Dnes je Světový den oceánů: Kupujete poctivé ryby, nebo jen drahou vodu? Triky na obalech, které vám ušetří peníze

Právě tyto souvislosti se nám snaží připomenout dnešní 8. červen, který v kalendáři patří Světovému dni oceánů. Pro letošní rok 2026 s sebou přináší motto „Reimagine“, což se dá přeložit jako výzva k přehodnocení – zkusme se znovu a trochu jinak podívat na to, jak s bohatstvím mořských hlubin zacházíme.

A kde jinde začít než u vlastního nákupního košíku? Vybrat si správnou rybu je totiž ten nejjednodušší způsob, jak se do této celosvětové myšlenky zapojit přímo z naší kuchyně.

V našem spotřebitelském chování je tato výzva naprosto konkrétní. Moře totiž pro vnitrozemce nekončí na mapě. Setkáváme se s ním prakticky denně – ať už na etiketě tuňákové konzervy, na tácku s chlazeným lososem nebo v mrazicím boxu supermarketu.

Unikátní koktejl pro naše zdraví

O tom, že jsou ryby zdravé, dnes už nikdo nepochybuje. V odborné literatuře se jim právem připisuje zásadní role v racionálním jídelníčku, což ve své publikaci o vodních živočiších potvrzuje i inženýr Tomáš Potůček. Rybí maso je totiž skvělým zdrojem plnohodnotných bílkovin, vitaminů a minerálních látek. Tím největším benefitem jsou ale cenné omega-3 a omega-6 mastné kyseliny. Tyto zdravé tuky si naše tělo neumí vyrobit samo, takže jsme plně odkázáni na to, co mu naservírujeme na talíři.

Jenže jen u hesla „jezte víc ryb“ už dnes zůstat nemůžeme. Světová organizace pro výživu a zemědělství (FAO) nedávno upozornila na zajímavý přelom: vůbec poprvé v historii lidstva pochází víc ryb z umělých chovů a farem než z tradičního divokého rybolovu v oceánech. Důvod je prostý. Tlak na přirozené mořské zásoby je obrovský a divokých ryb, které se stíhají přirozeně rozmnožovat, ve vlnách ubývá. Pokud tedy chceme pro své zdraví to nejlepší, pouhé nadšení pro lehkou večeři nestačí – musíme se začít zajímat i o to, co vlastně svým nákupem podporujeme.

Malý spotřebitelský test před chladicím pultem

Vraťme se od globálních čísel zpátky do běžného obchodu. Český zákazník často řeší primárně cenu, konkrétní druh ryby a to, zda je filet bez kostí. Podstatné je však i to, odkud ryba pochází, zda byla ulovena ve volné přírodě, nebo pochází z farmy, zda se prodává čerstvá, chlazená, nebo rozmrazená. Publikace Tomáše Potůčka připomíná, že cílem informovaného výběru je, aby se spotřebitel rozhodoval podle složení a kvalitativních ukazatelů, nikoli pouze podle ceny nebo reklamy. Autor zároveň upozorňuje, že označování potravin je legislativně široce regulovaná oblast a pro běžného zákazníka není vždy snadné se ve všech povinných údajích na etiketě orientovat.

Zákazník by měl na etiketě bez problému dohledat obchodní i legislativní název, fyzikální stav, údaj o výrobci či dovozci, čisté množství a také informace o případně přidané vodě nebo glazuře.

Právě u mražených ryb je glazura běžná ochranná vrstva ledu, která chrání maso před vysušením chladem. Pro kupujícího je však klíčové vědět, kolik čisté ryby za své peníze reálně kupuje. Inženýr Potůček u hluboce zmrazených výrobků doporučuje dávat přednost těm, u nichž je deklarováno zmrazení přímo na moři, ideálně ve vakuovém balení, s absencí přidané vody a dalších složek, a kde glazura tvoří maximálně do 10 procent celkové hmotnosti. Cokoli nad tento rámec totiž znamená, že v ceně ryby zbytečně připlácíte za obyčejnou vodu.

Inventura v domácím mrazáku

Podobná situace nastává u oblíbených výrobků typu surimi, které se často používají do lehkých salátů či pomazánek. Mnoho lidí žije v domnění, že kupuje krabí maso, avšak etiketa je rychle vyvede z omylu. Jde o technologicky zpracovanou rybí hmotu, jejíž podíl se v různých produktech zásadně liší. Potůček uvádí, že na tuzemském trhu existují výrobky s obsahem surimi hmoty od pouhých 2 do poctivých 40 procent. Doporučuje proto striktně sledovat deklarovaný obsah surimi složky, případně přepočtený podíl čistého rybího masa nebo celkový obsah bílkovin v tabulce nutričních hodnot.

Divoká příroda, nebo kontrolovaný chov?

Často diskutovanou otázkou zůstává, zda je lepší volit rybu divokou, nebo z akvakultury. Jednoznačná odpověď neexistuje a obě varianty mají své opodstatnění. Divoký rybolov sice nabízí maso z přirozeného prostředí, ale naráží na vážný problém přelovení některých populací. Potůčkova publikace výslovně připomíná, že některé druhy volně žijících ryb jsou loveny rychleji, než se jejich stav stíhá přirozenou cestou obnovovat, což vyžaduje přísnou regulaci mezinárodními dohodami.

Akvakultura je naopak jedním z logických způsobů, jak uspokojit neustále rostoucí globální poptávku po rybím mase bez drancování oceánů, avšak i ona musí být vedena maximálně odpovědně s ohledem na čistotu prostředí a welfare zvířat.

Správný výběr ryby přitom nemusí být nákupní věda na půl odpoledne. Stačí si osvojit několik základních návyků:

Dávat přednost prodejcům, kteří transparentně uvádějí jasný původ i způsob ulovení či chovu.

Rozlišovat, zda kupujete rybu čerstvou, chlazenou, rozmrazenou nebo hluboce zmrazenou.

U balených výrobků kontrolovat podíl rybího masa, přítomnost přidané vody a procento glazury.

U čerstvých ryb sledovat typické znaky kvality: jasné, vypouklé oči, červené žábry, přirozený lesk šupin a typickou svěží vůni. U živých ryb v kádích si všímat jejich kondice – měly by být čilé a bez viditelného poškození. Malátnost či plavání na boku značí špatný stav.

Světové oceány se mohou zdát české kuchyni geograficky vzdálené, ale z potravinového hlediska jsou v ní přítomné každý den. Ryby a mořské plody mají v našem jídelníčku nezastupitelné místo, neměli bychom je však nakupovat naslepo. Právě 8. červen připomíná, že za každým filetem na našem talíři stojí konkrétní původ, způsob lovu a také konkrétní rozhodnutí zákazníka