Sdílet
Snad žádná iniciativa neukazuje tento problém tak jasně jako tzv. EAT-Lancet dietární doporučení, prezentovaná jako „vědecky podložená dieta pro zdraví planety“. Na papíře to vypadá krásně: méně masa, více zeleniny, více luštěnin. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že jde spíše o ideologický manifest než o objektivní vědecký konsenzus. Už při zadání bylo jasné, že výsledkem má být doporučení podporující výrazné snížení konzumace masa. Výsledek tedy nebyl otevřeným vědeckým hledáním, ale spíše potvrzením předem dané teze. Do propagace závěrů EAT-Lancet investovali sponzoři nemalé částky, takže se z doporučení stala celosvětová marketingová kampaň. Není tajemstvím, že za tímto tlakem stojí zejména veganská a aktivistická hnutí, která si postupně našla cestu do vědeckých institucí a prosadila tam svou ideologii. A aby výsledky vypadaly vědecky neprůstřelné, uplatňuje se při prezentaci závěrů cherry picking – tedy vybírání jen těch dat, která se hodí do předem připraveného příběhu, a ignorování všech ostatních.
Podobnou pachuť ideologického přístupu má i nedávná vyhláška o školním stravování. Její autoři chtěli bezpochyby dobře – více zeleniny, méně masa, zdravější jídelníček. Jenže realita ve školních jídelnách je složitější. Kuchyně často nemají kapacity ani finance na splnění nových tabulek, děti mnohé pokrmy odmítají a vznikají hory odpadu. Zdravotní přínos takového „nutričního experimentu“ je přinejmenším sporný. Úlohou státu ve školním stravování není určovat ideologické jídelníčky, ale zajistit bezpečnost potravin, výživovou vyváženost a ekonomickou i organizační udržitelnost systému, který respektuje potřeby dětí i možnosti škol.
Ideologie nejen doma, ale i v Bruselu
Problém ovšem nekončí na národní úrovni. Evropská komise se také stále častěji chová spíše ideologicky než věcně. Místo otevřené diskuse o alternativních přístupech a respektování rozmanitosti členských států prosazuje jediný „správný“ směr, ať už jde o zemědělství, potravinovou politiku či klimatické strategie. Oponenti nebývají vyslyšeni, ale odsouváni na okraj. V Evropě se stále častěji uplatňuje tzv. cordon sanitaire – tedy vylučování některých politických stran či názorů z veřejné debaty jen proto, že nezapadají do dominantního ideologického rámce. Ať už s těmito stranami souhlasíme, nebo ne, je tento mechanismus vážnou hrozbou pro demokracii. Demokracie stojí na svobodné soutěži myšlenek a argumentů – pokud ale místo toho nastoupí ostrakizace a umlčování, ztrácíme samotný základ otevřené společnosti.
Co mají tyto příklady společné? Ať už jde o EAT-Lancet, vyhlášku o školním stravování nebo cordon sanitaire, vždy se setkáváme s jedním a tím samým problémem: ideologií převlečenou za vědu či demokracii. Namísto poctivého sběru dat a hledání realistických cest k lepšímu fungování společnosti dostáváme předem dané „pravdy“, které se mají plošně uplatnit.
Návrat k profesionalitě
Pokud budeme v ochraně zdraví, klimatu i demokracie upřednostňovat kvalitu dat a skutečnou dosažitelnost před rychlými prohlášeními, vyhneme se slepým uličkám a zbytečným konfliktům. Ideologie může mít své místo v politice nebo občanských iniciativách. Ale do státních institucí, na akademickou půdu ani do evropské legislativy nepatří. Tam má být doma odbornost, kritické myšlení a služba společnosti.
