Sdílet
Koupíte si balení kuřecích prsou, maso vyndáte, připravíte k obědu a prázdný obal vám zůstane na kuchyňské lince. Plastový tácek, průhledná fólie a uvnitř zvláštní savá podložka, která zachycuje šťávu z masa. Na první pohled jde o několik drobných odpadků, nad jejichž likvidací nemá smysl dlouze přemýšlet. Jenže právě takové obaly ukazují, že správné třídění není vždy otázkou prostého rozpoznání plastu, papíru nebo kovu.
Podobné dilema přichází po smažení. Na pánvi zbude olej, který už nechceme používat, a nabízí se nejjednodušší řešení: vylít jej do dřezu a pustit horkou vodu. Odborníci na odpadové hospodářství a provozovatelé kanalizací však před takovým postupem dlouhodobě varují. To, co z domácnosti během několika sekund zmizí, totiž může způsobovat potíže ještě daleko za kuchyňským odpadem.
Plastový tácek od masa do žlutého kontejneru patří. Ale ne vždy
Základní pravidlo je překvapivě jednoduché. Prázdné plastové krabičky od masa lze vytřídit do kontejneru na plasty. Potvrzuje to také společnost EKO-KOM ve svém oficiálním rádci správného třídění odpadů. Rozhodující však je, aby v obalu nezůstávaly kusy masa nebo jiné výrazné znečištění.
Pokud je tedy plastový tácek po vyjmutí masa pouze lehce znečištěný, lze jej podle potřeby vytřít nebo opláchnout a následně vytřídit. Jestliže však obsahuje zbytky syrového masa, které nelze snadno odstranit, patří do směsného odpadu. Silně znečištěné obaly totiž mohou komplikovat následné zpracování vytříděného materiálu.
Spotřebitelé se někdy domnívají, že před vyhozením musejí každý plastový obal důkladně umýt. Takový postup ale obecně nutný není. Důležité je především odstranění zbytků potravin. Kvůli každému obalu rozhodně není potřeba spotřebovávat velké množství teplé vody a mycího prostředku. Smyslem třídění je šetřit zdroje, nikoliv vytvářet další zbytečnou spotřebu.
Samostatnou kapitolou je savá podložka, která bývá umístěna pod masem. Jejím úkolem je zachycovat tekutinu uvolňovanou z potraviny. Přestože může na první pohled připomínat papír nebo plastovou fólii, obvykle obsahuje kombinaci různých materiálů a po použití je nasáklá masovou šťávou.
Taková podložka do žlutého ani modrého kontejneru nepatří. Správným místem je směsný komunální odpad. Stejné pravidlo výslovně uvádí také třídicí rádce společnosti EKO-KOM.
Obal od potravin nemusí být dokonale čistý
Zmatek často vyvolávají také mastné obaly od dalších potravin. Zatímco plastovou krabičku lze po odstranění zbytků jídla běžně vytřídit, u papíru je situace odlišná.
Typickým příkladem je krabice od pizzy. Pokud je čistá a suchá, může skončit v modrém kontejneru. Jestliže je její dno výrazně nasáklé tukem, patří znečištěná část do směsného odpadu. Čisté víko přitom můžeme oddělit a vytřídit samostatně. Podobně je tomu u papírových sáčků od pečiva, které se při přepravě mastných výrobků mohou znehodnotit.
Důvod souvisí se samotnou technologií recyklace. Papír se při zpracování rozvlákňuje ve vodě, zatímco mastnota a zbytky potravin představují nežádoucí příměsi. To ovšem neznamená, že každý drobný flíček automaticky znemožňuje recyklaci. Rozhodující je rozsah a charakter znečištění.
Olej po smažení do dřezu nepatří. Ani s horkou vodou
Zatímco špatně vytříděný tácek může zkomplikovat recyklaci, nesprávně zlikvidovaný olej dokáže způsobit problémy přímo v domácnosti. Jak upozorňují Pražské vodovody a kanalizace ve svých doporučeních, jedlé tuky a oleje do kanalizace nepatří. Mohou přispívat k tvorbě usazenin, které postupně omezují průchodnost potrubí.
Představa, že mastnotu bezpečně odstraní proud horké vody, je zavádějící. Živočišné tuky se při vyšší teplotě mohou roztavit a odtéct, v chladnějších částech potrubí však znovu tuhnou. Rostlinné oleje sice nemusí za pokojové teploty ztuhnout, přesto mohou přispívat k tvorbě mastných usazenin a kanalizačních nánosů.
Na tyto nánosy se zachytávají další nečistoty a postupně mohou vytvářet překážky, které omezují průtok odpadní vody. V krajním případě je výsledkem ucpané potrubí, zápach nebo nutnost odborného čištění. Podobné problémy se netýkají pouze jednotlivých domácností, ale také veřejné kanalizační sítě a čistíren odpadních vod.
Řešení přitom nevyžaduje žádné speciální vybavení. Použitý jedlý olej je vhodné nechat vychladnout, přelít do dobře uzavíratelné plastové lahve a odnést do nádoby určené ke sběru jedlých olejů a tuků. V některých obcích jsou tyto nádoby umístěné přímo na ulicích, jinde je možné olej odevzdat ve sběrném dvoře.
Větší množství oleje po smažení řízků nebo hranolků tedy není nutné vyhazovat společně s běžným komunálním odpadem. Naopak může být dále materiálově nebo energeticky využito podle způsobu zpracování.
Záleží také na množství. Pokud na pánvi zůstalo jen trochu mastnoty, kterou lze setřít papírovou utěrkou, stačí ji odstranit tímto způsobem a utěrku vyhodit do směsného odpadu. Kvůli několika kapkám není nutné zakládat zvláštní sběrnou nádobu.
O výsledku rozhoduje také obec
Ačkoliv existují celostátně používaná doporučení, konkrétní organizace sběru odpadu se může mezi obcemi lišit. Někde například lidé vhazují plastové a kovové obaly do společných nádob, jinde mají samostatné kontejnery. Rozdílná může být také dostupnost sběru použitých kuchyňských olejů.
Právě proto doporučuje třídicí rádce Jak třídit sledovat informace místní samosprávy a označení sběrných nádob. Většina každodenních nejasností se dá vyřešit jednoduchou úvahou: z jakého materiálu obal pochází, zda je skutečně prázdný a jestli jeho znečištění nebrání dalšímu zpracování.
Až tedy příště zůstanou po přípravě nedělního oběda na lince tácky od masa, mastné papíry a pánev s použitým olejem, není potřeba všechno bez rozdílu vyhodit do jedné popelnice. Plastový tácek může dostat další šanci na využití, nasáklá podložka skončí ve směsném odpadu a olej lze odevzdat k samostatnému sběru. Z několika drobných rozhodnutí v kuchyni tak vzniká rozdíl, který je pro následné nakládání s odpady podstatnější než samotná barva kontejneru.
