Sdílet
Ačkoli to ještě automaticky neznamená, že hned zítra stačí vyrazit do nejbližšího lesa, vidina plných košíků se po dlouhých týdnech přiblížila.
Čechy mají navrch, Morava zatím dohání ztrátu
Aktuální mapa Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje podstatně příznivější situaci než ještě na konci srpna. Zelená barva ale není prostým hlášením o tom, že houby zaručeně rostou. Model ČHMÚ vyhodnocuje především vláhové podmínky v půdě za předchozí měsíc a teploty posledního týdne. Výsledkem je pravděpodobnost, že budou podmínky pro růst hub vhodné.
Na začátku září vycházejí nejlépe zejména severní, severovýchodní a některé západní části Čech. Velmi slibně vypadají horské a podhorské oblasti Krkonoš, Jizerských a Lužických hor, Krušných hor, Orlických hor či Broumovska. Příznivější podmínky mají také části Šumavy a vyšší polohy Plzeňského a Jihočeského kraje. Právě vyšší polohy mají v současnosti jednu zásadní výhodu – půda v nich dokáže po srážkách zpravidla udržet vláhu déle než rozpálená nížina. Houbař, který tedy vybírá mezi vyschlým nížinným lesem a vlhčí podhorskou lokalitou, má v tuto chvíli poměrně snadné rozhodování.
Na Moravě je obraz pestřejší. Lepší podmínky se objevují například ve vyšších částech Olomouckého, Moravskoslezského a Zlínského kraje, zatímco jižní Morava zůstává proti velké části Čech pozadu. Samotný déšť totiž nedokáže během několika hodin napravit dlouhodobě vyschlou půdu.
Po dešti není nutné běžet do lesa druhý den
Kdo by neznal jeden z nejrozšířenějších houbařských omylů. V noci zaprší a ráno se u lesa objeví auta, jako kdyby tam někdo přes noc vysypal bednu hřibů. Houby ovšem na srážky nereagují tak rychle.
Po vydatnějším dešti se proto nevyplatí čekat zázraky hned druhý den. ČHMÚ uvádí, že nejsilnější růst hub obvykle přichází zhruba po deseti dnech, pokud je potom teplo, ale ne příliš horko. Mykolog Petr Souček z České mykologické společnosti upozorňuje, že jednotlivé druhy nastupují postupně. Drobnější houby se mohou objevit už za několik dní, po týdnu se často přidávají třeba holubinky nebo žampiony a na hřibovité houby si houbaři někdy počkají deset až čtrnáct dní. Pokud navíc před dešti panovalo delší sucho, může se čekání ještě protáhnout.Současné zazelenání mapy je proto zajímavé ještě z jednoho důvodu. Nemusí označovat vrchol houbařské vlny, ale její začátek. Jestliže se vláha udrží a teploty nevystřelí příliš vysoko, některé lokality mohou být za několik dní ještě podstatně zajímavější než nyní.
Vyplatí se také nesledovat pouze hranice krajů. Dvě lokality vzdálené několik kilometrů mohou mít odlišné podmínky podle nadmořské výšky, množství srážek, skladby lesa, zastínění i schopnosti půdy zadržovat vodu.
V lese rozhoduje výběr správných dřevin
Kdo hledá konkrétní houby, měl by místo vybírat také podle dřevin. Mykorhizní houby totiž žijí ve velmi úzkém vztahu s kořeny stromů. Hřib smrkový už svým názvem napovídá, kam zamířit, byť se neváže výhradně na jedinou dřevinu. Hřiby dubové dávají logicky větší šanci v dubinách a pod duby, křemenáče a kozáky zase často prozradí okolní břízy, osiky nebo jiné dřeviny podle konkrétního druhu.
Nemá proto velký význam bezmyšlenkovitě pročesávat celý les. Zkušenější houbař čte terén – hledá vlhčí místa, okraje porostů, světliny, mechy, vhodné stromy a lokality, které během předchozích horkých dnů nevyschly až do hloubky.
Pozor na igelit i neověřené určování
Úspěšným nálezem navíc houbařská práce nekončí. Houby jsou velmi citlivá potravina a po utržení začínají rychle podléhat změnám. Proto patří do vzdušného košíku, nikoliv do neprodyšné igelitové tašky. V ní se mohou zahřát a zapařit.
Mykologové upozorňují právě na zapaření jako na závažný problém. Houby je proto vhodné také nenechávat dlouhé hodiny v rozpáleném automobilu nebo nahromaděné v uzavřené nádobě.
Domů by zároveň měly putovat pouze plodnice, které jsme schopni bezpečně určit. Fotografie v telefonu není mykologický certifikát. Česká mykologická společnost výslovně upozorňuje, že určování pouze podle fotografií má své limity a ani výsledek internetové poradny nelze automaticky chápat jako doporučení ke konzumaci. Pro odborné určení je důležitá celá plodnice, její spodní část, lupeny či rourky, prsten, pochva, změny barvy dužniny a také prostředí, ve kterém rostla.
Základní pravidla pro správné sušení
Velká houbová vlna obvykle přináší ještě jeden problém – co dělat, když se podaří přinést víc hub, než se dá sníst.
Sušení patří k nejjednodušším způsobům konzervace, vyžaduje však proudění vzduchu a skutečně důkladné vysušení. Houby se nejprve očistí a zdravé plodnice se nakrájejí na přibližně stejně silné tenké plátky. Ty se rozloží v jediné vrstvě tak, aby neležely ve vlhké hromadě na sobě.
Praktická chyba vzniká ve chvíli, kdy houby vypadají na povrchu suché, ale uvnitř si stále ponechávají vlhkost. Česká legislativa ostatně u sušených hub výslovně požaduje takové vysušení, aby nemohlo docházet k plesnivění ani zapaření.
Dobře usušená houba proto nemá být měkká a poddajná jako čerstvý plátek. Po úplném vychladnutí se teprve přesouvá do čisté, suché a dobře uzavíratelné nádoby. Zavřít ještě teplé nebo nedosušené houby do sklenice znamená vytvořit přesně to prostředí, kterému jsme se během sušení snažili vyhnout.
A pokud se později v nádobě objeví vlhkost, podezřelý pach či plíseň, není rozumné zachraňovat část obsahu přebíráním. Zásoba, která měla vydržet zimu, se může změnit v nepříjemnou lekci z potravinářské mikrobiologie.
