Mezinárodní den čaje, vyhlášený v roce 2019 Valným shromážděním OSN, má na první pohled poetickou náplň – oslavit nápoj, který spojuje kontinenty. Jenže jeho poselství je hlubší. Jde i o spravedlivé pracovní podmínky pro sběrače na plantážích v Indii, Keni, Číně nebo Srí Lance. O udržitelné zemědělství. O důstojný život těch, kteří čaj nepijí, ale každý den se starají, abychom jej my pít mohli. A zároveň i o naše spotřebitelská rozhodnutí, která formují celý dodavatelský řetězec.
Ročně se na světě vypije víc než šest miliard litrů čaje. A to ještě nejsou započítány domácí nálevy mimo statistiky. Hned po vodě jde o nejrozšířenější nápoj na planetě. Příběh čaje ale nezačíná v žádné moderní kuchyni, nýbrž v mlžné dálce čínské historie – údajně v roce 2737 před naším letopočtem, kdy císaři Šen-nungovi při vaření spadl do kotlíku list z keře Camellia sinensis. Pohádka? Snad. Ale máloco tak nenápadně formovalo svět – od čajové daně, která podnítila americkou revoluci, až po karavanní stezky, jež propojily Asii s Evropou.

Zatímco většina lidí sáhne po černém nebo zeleném sáčku z regálu, existuje i čajová liga, kam běžný smrtelník jen tak nepronikne. Tam vládne Da Hong Pao – čínský oolong, o kterém znalci mluví skoro s nábožnou úctou. Roste jen na pár místech v pohoří Wu-i a některé keře, ze kterých se sbírá, pamatují ještě císařské dynastie. Právě z těch nejstarších – starých přes 350 let – pochází lístky, které byly v roce 2002 vydraženy za víc než milion dolarů za kilo. Od té doby je Da Hong Pao něco jako Rolls-Royce mezi čaji.
O něco méně drahý, ale ne méně bizarní je tzv. Panda Tea – zelený čaj hnojený výhradně exkrementy pand, chovaných v čínské provincii S’-čchuan. Za kilogram zaplatíte až 70 000 dolarů. A pozor, další extravagantní odrůdou je i japonský čaj Gyokuro, který roste zastíněný od slunce a sbírá se pouze ručně. Jeho listy obsahují vysoké množství theaninu, aminokyseliny spojené s uvolněním, které podle některých výzkumů podporuje i soustředění. V Japonsku jde o čaj tak ceněný, že je často předmětem ceremoniálních darů.
Oslava čaje je tedy i oslavou rozmanitosti – chuťové, kulturní i společenské. V některých zemích se pije s mlékem, jinde s máslem (viz tibetský „po cha“), v Maroku s čerstvou mátou, v Rusku s marmeládou a samovarem. A v Anglii je pátá hodina bez čaje jako kniha bez slov.
Zdroj: Autorský text, Science Direct, Business Standard, Momentite, The Republic of Tea