Sdílet
Pohled na přeplněné jídelny letních rezortů nabízí každou sezónu podobný scénář. Zástupy hostů obcházejí pulty prohýbající se pod hordami jídla a na své talíře vrství nesourodé kombinace masa, příloh, salátů i dezertů.
Ještě než stihnou první porci strávit, vracejí se pro další nášup, zatímco do plážových tašek nenápadně mizí pečivo a ovoce na odpoledne. Tento způsob stravování se stal vizitkou letních dovolených, nad kterou se mnohdy pousmíváme, avšak jeho kořeny sahají hluboko do lidské biologie i psychologie spotřebitelského chování.
Psychologie neomezeného výběru a past zaplaceného zážitku
Chování u hotelového bufetu je z odborného hlediska fascinující ukázkou toho, jak se mění rozhodovací procesy člověka v prostředí zdánlivě neomezených zdrojů. Když člověk zaplatí pobyt s programem all inclusive, jeho podvědomí začne okamžitě pracovat s konceptem takzvaných utopených nákladů.
Vzniká podvědomý tlak na maximální vytěžení investice, což v praxi znamená snahu zkonzumovat co nejvíce jídla v co nejvyšší finanční hodnotě.
Tento efekt výrazně zesiluje samotná vizuální nabídka. Výzkumníci z Cornell Chronicle opakovaně prokázali, že velikost servírovacích talířů a šíře sortimentu přímo ovlivňují množství jídla, které si lidé naloží.
Pokud má člověk před sebou desítky různých pokrmů, dochází k potlačení takzvané senzoricky specifické sytosti. Běžně se tělo začne bránit další konzumaci ve chvíli, kdy jí stále stejnou chuť. Pokud však střídáme slané, sladké, tučné a pikantní podněty, chuťové pohárky i mozková centra odměny dostávají neustálé nové stimuly, čímž se přirozený pocit sytosti výrazně posouvá.
Touha odnášet si jídlo mimo prostory restaurace v kabelkách či batozích pak pramenit z evolučně ukotveného strachu z nedostatku. Ačkoli žijeme v době přebytku, náš mozek je stále nastaven na strategii ukládání zásob na horší časy. Vidina dlouhého odpoledne na pláži bez okamžitého přístupu ke stravě aktivuje staré vzorce chování, které nás nutí zajišťovat si potravu dopředu, bez ohledu na to, zda budeme mít reálně hlad.
Trávicí systém se dostane v létě do šoku
Zatímco si dopřáváme léto plné dobrého jídla, naše trávení dostává pořádně zabrat. Horké počasí v kombinaci s velkými porcemi a tělesnou únavou vytváří v žaludku i střevech ideální prostředí pro nevolnost. Tělo potřebuje na zpracování jídla obrovské množství energie. Pokud ho během chvíle zahltíme náloží tuků, bílkovin a cukrů, musí se většina krve okamžitě přesunout k trávicím orgánům.
Lékaři potvrzují, že náhlé přejedení v vedru zpomaluje pohyb střev i žaludku a narušuje tvorbu trávicích šťáv. Výsledkem bývá nepříjemná těžkost, pocity nafouknutí nebo pálení žáhy. A pokud horké a tučné jídlo hned zapijeme ledovým nápojem nebo přejíme zmrzlinou, způsobíme žaludku teplotní šok. Ten celé trávení dál zablokuje a často vede až k bolestivým křečím.
Faraonova pomsta
Zvláštní kapitolu v přeplněných talířích představují otravy jídlem a cestovatelské průjmy, které si lidé často přivodí právě neuváženou kombinací a špatným skladováním vynesených potravin. Pečivo naplněné šunkou či sýrem, které stráví několik hodin v tašce na rozpálené pláži, se stává dokonalým živným médiem pro patogenní mikroorganismy.
Bakterie jako Staphylococcus aureus dokážou v teplém prostředí během krátké doby vyprodukovat enterotoxiny, které vyvolají prudké zvracení a střevní potíže.
Plýtvání jídlem je jen přidružený fenomén
Fenomén přeplněných talířů má však i rozměr, který přesahuje hranice lidského zdraví a dotýká se také globální ekonomiky. Na to většinou ale nemyslíme.
Množství jídla, které po hostech v hotelových rezortech zůstane netknuté a míří přímo do odpadu, dosahuje alarmujících čísel. Hotely s konceptem švédských stolů produkují násobně více gastro-odpadu než zařízení s klasickým výběrem z jídelního lístku.
Až třetina jídla připraveného pro bufetové stoly skončí jako odpad. Nejde přitom pouze o nesnědené porce z talířů hostů, ale i o pokrmy, které musí být vyhozeny z hygienických důvodů poté, co strávily určitou dobu v nabídkovém pultu při pokojové či udržovací teplotě.
Faktem je, že to, co se na dovolené naučíte, nebo co si dopřejete, pak jen těžko odbouráváte i po ní, v běžném denním režimu. Není proto dnes neobvyklé, že domácnosti nakupují více, než dokáží spotřebovat.
Změna přístupu k hotelovému stravování tak vyžaduje nejen vyšší míru osobní zodpovědnosti, ale i pochopení biologických limitů vlastního těla. Pohled na plné stoly by v nás neměl spouštět instinkty pravěkého lovce, ale spíše racionální úvahu o tom, co náš organismus v danou chvíli reálně potřebuje k regeneraci a zdravému fungování.
