několika minutách pocit, že nadělal více škody než užitku. Přitom nejde o nic neobvyklého. Podobné usazeniny vznikají prakticky v každé kuchyni, kde se pravidelně vaří.
Proč se v kuchyni tvoří lepkavá vrstva prachu
Za všechno může kombinace mastnoty a obyčejného domácího prachu. Při smažení, pečení a dalších tepelných úpravách potravin se do vzduchu uvolňují drobné kapičky tuku. Část zachytí digestoř, zbytek se spolu s prouděním vzduchu dostává do okolního prostoru, kde postupně ulpívá na nábytku a spotřebičích.
Na takto vzniklý mastný film se následně nabalují prachové částice. Zpočátku jde o téměř neviditelný povlak, který lze poměrně snadno setřít. S přibývajícím časem však vrstva sílí a její vlastnosti se mění. Tuk vystavený vzduchu a teplu postupně oxiduje, některé jeho složky mohou vytvářet odolnější usazeniny a původně měkký povlak se mění v houževnatou hmotu připomínající lepidlo.
Právě stáří nečistot často rozhoduje o tom, kolik práce dá jejich odstranění. Mastnota, která se na skříňkách hromadila několik měsíců, bude pochopitelně vzdorovat více než ta, která vznikla při posledním víkendovém smažení řízků.
Na mastnotu platí teplá voda, saponát a trocha trpělivosti
Při pohledu na silnou vrstvu mastného prachu bývá lákavé sáhnout po co nejsilnějším čisticím prostředku. Ve většině případů však není nutné vytahovat těžký chemický kalibr. Dobrou službu dokáže odvést i obyčejný prostředek na mytí nádobí, pokud jej použijeme správně.
Do nádoby s teplou vodou stačí přidat několik kapek saponátu a namočit měkkou utěrku z mikrovlákna. Tu důkladně vyždímáme a znečištěný povrch postupně otíráme. Na odolnějších místech můžeme nechat tenkou vrstvu čisticího roztoku krátce působit, pokud to povrchová úprava nábytku umožňuje.
Důležité je nečistoty průběžně stírat čistou částí utěrky. Pokud budeme stále používat stejnou, mastnotu pouze přeneseme z jednoho místa na druhé.
Účinnost tohoto postupu má jednoduché chemické vysvětlení. Prostředky na nádobí obsahují povrchově aktivní látky, které umožňují oddělit mastnotu od povrchu a rozptýlit ji ve vodě. Teplá voda navíc tukové usazeniny změkčuje, takže jejich odstranění bývá snazší.
U silnějších nánosů může být potřeba celý postup několikrát zopakovat. Výsledkem by však měl být čistý povrch bez škrábanců, které by mohlo způsobit příliš intenzivní drhnutí.
Pokud saponát nestačí, přichází na řadu odmašťovač určený pro konkrétní materiál. Před jeho použitím je ovšem dobré vyzkoušet přípravek na nenápadném místě. Zatímco nerezová digestoř snese některé prostředky bez problémů, na lakovaných dvířkách nebo citlivé povrchové úpravě mohou zanechat nežádoucí stopy.
